V okolí Innsbrucku leží spousta lyžařských středisek. Ta velká určitě každý dobře zná, takže zatímco minule jsme navštívili Stubaiský ledovec, tentokrát se podíváme na podstatně menší areál – Kühtai.

Co vám budu povídat, v porovnání s minule testovaným Stubaiem působí Kühtai na první pohled jako chudý příbuzný. Vždyť jeho lyžařská nabídka činí pouhých 45,5 kilometru sjezdovek, 15 kilometrů běžkařských tratí a nějaké ty sáňkařské dráhy. No jo, jenže (možná trochu paradoxně) právě tím si tohle nenápadné středisko získalo mé sympatie. Jeho kouzlo je totiž naprosto jednoduché. Nedaleko leží kromě zmíněného Stubaie ještě další obr – Sölden. 

Spousta lidí podlehne lákadlu v podobě nespočtu kilometrů sjezdovek a vydá se právě tam. Ne nadarmo se říká, že je pod svícnem největší tma. Zatímco vyhlášená střediska praskají ve švech, na v překladu Kravské louce si zalyžujete v klidu a hlavně bez větších front. Když se na to podíváte z tohoto pohledu, rázem vypadá oněch skromných 45,5 kilometrů sjezdovek velmi atraktivně.

Nejvýše položený

Kühtai navíc drží jedno zajímavé prvenství. Vesnička se nachází ve výšce 2020 m.n.m a okolní sjezdovky neklesnou pod hranici dvou tisíc výškových metrů. Je to nejvýše položené středisko v Rakousku. Z toho plynou nejen výhody v podobě pro zimní sporty vhodného klimatu, ale také především fakt, že celý areál leží nad hranicí lesa, takže jsou jeho sjezdovky příjemně široké a nabídnou skoro až charakter ledovce. A když už jsme u těch výhod, nesmím zapomenout na tu absolutně největší. Zde se totiž bez nadsázky lyžuje od dveří hotelu.

Kühtai je velmi malá vesnička a prakticky až na pár výjimek tady nenajdete nic jiného než hotely, apartmány a sjezdovky. Určitě se nemusím rozepisovat o tom, jak je příjemné ráno nazout lyžáky, popojít pár metrů a spustit se k nejbližší lanovce. Pozor, tohle platí pro jakékoli zdejší ubytování. Zkrátka pohoda, kterou budete třeba na takovém Stubaii hledat marně.

Celý areál se nachází v horském sedla. Můžete si vybrat, jestli chcete jezdit na severním nebo jižním svahu. Na obou najdete možná pro někoho kratší sjezdovky, ale já bych možnosti lyžování na Kühtaii nepodceňoval. K dispozici jsou tratě všech úrovní. Většinou se jezdí na střední červené, ale ani modrých nebo naopak černých tu není málo. Samozřejmě nechybí snow-park, lyžařská škola nebo lyžování volným terénem.

Ubytování za hubičku? 

Ovšem ani Kühtai není dokonalý a také zde se najdou nějaké tyzáporné vlastnosti. Hlavní nevýhodou pro spořivé občany naší země krásné bude zřejmě cena ubytování. Velká většina zařízení jsou hotely se třemi až čtyřmi hvězdičkami. V materiálech poskytnutých turistickým centrem jsem našel nejlevnější apartmán s cenovkou 40 € za osobu na noc se snídaní. Přijatelná cena má drobný háček v podobě pouze desetilůžkové kapacity. Všechny ostatní hotely jdou s cenou více či méně nahoru. Kdo by hledal nevšední ubytování, ten může přespat v jednom z mnoha iglú umístěných pod lanovkou Dreiseenbahn.

Kühtai je především odpočinek, relax a pohoda. Možná také z tohoto důvodu zde nenajdete diskotéky a párty ve stylu aprés-ski. Jedno takové zařízení jsem sice objevil, ale bylo to úplně náhodou. Na parkovišti před Sport Hotelem Kühtai je nenápadná, nízká a ošklivá betonová budova bez jakéhokoliv označení. Kromě cedule, že se uvnitř kouří, zde nebylo nic. Jen ze zvědavosti jsem vlezl dovnitř a světe div se, oni zde byli tancující lidé. Ale abych to uvedl na pravou míru, nenápadná a ošklivá budova je zde k vidění zřejmě pouze v době menšího množství sněhu. Jak vyplývá z tiskových materiálů, v hlavní sezóně je zasypaná sněhem a vytváří jakési párty-iglú. 

NA HORY PRVNÍ TŘÍDOU Naším společníkem na dlouhou cestu bylo BMW 535d xDrive Gran Turismo. Naplno jsme vyzkoušeli to, co dělá tento automobil pro zákazníky zajímavým – kombinaci praktických vlastností a luxusu. Dva páry lyží, spousta harampádí, komfort na úrovni řady 7 a spolehlivý pohon všech kol.

Lyžařské středisko Kühtai se chlubí kromě své nadmořské výšky také faktem, že se sem údajně spousta návštěvníků pravidelně vrací a já se tomu nedivím. Tohle místo totiž má své kouzlo. A mimochodem, během naší návštěvy jsme zde nepotkali jedinou česky mluvící osobu. 

Text: Lukáš Dittrich
Foto: autor