Také kompaktní SUV Yeti si můžete pořídit v úsporné verzi Greenline a spokojeně tak šetřit palivo. Má ale smysl investovat do naftového motoru, když tu je velmi povedený maloobjemový turbobenzín? V testu jsme se podívali na to, jaká omezení s sebou „zelený“ Yeti přináší.

Vzhled Škody Yeti není třeba nějak sáhodlouze komentovat, nakonec už našimi testy prošla. Za sebe můžu pozitivně zhodnotit skutečně robustně vyhlížející masku se zajímavými kruhovými mlhovkami zakousnutými do hlavních světlometů. K tomu bohužel tak úplně neladí až přespříliš civilní záď. Vertikálně orientované světlomety, které debutovaly na konceptu (podobné jako u Roomsteru), by autu jednoznačně dodaly větší šmrnc. Hranaté výřezy blatníků přidávají na optické ambicióznosti, pokud jde o schopnosti v terénu, nicméně zrovna verze Greenline v tomto směru očekávání tak úplně nenaplňuje. Bezpříplatková bílá vozu docela sluší a mezi zákazníky je, co jsem si alespoň v provozu všiml, velmi populární volbou.

Interiér už je škodovácká klasika. Nikoho asi nepřekvapí kombinace tmavých barev a strohé, leč funkční palubní desky. Na výběr je nakonec i béžovo-černá varianta, která je sice náročnější na údržbu, ale auto opticky prosvětlí. Štědré prosklení a pravoúhlé sloupky nejenže utváří dojem vzdušného prostoru, ale také zajišťuje bezchybný výběr všemi směry. Slogan „Simply Clever“ se tu odráží v maximálním zaměření na praktičnost. Zadní sedadla lze stejně jako u Roomsteru sklopit, překlopit, zcela vyjmout či přestavět do prostornější čtyřmístné konfigurace. Zavazadelník je pravidelný a disponuje dostatkem úchytných bodů, pod jeho dnem se namísto rezervy nachází kvůli úspoře hmotnosti pouze sada na lepení. Využití obestavěného prostoru staví Yetiho na špičku třídy, sedačky mají tužší výplně, ale záda podpírají velmi dobře.

Do terénu radši ne

Pokud zvolíte Yetiho ve verzi Greenline, dostanete vždy vůz s pohonem předních kol poháněný vznětovým čtyřválcem 1.6 TDI 77 kW zkombinovaným s pětistupňovou manuální převodovkou. Je to mimochodem jediná verze Yetiho, ve které se tento motor dodává, jinak naftové jednotky zastupuje výhradně 2.0 TDI ve třech naladěních. Výčet úprav, které Yeti Greenline doznal, není nijak krátký: standardem je stop-start systém, prodloužené převody, zesílený alternátor s funkcí rekuperace brzdné energie, pneumatiky s nižším valivým odporem nebo zakrytování části podvozku. S verzí Greenline je světlá výška zmenšená o 25 mm na výslednou hodnotu 155 mm, což je třeba při jízdě mimo asfalt zohlednit.

Polní cesty nejsou pro „sněžného muže“ problém, vyšší světlost se vypořádá i s výmoly a poměrně krátké převisy jsou dobrou zbraní na terénní zlomy, ale stačí trochu bláta a Yeti (stejně jako jakákoli jiná předokolka) rychle ztrácí adhezi. Na cestě k chatě tedy patrně neuvázne, ale pokud chcete v zimě do hor, uděláte lépe, když sáhnete třeba po nejslabším 2.0 TDI 81 kW s pohonem všech kol přes spojku Haldex.

