Spolupráce automobilky Lotus a Opel je dnes pro mnoho lidí překvapením. Aby ne, Lotus už od svých úplných počátků a prvních trialových závodů šel cestou možná slabšího motoru, ale kvalitního podvozku a co nejnižší hmotnosti. Tento fakt se příliš neslučuje s velkým a těžkým sedanem. Trh si ale taková auta žádal a anglická značka toto voláni vyslyšela.

Stavba výkonného sedanu vlastní konstrukce ovšem nepřicházela v úvahu. Na konci nákladného vývoje totiž stál nejistý výsledek v podobě konečného přijetí od zákazník. Lotus se tedy vydal jinou a ne tak složitou cestou. Přestavěl již někým vyráběné auto. Nejedná se o tuning, jak by se mohlo na první pohled zdát. Změny a úpravy byly tak radikální, že je termín “přestavba“ skutečně na sto procent naplněn.

Lotus M104 nebyl první sedan vyráběný touto značkou. Už v šedesátých letech se objevil model Lotus Cortina, který se ukázal jako velmi úspěšný také na tratích rally. Ještě pro doplnění můžeme uvést, že kromě dvou jmenovaných sedanů existovalo i několik prototypů s touto karoserií. Ty se ale nikdy do výroby nedostaly.

Důkladná úprava

Lotus Carlton-Omega se představil světu na autosalonu v Ženevě 1989. Pro Lotus bylo typické, že své novinky sice ukázal na nějaké výstavě, ale na trh přišly přibližně za rok, což platilo také pro Omegu. Automobilka si dělala ambice na prodej zhruba jedenácti set kusové série.

Výrobní postup byl poměrně složitý. Model Carlton-Omega vycházel z nejvýkonnější verze Omega 3000 24V. Jakmile takový vůz sjel z výrobní linky, byl rovnou odeslán do Anglie, kde se znovu rozebral a přestavěl dle představ Lotusu. Konkrétně to znamenalo, že se původní šestiválcový motor převrtal z objemu 3,0 l na 3,6 l a že byl osazen dvojitým turbodmychadlem Garrett T25. Maximální výkon narostl na 377 koní a točivý moment na 568 Nm. Je zcela evidentní, že původní převodovka by takový příděl newton metrů jen těžko zvládla, a proto byla nahrazena šestistupňovým manuálem původem z Chevroletu Corvette ZR-1.

Síla motoru se přenášela přes samosvorný diferenciál na kola zadní nápravy. Přibyl také aktivní podvozek, kotoučové brzdy s vnitřním chlazením a nízkoprofilové pneumatiky. Jejich velikost samozřejmě odpovídala rychlostním ambicím, takže vpředu jsou pláště o šířce 235 mm, vzadu 265 mm.

Původní plány zůstaly nenaplněny

A teď to nejdůležitější, tento sedan pokořil stovku za 5,8 s a maximálku měl stanovenou na 283 km/h. S těmito parametry si ve své době připsal titul nejrychlejšího seriového sedanu na světě. To zaujalo také slavného Pininfarinu, který základy tohoto automobilu použil v roce 1991 pro stavbu studie Chronos.

Lotus Carlton-Omega byl sice nejrychlejší, měl také luxusně zpracovaný interiér a celou řadu dalších pozitivních vlastností, jenže byl dost drahý. Cena anglické verze se pohybovala kolem hranice 50 000 liber a už v době, kdy byla přestavěná Omega nabízena, si ji kupovali spíše sběratelé. Není žádným překvapením, že dnes patří tyto vozy mezi velké rarity a že jejich cena není zrovna malá.

Původní plány na sérii přesahující tisíc kusů zůstaly nenaplněny. Mezi léty 1990 až 1993 sjelo z výrobní linky na 950 automobilů a posléze byl vůz v naprosté tichosti stažen z nabídky. Tím poměrně krátký příběh sedanu, který dokázal pořádně zatopit automobilům typu Ferrari, skončil.

Text: Lukáš Dittrich
Foto: Autor, Opel