Přibližně 1300 kilometrů od Prahy leží město Dubrovnik. Město, které bylo ještě relativně nedávno pro české turisty velmi vyhledávanou destinací, a které postupně pro našince ztratilo na atraktivitě. Nakonec sem nepořádají zájezdy žádné cestovní kanceláře a z Prahy už nelétá ani přímá linka. Realita je už taková, že české turisty vystřídali návštěvníci z Ruska a z Asie. Přesto, pokud jste milovníci kulturních památek, byste tohle místo určitě měli navštívit. 

Začalo to dubovým hájem 

Historie města Dubrovnik je velmi bohatá a podle toho také historická část vypadá. Vznik názvu jako takového je připisován "dubovému háji“, což se chorvatsky řekne dubrava. Není bez zajímavosti, že až do jedenáctého století se zdejší osada rozkládala na ostrově odděleném kanálem od pevniny. V průběhu 11. století byl kanál zasypán a rázem vznikla nová hlavní ulice. Už od pradávna byly hlavním soupeřem Dubrovniku Benátky. Říká se, že celé Benátky jsou postavené na dubrovnickém dřevu. Zlatý věk zažil Dubrovnik v průběhu od 14. do 16. století, kdy se vymanil z vlivu Benátčanů a dostal se pod ochranu uherských králů. 

Významným milníkem v historii tohoto města je rok 1667. Dubrovnik leží v tektonicky nestabilní oblasti a relativně často se zdejší obyvatelé setkávají se zemětřeseními. To poslední se odehrálo v roce 1997 a tenkrát utrpělo nejvíce škod město Ston. Vůbec nejsilnější otřesy půdy jsou ovšem datovány právě do roku 1667. Tehdy se naplno projevil fakt, že nebyl úplně nejlepší nápad stavět velké domy na zasypaném kanálu. Prakticky vše, co bylo postaveno na hlavní ulici, během tohoto zemětřesení popadalo. 

Každé chorvatské město má svého patrona a ne jinak tomu je také v případě Dubrovniku. Jeho patronem je svatý Blažej, jehož sochy jsou k vidění nad branami a na dalších místech. Svatý Blažej byl mnich, který měl v dávné minulosti sen, ve kterém viděl, že bude Dubrovnik napaden. Všechny obyvatele na toto nebezpečí upozornil a světe div se, město bylo krátce poté skutečně napadeno a díky tomu, že byli zdejší obyvatelé na nepřátele připraveni, dokázali se ubránit. 

Koncentrovaná historie

Popsat všechny památky, které jsou v historické části Dubrovniku k vidění, by zabralo spoustu času a prostoru. Ani my jsme během naší návštěvy nestihli všechno prohlédnout a to jsme běhali po městě s fotoaparátem a průvodkyní od devíti do pěti odpoledne. Dubrovnik je zkrátka čistá koncentrovaná historie. Pro představu uvedu pár příkladů. Pokud jste větší fanda architektury, bude pro vás zajímavý prakticky každý dům. V Dubrovniku není místa na rozdávání, takže se zde stavěla úzká a vysoká obydlí. Typický dubrovnický dům má několik poschodí a v každém dvě místnosti. Kuchyň a záchod byly vždy v posledním patře, a to z ryze praktického důvodu. Všechny vůně, ale také pachy stoupají vzhůru a vše je následně cítit v celém domě. Takto nebylo cítit nic. Současní obyvatelé mají tendence kvůli pohodlí stěhovat kuchyň do přízemí, ale jak nám naše průvodkyně sama přiznala, původní řešení bylo opravdu dobře vymyšlené. 

Jedna poznámka pro zpestření. Díky tomu, že začátkem dvacátého stoletísem jezdila spousta movitějších Čechů, vžilo se obecné mínění, že jsme bohatý národ, který nemá nic jiného na práci, než pít kafe. Když si dají současní obyvatelé přestávku a jdou na kafe, říká se, „že jdou čechovat“. Dokonce zdejší obliba kávy došla až tak daleko, že se pila i na záchodě. Ten byl od kuchyně oddělen pouze malými dvířky tak, aby člověku koukali nohy a hlava. Jakmile se usadil, dostal od osoby v kuchyni do ruky šálek kávy a konverzace mohla začít. 

Na jižní straně historického centra je ještě před branami města karanténa. Každý, kdo přicházel do města, zde strávil 40 dní. Budova je složena z několika sekcí a během oněch 40 dnů postupovali lidé z jedné sekce do druhé. Teď tu jsou různé dílny nebo klub. Významný je kostel svatého Dominika. K jednomu z jeho vchodů vede renesanční palestráda. Mezi pěknými kamennými sloupky je dodatečně dodělána zídka. Dokud tam nebyla, místní mládež se každou neděli bavila tím, že stála pod palestrádou a koukala dámám pod sukně. 

