Už od samotného počátku se hybridní automobily potýkaly s problémem málo výkonných, ale za to obrovských a těžkých akumulátorů. Tento problém se s postupným vývojem daří eliminovat a akumulátory mají čím dál větší kapacitu a čím dál menší rozměry. Když se vrátím do historie, nestačím se divit tomu, jak obrovský pokrok udělal automobilový průmysl také v tomto ohledu.

Dobře to je patrné třeba na automobilce Lexus, která se ještě nedávno chlubila kompletní hybridní řadou, kde výjimku tvořil nejmenší model IS právě kvůli tomu, že by z obsahu jeho zavazadelníku po instalaci baterií moc nezbylo (hybrid byl zastoupen naftou). A ejhle, doba postoupila a přichází CT 200h, které je plně hybridní a je ještě o něco menší než IS. Nový Lexus tu nezmiňuji náhodou. O něco dříve byl představen technicky podobný Auris HSD.

Na pohled obyčejný

Toyota Auris drží zajímavé prvenství. Je to v podstatě první full-hybrid schovaný v naprosto obyčejné karoserii typu hatchback. Ne každý běžný uživatel chce jezdit v autě striktně tvarovaném podle potřeba hnacího řetězce a podle zákonů aerodynamiky. Současná generace Priusu sice nevypadá špatně, ale přesto působí dost futuristicky a totéž můžeme říci také o Hondě Insight. Naproti tomu Auris HSD od běžného Aurise rozeznáte jen těžko. Pár detailů sice je jinak, to se ale bavíme o věcech typu chromových lišt na přední masce, modře podbarveného loga Toyota a decentních písmenek HSD na víku zavazadelníku. To je vše.

Obdobně na tom je také interiér. Tady prozrazuje přítomnost hnacího elektromotoru pouze miniaturní volič automatické převodovky CVT, modré tlačítko startování, tedy lépe řečeno vypínač, a poupravený přístrojový štít. Z něj zmizel otáčkoměr, takže kromě klasického tachometru má řidič k dispozici ukazatel ekonomiky jízdy. Ručička ukazuje, jak moc dobíjíte, jek moc jedete ekologicky a nebo na kolik využíváte sílu motoru.

Prostor nezměněn. Téměř

Oproti hybridním Lexusům (především modelu RX), Priusu nebo Insightu vám Auris tolik nepřipomíná přítomnost hybridního systému. Žádné zběsilé tabulky, kolik bylo vypuštěno emisí, žádné pěstování kytiček a varovné přebarvování displejů. Auris je obyčejný hatchback, který vám, pokud to budete chtít, na displeji palubního počítače ukáže aktuální toky energie a kromě zmíněného ukazatele hospodárnosti jízdy mu je v podstatě úplně jedno, jak s ním zacházíte. Vlastně ne, na jeden detail jsem zapomněl. Vždy po dojetí do cíle zobrazí po vyndání klíčku ze zapalování průměrnou spotřebu, které jste při dané jízdě dosáhli. Já jsem se pohyboval kolem pěti až šesti litrů, což nechávalo Aurise klidným. Jednou jsem se ovšem dostal pod čtyři a to už zajásal. Kromě zobrazené čtyřky mě také pochválil hláškou “Excellent“. Jenže to nevěděl, že jsem ujel 100 metrů od čerpací stanice k supermarketu.

Standardní Auris nabízí v rámci třídy slušný prostor pro posádku i zavazadla. Provedení HSD se taktéž nemá za co stydět, ale určitá omezení v zavazadelníku tu jsou. Vyjádřeno číselnou hodnotou to je přesně 41 litrů. Zatímco klasický hatchback pojme 320 l v základním uspořádání, hybrid zvládne 279 litrů. Není to hodně, jenže vzhledem k zaměření auta to bohatě postačí. Akumulátory jsou umístěny těsně za zadním sedadlem kde spolu s klasickou baterií vytvářejí jakýsi schod. Vystěhovat se samozřejmě musela také rezerva. Po sklopení zadních opěradel vznikne díky zmíněnému schodu rovná plocha, což je sympatické.

Tichý, ale!

Říká se, že ticho léčí. Pokud to je opravdu pravda, pak je Auris pojízdná ordinace. Už to sice pro mě nebylo tak zajímavé, jako když jsem se tenkrát poprvé rozjížděl s hybridem, ale přesto jsem si musel zpočátku zvykat na to, že po zmáčknutí toho modrého vypínače (startovacího tlačítka) se nestane vůbec nic. Jedině nápis “Ready“ signalizuje, že můžu vyrazit. Malilinkatým ovladačem shodným s tím z Priusu zvolím D a za doprovodu léčivého ticha se rozjedu. Takto mohu pokračovat jen velmi pomalu a po velmi krátkou vzdálenost, ostatně jak je tomu u hybridů zvykem. Pak se do činnosti zapojí spalovací motor. Ani ten ale přítomné ticho nikterak neruší.

