...začíná text některými oblíbené, jinými nenáviděné písničky jednoho veskrze domácího umělce. Domácí Škoda Fabia zase patří mezi nejčastěji potkávané vozy na našich silnicích. Druhé generaci je vytýkán poněkud krabicovitý a disproporční vzhled, který měl napravit letošní facelift. Ale ještě zajímavější jsou změny pod kapotou. Ty se totiž skutečně podařily.

Ale zpět k designu. Malá Škodovka si se zatmavenými sloupky a výrazným přechodem čelního skla do ploché střechy hraje tak trochu na britskou motokáru pana Beana, ale kazí jí to relativně malá šířka a vysoké prosklení. Kabina tak budí dojem, že byla na ponton dobudována dodatečně. To měl právě facelift napravit.

Nový model tedy dostal přepracovanou masku s ještě výraznější chromovou lištou nesoucí znak, její přechod do nárazníku je uhlazenější a černé lamely vzbuzují dojem větší plasticity. Aby auto vypadalo širší, dostalo nové obří mlhovky, které kopírují tvar mandlových hlavních světlometů, ale jsou zároveň náchylnější na poškození. Dveře jsou proti poškození chráněny černými plastovými lištami, ale přední i zadní nárazník je bez ochrany.

Dalším odkazem na britské mrňousky je i kombinace červeného pastelového laku Corrida a bílé střechy. Tenhle tah Škodovce vyšel, jinak konzervativní auto působí mnohem svěžeji a s jistou dávkou básnické nadsázky dokonce dynamicky. Tedy – skoro ze všech úhlů, jen ne zezadu. Této strany se facelift nedotkl a stále prozrazuje, že Fabia stojí na starší a užší platformě než nový Seat Ibiza nebo Volkswagen Polo. Jinak je ale červenobílá Fabia pohledný kousek, přitom za tuto kombinaci barev se připlácí méně než za metalízu.

Úsporná opatření

Pohledný exteriér bohužel trochu sráží pohled do vnitřku vozu. Kombinace černo-šedé palubní desky není vizuálně špatná, ale celek kazí některé laciné detaily. Výplně dveří umí například francouzská konkurence lépe, potah příplatkové loketní opěrky je z velmi nehezké textilie. Mým favoritem na estetický i ergonomický prohřešek se však staly vnitřní kliky dveří, které jsou z tak slabého a ohebného plastu, že jsem se při každém otevírání dveří bál, aby mi nezůstaly v ruce. Vzhledem k tomu, jak často s nimi bude majitel manipulovat, by měly být robustnější – už pro ten pocit.

Zpracování je tradičně solidní, slícování na úrovni a vrchní díl palubky je měkčený. Ovšem roh středové konzoly nesoucí navigační systém se měkkého povrchu nedočkal a dá o tom často vědět při styku s řidičovým kolenem. Odkládací prostory jsou průměrně veliké, větší než půllitrovou láhev do nich neuložíte, ale aspoň že to. Panel navigace je umístěný pod klimatizací, takže k němu musíte sklánět pohled. Málo zkosené čelní sklo zase kazí výhled vpřed na semafory.

Sedadla mají dospělé rozměry, jsou umístěná citelně výše, než mi bylo příjemné. Potěšila by možnost spustit je aspoň o 5 centimetrů níže, ale Škoda zjevně cílí i na starší ročníky. Tuhé výplně znamenají, že se cítíte, jako byste seděli na sedadle, nikoli v něm. Pro lepší boční vedení je nutné investovat do verze RS.

Skutečností však zůstává, že Fabia díky svým trochu nerovnoměrným proporcím nabídne velmi dobrý prostor pro cestující. Čtveřice pasažérů průměrné výšky se do auta poskládá a ani nebudou muset sundat čepice. Za 185 cm vysokého řidiče se útlejší slečna také vešla, zadní lavice však zjevně není dimenzovaná pro tři dospělé. Kufrem Fabia kraluje, 300 litrů je jednou z nejlepších hodnot ve třídě a to má pod podlážkou plnohodnotnou rezervu. Půlkruhová plastová ohrádka je ideální pro převoz lahví.

Zač je toho turbo

Pod kapotou Škodovky vrněl objemem malý, ale parametricky zajímavý motor 1.2 TSI naladěný na 63 kW (85 k) a točivém momentu 160 Nm. Čtyřválec, který v nabídce nahrazuje stejně výkonný 1.4 16V, sází na jednodušší osmiventilovou konstrukci a dopování turbodmychadlem. Měl by tedy teoreticky nabídnout nízkou spotřebu a lineární přísun výkonu. Jak je to v realitě?

První zážitek byl poněkud otřesný, a to doslova. Po nastartování studeného motoru, který jsem pro jistotu nechal chvíli běžet na volnoběh, následovala série pravidelných otřesů v intervalu zhruba dvaceti vteřin. Nevím, zda šlo o projev této konkrétní jednotky nebo o následek chladného rána, ale záchvaty vibrací připomínaly tříválcový 1.4 TDI. Po dvou nebo třech minutách však ustaly a tento čardáš se naštěstí opakoval pouze jednou během celého testu. Budiž tedy, nejde o nic světoborného.

