Nedávno jsme navštívili sídlo Opelu v Rüsselsheimu. Sice se jednalo o akci primárně zaměřenou na představení Insignie vybavené dieselovým motorem a pohonem všech kol, nás ale daleko více zaujal doprovodný bod programu – návštěva depozitu této automobilky. Věřte, že se bylo na co dívat. Prohlídka totiž začala u bicyklů a končila koncepty z nedávné doby.

Hned po vstupu do haly, která obsahuje také restaurátorskou dílnu, na vás dýchne atmosféra slavné minulosti. Při pohledu na obrovské množství automobilů (a to nás čeká ještě větší garáž) se zdá skoro nemožné, že se výrobce před časem dostal do existenčních problémů. Nicméně krize je zažehnána a Opel nabral vzestupnou tendenci.

Na počátku bylo kolo

Prohlídka začíná celkem logicky u bicyklů. V roce 1862 Adam Opel zakládá firmu na výrobu tehdy převratných produktů v podobě šicích strojů a jízdních kol. Postupně mu v této činnosti pomáhali jeho synové, kterých bylo celkem pět. Přehlédnout jsme nemohli slavné pěti-kolo, na němž mohli Ludwig, Fritz, Heinrich, Wilhem a Carl jezdit současně.

Doba ovšem nabrala rychlé tempo a koncem devatenáctého století se začaly objevovat první automobily. Ani Opel nezůstal stranou a uzavřel smlouvu s Fridrichem Lutzmanem na využití jeho technologií a továrny k výrobě prvních vozidel. Měli jsme jedinečnou možnost vidět zcela první vůz v akci. Jak asi tušíte, auto je rádo, že jede. Kouří, dělá velký hluk a navíc ani nemá volant. Ovšem se zapálenými svíčkami ve světlech byl návrat do historie dokonalý. Postupem času začali bratři Opelové stále více toužit po automobilu vlastní konstrukce. Tato snaha vyvrcholila prvním takovým modelem označeným jako 10/12 PS. Nejznámějším z tehdejší doby se stal až takzvaný “Doktorwagen“ z roku 1914. Ten se osvědčil u vesnických lékařů, kteří ho hojně využívali při svých záchranných akcích.

Do roku 1921 se úspěšná německá automobilka účastní mnoha závodů, přičemž své účinkování potvrzuje konstrukcí závodního osmiválcového motoru. Jen tak na okraj, lidé, kteří s tímto speciálem závodili, museli mít hodně odvahy. Motor už nabízel slušný výkon a začínalo se závodit dost rychle, nicméně se vše odehrávalo prakticky bez žádných bezpečnostních prvků. K tomu si připočtěte prašné cesty a fakt, že řidič seděl až na úplném konci automobilu. Jak jsme si mohli vyzkoušet na vlastní kůži, otočit volantem spojeným s přední nápravou přes neskutečně dlouhá táhla vyžaduje obrovskou porci síly.

Čím dál levnější

Letopočet 1924 přináší zavedení velkosériové výroby. Výsledkem byl vůz 4/12 PS. S tímto krokem a s rostoucí produkcí se automobily stávaly levnější a dostupnější. Prodejní čísla Opelu se nadále zvyšovala a s tím ruku v ruce stoupaly také příjmy. Koncem dvacátých let minulého století tak zbyly peníze na projekt RAK, který přišel ve verzích jedna, dva a tři. Šlo o raketově poháněný vůz schopný díky menším křídlům letu.

Ještě před druhou světovou válkou přichází několik významných událostí. Opel se spojuje s koncernem General Motors, na trh se dostává Olympia, což je automobil využívající samonosnou karoserii. Jak rostla specializace na vozidla, zbývalo méně prostoru pro původní výrobu jízdních kol. Tuto část nakonec Opel definitivně prodal značce NSU.

Pozlacené dva miliony

Poválečná éra je zahájena omlazenou Olympií, kterou následuje řada dalších. Vrcholem všeho je rok 1956, kdy je vyroben automobil s pořadovým číslem 2 000 000. Jedná se o model Kapitän, a aby se tato událost řádně oslavila, byl dvoumilióntý vůz pozlacen a vystavován všude možně. Aktuálně odpočívá v námi navštívené hale.

Šest let po jubilejní události přichází další milník. Opel slaví sté výročí své existence a ani tentokrát se to neobejde bez patřičné oslavy. Otevírá se tedy zcela nová továrna ve městě Bochum. V ní následně startuje výroba slavného Kadettu.  Pouze čtyři roky poté je vyroben milióntý exemplář tohoto modelu.

Zákazníci ovšem netouží pouze po praktických a luxusních automobilech. Na své si chtějí přijít také milovníci rychlé jízdy. Opel reaguje skutečně designově velmi povedeným modelem GT. Následují ještě Ascona a sportovní Manta. V hale nás zaujal také stříbrný placatý vůz. Ten představuje snahu o ekologický provoz. Vychází z GT, má dieselový motor a ve různých disciplínách stanovil mnoho rekordů.

To nejlepší nás ještě čeká

Alespoň zmínka o všech vystavených automobilech by znamenala strašlivě dlouhý text. Nakonec pořízených fotografií také není zrovna málo, jenže to už nás průvodce volá ke schodům vedoucím kamsi do sklepa. Sejdeme dolu, všude je úplná tma, když ovšem ten vousatý pán cvakne vypínačem a rozsvítí se světlo, nestačím žasnout. Stojím ve velké garáži a všude kolem jsou zaparkované další dříve vyrobené Opely. Místa je evidentně nedostatek, protože dva Speedstery se krčí pod schody, kam se díky své výšce vejdou pouze oni. Velmi zajímavá je jejich terénní verze. Přítomny jsou ovšem také koncepty. Pěkně z blízka tedy okukujeme předobraz Insignie nebo Antary. Údajně jsou funkční, ale ke své činnosti prý potřebují zdroj elektrické energie a hlavně řadu připojených počítačů.

To nejlepší si představitelé automobilky nechali na závěr a dali nám to pěkně na oči. Nikoliv zaparkovaná v řadě, ale vystavená v uličce stojí nejsilnější Omega. Celým názvem se vůz jmenuje Lotus M104 Carlton-Omega. Ve své době nejrychlejší sedan byl vybaven šestiválcovým motorem o výkonu 377 koní (v nějakém dalším článku se k této “raketě“ určitě ještě vrátíme). Na svůj potenciál působí automobil celkem nenápadně, ale to pouze do doby, než ho náš průvodce nastartuje. Údajně se s ním i projel a prý to stojí za to (kdo by to byl řekl). Naše prosby o projížďku ale nejsou vyslyšeny. Tak třeba příště.

Text: Lukáš Dittrich
Foto: autor