Pouhých třicet kilometrů od Innsbrucku leží plošně největší rakouský ledovec – Stubaier Gletscher. Celé údolí pak nabídne kromě největšího ledovcového střediska také další tři menší a ne tak vysoko položené areály. Pokud ovšem toužíte po lyžování celý rok, musíte zamířit právě na Stubaier Gletscher.

Lépe řečeno “museli jste“. Dříve celoroční provoz na ledovci je díky globálnímu oteplování minulostí. V současnosti platí, že se zde lyžuje od října do června, což také není špatné. Střediska s obdobnou nabídkou budete v Rakousku hledat jen těžko. Zřejmě také proto zde nepotkáte pouze houfy turistů, ale můžete se u vleku tváří v tvář setkat třeba s Tedem Ligety, trénval tu například Bode Miller nebo naše Šárka Záhrobská. Zapomenout nesmíme ani na ženský reprezentační tým. Ten potrénoval před prvním závodem světového poháru na sjezdovce Daunscharte a výsledkem bylo první, druhé a páté místo. Že by samotná tato skutečnost svědčila o kvalitách místního areálu?

Kdo ví, ledasco ale napoví další fakta. Třeba že celkem najdete ve Stubaiském údolí 150 kilometrů sjezdovek, 130 kilometrů běžkařských tratí a 67 kilometrů sáňkařských drah. Kromě samtoného ledovce zde leží také střediska Elfer, Serles a Schlick 2000. Ta sice nejsou tak vysoko, ale díky zajímavějšímu terénu disponují zajímavějšími sjezdovkami. Pro všechny, kdo chtějí vyzkoušet kompletně celé údolí je připraven takzvaný Super Skipas. Jako bonus získáte kromě vstupu do všech areálů také bezplatné sáňkování (ale pouze odpoledne, večer budete muset platit) a možnost vstupu do bazénů ve městech Neustift nebo Fulpmes. Když už jsme se dostali k těm skipasům, nesmíme opomenout jednu velmi zajímavou skutečnost. Děti do deseti let mají v doporovdu rodičů vstup zdarma.

Pozor na "Stau"

Stubaiský ledovec má spoustu kladných vlastností a málo těch záporných. Prakticky jedinným výrazným negativem je příjezdová cesta. Ta je totiž pouze dvouproudová a nápor lyžařů jednoduše nezvládá. Může se vám tedy stát, že ještě před samotným odstavením vašeho vozidla, případně před výstupem ze skibusu, strávíte pěkných pár deístek minut v koloně. Jakmile se ale dostanete k hlavní lanovce, jde vše jako po drátkách. Pokud zrovna nejedete autem, můžete využít skibus, který jezdí z Innsbrucku každých deset minut. Na ledovci začne být plno v případě, že sem dorazí sedm tisíc návštěvníků. V momentě, kdy toto číslo překročí hranici 10 000, můžete na příjemné lyžování rovnou zapomenout.

Jako asi na každém ledovci jsou zde nejvíce v provozu modré a červené sjezdovky. V areálu si tak přijdou na své především začátečníci a lehce pokročilí. Nechybí ani černé úseky, ty jsou ale pouze dva a navíc poměrně krátké. Za zmínku stojí značené, ale neupravené tratě. Když nám náš průvodce ukazoval, kde všude se dá jezdit, vzteky bych zlomil lyže. V době naší návštěvy nebylo dost sněhu, a tak byly právě tyto, promne nejzajímavější, úseky zavřeny. Nejdelší takový měří přibližně deset kilometrů.  Pro zájemce je u stanice Jochdole přichystán velký snow-park.

Nový Eisgrat

Ale není to jen o lyžování. Od letošního roku se Stubaier Gletscher chlubí větší nabídkou pohodlí a komfortu. Ptáte se proč? Po jedenácti měsících byla otevřena kompletně přestavěná stanice Eisgrat. Návštěvníci se mohou těšit na kvalitní restauraci, obchod se sportovními potřebami a půjčovnu. Vše v příjemném prostředí.

Další nelyžařskou záležitostí je opět stanice, tentokrát s názvem Jochdole. Ta připisuje na konto Stubaie další prvenství, protože se jedná o nejvýše položenou restauraci v Rakousku. A do třetice, pokud od zmíněné restaurace vyšlápnete pár schodů, dostanete se na vyhlídku Top of Tyrol, která se nachází ve výšce 3210 m.n.m. a umožní vám neopakovatelný výhled na okolní hory.

Stubaiské údolí má rozhodně co nabídnout. Jak už to v dnešní době chodí, veškeré informace najdete na internetu. Začít můžete třeba od adres www.stubai.at nebo www.stubaier-gletscher.com.

Text: Lukáš Dittrich
Foto: autor