Na asfaltu je to jiná: tady se pozitivně projeví jak měkké odpružení, tak i zadní víceprvková náprava. Yeti umí být komfortní (ze současné nabídky Škodovky asi nejvíce), ale i velice jistý stroj. Limitem mu jsou právě pneumatiky, které pískají už při trochu prudším nájezdu do zatáčky. Nicméně asi jen málokdo by od nejslabšího naftového motoru čekal výkony „trhače asfaltu“, a tak Yeti uspokojí především rodiny s dětmi, které očekávají pohodlí i na horším povrchu. Ve městě je ještě zátah pro dynamické starty dostačující, mimo jeho hranice však už pocítíte efekt dlouhých převodů. Předjíždění tak raději rozvrhněte obezřetně a nebojte se podřazování.

Zelená nafta?

Naftová jedna-šestka je velmi dobře odhlučněná a její projev je sice stále hrubší než třeba u francouzských HDi, nicméně své projevy si nechává až do tří tisíc otáček pro sebe. Zatahuje od zhruba 1200 otáček, její projev graduje u dvou tisíc, pak však polevuje jen zvolna. Vytáčení narozdíl od starších TDI neznamená náhlé úmrtí. Ukazatel řazení radí nechávat motor převalovat těsně nad tisícovkou, kde je jeho hlad po naftě minimální. Řazení pětistupňového manuálu s krátkými drahami uspokojí i velmi náročné typy, v rámci kompaktních SUV jde o špičku. Řízení už je slabší, postrádá agilitu i preciznost Fordu Kuga, nicméně řečí školních známek je to pořád na lepší dvojku.

Jak je to ale s proklamovanou úsporností? Škodovka udává u Yetiho Greenline kombinovanou hodnotu 4,6 litru a já musím s potěšením konstatovat: nejen že nejde o nedosažitelné číslo, dokonce je tu i reálná možnost jezdit za méně. Týdenní test orámovaly dva extrémní údaje: ve městě se podařilo maximálním využíváním dojíždění s brzděním motorem, poctivým dodržováním požadavků systému stop-start (mimochodem funguje skutečně rychle a bez zdržování) a posloucháním indikátoru řazení dostat na 4,3 litru – během odpolední špičky! Naopak rychlý přesun při dálničním limitu už dává najevo jistou krabicovitost karoserie a snadno se dostanete k sedmi litrům. Ve výsledku se údaj z palubního počítače, který přepočtem podle dojezdu skutečně odpovídal realitě, zastavil na 5,2 litru. To je skutečně pěkné, jenže...

Jenže by bylo třeba zákazníky ještě přesvědčit, že se nákup úsporného vozu vyplatí. V jiných zemích fungují programy dotací, které taková auta významně zvýhodní. U nás však na něco takového nikdo nehraje, takže se cena Yetiho Greenline ve výbavě Experience včetně všech příplatků (a nebylo jich nejméně) vyškrábala téměř k 600 000 Kč.

A Škodovka navíc Greenlinu postavila do cesty zvýhodněné edice Fresh I a II. Pokud obětujete „ekoúpravy“ ve prospěch neméně povedeného motoru 1.2 TSI 77 kW (rovněž s pohonem předních kol), u kterého lze i zásluhou šestistupňového manuálu snadno držet spotřebu 7,5 l/100 km, dostanete se po dovybavení shodnými prvky výbavy k částce lehce přes 540 000 Kč. A to znamená, že byste museli s Yetim Greenline po dobu jeho provozu najezdit o nějakých 80 tisíc kilometrů více, abyste cenový rozdíl „propálili“! Ponechme stranou náklady na servis a údržbu, které jsou u obou přeplňovaných motorů zhruba srovnatelné: té-es-íčko přidává také větší rozsah využitelných otáček, lepší akustický projev i kultivovanost. Ne, bez pobídek to Greenline nebude mít lehké...

Plusy: variabilita interiéru, výhled, přesné řazení, spotřeba, rychlý stop-start
Mínusy: cenový rozdíl proti 1.2 TSI, terénní schopnosti běžné předokolky, průměrná dynamika

Základní cena: 460 800 Kč
Cena testovaného vozu: 594 700 Kč

Text: Vojtěch Horáček
Foto: Zuzana Ptáčková