Podvozek je naladěn komfortně, bezstupňová převodovka vlastně neřadí k tomu to ticho… Ideální prostředí pro poklidnou jízdu. K té vás také vybízí režim jízdy ECO. Podobně jako u sesterského Lexusu je při jeho aktivaci odezva na plyn dost laxní, ale může vás těšit pohled na ukazatel ekonomiky jízdy, který se neustále pohybuje v zeleném poli.

Takže si užijete tichou jízdu, příjemně si odpočinete no a potom dojde na parkování. Jestli na vás čeká nějaký složitý manévr, můžete na příjemný relax rovnou zapomenout. Při zařazení zpátečky auto začne pípat. Ne jednou, aby vám oznámilo, že pojedete dozadu, ale pořád. Něco jako když couvá nákladní vůz. Dělal to i Prius a opravdu nemohu přijít na to, k čemu je taková věc dobrá. Delší couvání z parkoviště za neustálého zvukového doprovodu je opravdová lahůdka.

Umí i Power, ale má radši Eco

Opak úsporného režimu Eco se skrývá pod tlačítkem Power. Auris najednou ožije a vy zjistíte, že vlastně není tak líný, jak se zdál. Akorát to doprovází zvláštním zvukem motoru, který je totálně nesportovní. Samozřejmě, vůbec na tom nezáleží, stejně jako nezáleží na tom, jaké má Auris řízení. Hybridy přece nejsou stavěny pro potěšení řidiče. Osobně jsem nejčastěji jezdil bez jakéhokoliv aktivovaného režimu a v případě potřeby předjetí jsem použil Power, ale následně jsem ho docela rád zase vypnul.

Je mi jasné, že vás určitě bude zajímat spotřeba. Musím vás ale zklamat. Prosincové dny nebyly zrovna ideální pro nějaká měření. Nejméně jsem při veškeré snaze dosáhl na 5,6 l/100 km, na dálnici šla spotřeba přes šest litrů. Berte to jako orientační čísla nebo jako čísla ukazující na chování spotřeby hybridního auta v zimních měsících. Neměl jsem pneumatiky s nízkým valivým odporem, naopak jsem měl v jednom kuse naplno puštěné topení, sníh a břečka výsledku také zrovna nepřidají. Toyota slibuje 3,8 l/100 km s tím, že je úplně jedno v jakém režimu.

Mimochodem, když už jsme se dostali k těm specifikám zimního provozu, při výletu na hory mě potkala nepříjemná situace. S Aurisem jsem zapadl v hlubokém sněhu. Díky tomu, že v nízkých rychlostech auto používá elektromotor a díky jejich neslyšnému provozu jsem musel povolat ještě další osobu, aby se podívala, jestli se kola vůbec protáčejí nebo co se jako děje. Z pozice řidiče v takové chvíli nemáte šanci poznat, jak na tom jste. Ale to jen tak na okraj.

Půlmilionový premiant

Toyota udělala spolu se zahájením prodeje Aurise HSD další krok směrem k “obyčejnějším“ zákazníkům. Auris je menší, nenápadnější a levnější než Prius. Navíc to není takový exhibicionista a tváří se jako úplně obyčejný hatchback. Jenom ta cena by mohla být problém. Začíná totiž na 549 900 Kč, což za obyčejný hatchback není málo, i když k tomu přidá nízké emise (za to si ale u nás “nic nekoupíte“), nižší spotřebu a slušnou výbavu. Stále si ho koupí především zarytí ekologové.

Nechme se ovšem překvapit, co přinese ne tak vzdálená budoucnost. Na trh se totiž řítí stoprocentní elektromobily. Mohlo by se stát, že se posuneme takzvaně o stupeň výše. Třeba zarytí ekologové vezmou útokem elektrická vozítka a ti obyčejnější začnou nakupovat hybridy.

Plusy: tichý provoz, pohodlná jízda, nízké emise, hybrid s klasickou karoserií
Mínusy: vyšší cena, nesmyslné pípání při zpátečce

Základní cena: 549 900 Kč
Cena testovaného vozu: 572 621 Kč

Text: Lukáš Dittrich
Foto: Zuzana Procházková