Ve městě je Fabia svižným soupeřem vozů s objemnějšími motory, akceleruje velmi ochotně a maximum točivého momentu mezi 1500-3500 otáčkami je pro obratné předjíždění a starty ze semaforů zcela ideální. Pětistupňová převodovka má rozumně krátké dráhy, ale stoprocentní přesnost, jakou nabízí například Honda, od ní nečekejte. Čtyřramenný volant bych s chutí vyměnil za sportovnější tříramenný, ale věnec je tlustý tak akorát, průměr by však mohl aspoň centimetr ztratit.

Po výjezdu z města stále čekám, kdy se projeví fakt, že jde o maloobjemový motor s podladěnou charakteristikou – a ono nic. I po přesunu na dálnici Fabia ochotně zrychluje až na limit povolené rychlosti, kopce jí nečiní větší problém, noční přesuny na tempomat zvládá s bravurností auta o třídu většího. Podřazování a vytáčení přichází na řadu až v podhorských kopcích, ale dlouhá pětka zároveň umožňuje cestování za dobré zvukové kulisy.

Tužší, ale jistý

...takovými slovy se dá ve zkratce popsat podvozek. Nečekejte od něj francouzskou měkkost a houpavost, tuhostí naladění předčí dokonce i sesterské Polo. Zároveň však ani na větších hrbolech neztrácí dobré tlumicí schopnosti, nicméně v zatáčkách na příčných nerovnostech cítíte poměrně znatelnou nervozitu nezatížené zádě. Pravdou ale je, že většina majitelů nebude testovat auto v takovém tempu, jakému jsme ho podrobili – a obstálo se ctí.

Velkou výhodou motoru 1.2 TSI je nízká hmotnost, takže Fabia se i přes vyšší stavbu karoserie statečně vrhá do zatáček. Náklony jsou poměrně značné, ale oproti v létě testované Ibize na nové platformě jsme neshledali výraznější nedostatky v chování podvozku. Nakonec jak už zde padlo, kdo chce „blbnout“ v zatáčkách, měl by investovat do silnějšího a také lépe naladěného RS.

Jedním z hlavních parametrů testovaného motoru, který jsme si důkladně vzali na paškál, byla pochopitelně spotřeba. Jak je známo, přimět přeplňované motory k tomu, aby se jen přiblížily normovaným údajům, je často tvrdý oříšek. Na výsledném čísle se projeví každé šlápnutí na plyn, každá agresivnější akcelerace z místa, dálniční přesuny a tak dále.

Proto jsme byli skutečně potěšeni, když Fabia ve výsledku vykázala číslo 6,4 litru. Tedy ne že by se blížilo tabulkovým údajům, ale na 400 km nacestovaných v dálničním tempu, z toho polovinu s plným obsazením, a dalších 300 km po okreskách, jde o výborné číslo. Na dálnici nebyl problém se při povoleném limitu pohybovat do 7,6 litru, mimoměstský provoz znamenal čísla kolem 5,2 litru. Ve městě zpravidla spotřeba nepřesáhla 8 litrů.

Výsledná kombinovaná spotřeba mě přivedla na kacířskou myšlenku, zda má vůbec smysl si do Fabie pořizovat silnější 1.2 TSI. Ano, výkonový odskok je znatelný, ale slabší verze poskytuje naprosto dostatečnou dynamiku pro každodenní provoz, přičemž dojezd kolem 650 km je také více než příjemný. Navíc první 1.2 TSI 63 kW stojí jen o 15 000 Kč více než dynamicky podprůměrný 1.2 HTP 51 kW. Rozhodně jde o důstojného nástupce atmosférické jedna-čtyřky.

Platit, platit...

Až dosud byla většina argumentů ve prospěch malé Škodovky. Jenže jak je známo, když přijde na příplatkovou výbavu, jsou boleslavské ceníky dlouhé jak týden před výplatou. Čtení je to nadmíru zajímavé: najdeme v nich jak položky atraktivní (navigace Amundsen za 13 700 Kč, vyhřívání předních sedadel za 5 100 Kč), tak i absurdní. Připlácet za deaktivaci předního airbagu, což by měla být samozřejmost v každém voze, 1 600 Kč, není moc košer. Také poloautomatická klimatizace Climatronic za 32 400 Kč rázem zvedá cenu do výšin nevídaných. Ve finále tak sice za relativně solidní výbavu Ambiente zaplatíte v základu 280 000 Kč, ale dovybavení vás lacino rozhodně nepřijde. Pozitivní je snad jedině to, že máte možnost si nadiktovat, co přesně ve voze chcete a nechcete, a podle toho platit.

Suma sumárum, vůči Fabii můžete mít nemálo výhrad, počínaje vzhledem a konče cenovou politikou, ale zcela jasně odhadla potřeby průměrného českého občana a poctivě je plní. Když si k tomu přidáte opravdu vyvedený maloobjemový turbomotor, je jasné, že Fabie v budoucnu z našich silnic rozhodně mizet nezačne.

Plusy: tichý, úsporný a pružný motor, objem kufru, příplatek za navigaci, dvoubarevný lak

Mínusy: některé příplatky za výbavu, vysoko usazená sedadla, laciné kliky dveří, výhled vpřed

Základní cena (1.2 HTP Easy): 199 900 Kč
Cena testovaného vozu: 383 700 Kč

Text: Vojtěch Horáček
Foto: Zuzana Procházková