Za návštěvu stojí také františkánský klášter. Ten má uvnitř rajskou zahradu a hlavně původní lékárnu ze 13. století, což je jedna z nejstarších lékáren v Evropě. Pomyslnou vlajkovou lodí zdejších památek je katedrála Nanebevzetí pany Marie. Když budete mít štěstí, dostanete se do místní klenotnice s relikviemi sv. Blažeje. Kromě ní je v katedrále největší barokní oltář ve městě. Ten navíc nese sochu Jana Nepomuckého. Zajímavá je také takzvaná námořní Madona. Jde o lidově řečeno mobilní obraz. Jakmile bylo nepříznivé počasí, odnesl se do přístavu a Madona měla za úkol počasí vylepšit a ochránit všechny námořníky. V průběhu let je slíbeno také zpřístupnění sklepních prostor. Pod katedrálou se totiž našly zbytky byzantské baziliky. 

Z městských památek zmíním už pouze Knížecí palác postavený v goticko-renesančním stylu. Původně to byla pevnost, později se dočkala rozsáhlé rekonstrukce. Uvnitř najdete sochu Michaela Prazatta, obyčejného, ale bohatého člověka. Ten před svou smrtí odkázal veškerý majetek republice Dubrovnik a za to si zasloužil sochu. Jenže dubrovnickým představitelům se moc nehodilo do krámu, aby lidé chodili kolem sochy obyčejného občana, a tak vymýšleli kam s ní, až ji uklidili do knížecího paláce, kde není tolik na očích. Nejzajímavější je pracovna s klíči od bran města. V paláci si můžete prohlédnout také hudební salon s českým křišťálovým lustrem, spinetem, na který hrál Mozart (prý), nebo naopak zajít do sklepních kobek. 

Jak už jsem napsal, památek, které by si zasloužily bližší přiblížení, je zde spousta. Nezmínil jsem se například o židovském ghettu a druhé nejstarší synagoze Evropy (byť vypadá jak obyčejný dům), zajímavé jsou také místní doky a několik pevností se zdmi tlustými až 11 metrů. Malý bonbónek na závěr: když zavítáte do ulice Zlata Ričava, najdete tu zbytky ženského kláštera. Ten se proslavil takzvaným nalezincem. Moderně řečeno šlo o babybox patnáctého století. 

Z centra na Lokrum

Deset minut lodí od Dubrovniku je ostrov Lokrum, což v překladu znamená kyselé ovoce. Původně zde byl benediktýnský klášter, jenže v 18. století si Dubrovčané usmysleli, že už je tam nechtějí a vyhnali je. Mniši si to ale nenechali líbit a v noci se na loďkách vrátili, se svíčkami jezdili kolem ostrova a v jednom kuse jej proklínali, až ho skutečně prokleli. Od té doby každý majitel špatně skončil. Pokud je to skutečně pravda, pak nás čekají zajímavé věci, protože současným majitelem je chorvatská vláda. 

Ostrov Lokrum je přírodní rezervace. Původní klášter je ve velmi špatném stavu, podstatně zachovalejší zůstala botanická zahrada, i když ani ta není na rostliny nejbohatší (ale jsou tu obrovské kaktusy). Za návštěvu stojí také pevnost z dob Napoleona, památník se jmény námořníků, kteří tu ztroskotali na křižníku Triton, slané jezero a pro zájemce také velká nudistická pláž. Přes noc musí všichni pryč (asi se vláda bojí onoho prokletí) a nikdo tu kromě dvou hlídačů zůstat nesmí. Aby toho nebylo málo, tak tu prý dříve uhynulí majitelé v noci straší. Procházka kolem celého ostrova trvá přibližně hodinu. 

Lanovkou na SRČ

Relativně novou záležitostí je dubrovnická lanovka, která vozí turisty z historického centra na 412 metrů vysoký kopec Srč. Původně zde stála od roku 1969, jenže neslavně proslulá válka zničila nejen spoustu historických památek, ale i lanovku. Tu nakonec koupil nejbohatší Chorvat a nechal ji kompletně opravit. V provozu je od minulého roku. 

Na Srči je kromě krásné vyhlídky na Dubrovnik také pevnost Fort Imperial. Místní pamětníci v ní vybudovali muzeum chorvatsko-bosenské války. Kromě všemožných nábojů a zbraní nechybí ani videoprojekce. Syrová atmosféra se zvuky výstřelů nesoucími se uvnitř budovy jsou opravdu skoro až strašidelné. Kromě lanovky se sem můžete vypravit také autem nebo pěšky po takzvané francouzské stezce. V létě se pěší turistika kvůli hadům moc nedoporučuje. 

Dubrovnik je poměrně malé město, které v sezoně navštíví tisíce turistů. Jak už bylo řečeno, místa opravdu není na rozdávání, což platí jak pro pohyb v historické části, tak pro příjezd autem. Parkování je vyloženě zoufalé, i když tu mají propracovaný systém s parkovacími zónami a automaty. Pro turistu je asi nejlepším řešením nová veřejná garáž. V hlavní sezoně stojí hodina třináct kun, od garáže to máte pěšky do historické části maximálně deset minut chůze, auto je v chládku, a pokud nechcete chodit pěšky, můžete se svézt autobusem, který je pro parkující zdarma. 

Dubrovnik je sice pro českého turistu příliš vzdálený, ale zároveň je velmi krásný. Jestli budete během vaší dovolené někde poblíž, určitě si sem zajeďte. Je to pěkné zpestření mnohdy stereotypní dovolené. A když vám zbude čas, dojeďte se vykoupat o pár kilometrů jižněji na Župu Dubrovnickou. 

Text: Lukáš Dittrich
Foto: autor