Alhambra a Sharan tvořily až do roku 2006 součást trojice, patřil k nim ještě Ford Galaxy. Koncernoví sourozenci k sobě ale měli designem i technikou o něco blíž a totéž platí i pro druhou generaci. U té si na výčet odlišností vystačíme s prsty na jedné ruce. Je to dobře nebo špatně?

Vzhledem se Alhambra od nedávno testovaného Sharanu liší skutečně jen minimálně. Nejpodstatnější změnou je kompletně přepracovaná příď, nárazník dostal jinak tvarované otvory, světlomety jsou sice obdobně tvarované, ale vnitřní uspořádání je „přísnější“ a diody denního svícení tvoří dvojité W kopírující čočky světel. Alhambra má pochopitelně i Seatovskou masku se svislými lamelami a chromovaným orámováním, ale tím změny končí. Dobrá, ještě je třeba připomenout jiný design litých kol a jiný znak na pátých dveřích.

Problémem Alhambry je, že zatímco první generaci bylo možné odlišit prakticky ze všech úhlů, tady se při pohledu z boku nebo zezadu můžete orientovat skutečně jen podle znaku. Uspořádání zadních světel (se zanedbatelně odlišnou grafikou), boční profil, vše je identické se Sharanem. U automobilky, která se ve sloganu ohání emocemi, je ale auto působící dojmem konzervativního patrona prostě nepatřičné. Podle mého názoru by velkoprostorový rodinný vůz mnohem lépe slušel domácí Škodovce, která se v této kategorii angažovala naposledy v době dávno minulé modelem 1203.

Pořád to samé

Pokud by někdo čekal designový úlet aspoň v interiéru, odejde s nepořízenou. Tady se také měnilo jen absolutně nezbytné minimum – volant, který má plastičtější střed, a potahy sedaček se světle šedým pruhovaným vzorem. Dokonce i podsvícení přístrojů, které je v jiných Seatech červené, zůstalo totožné se Sharanem. Emoce? Ty se někam ztratily. Slícování, měkčení a ergonomie ale naštěstí zůstaly na dobré úrovni.

Testovaná Alhambra se ale lišila uspořádáním sedaček 2+3+2. Třetí řada se z podlahy vyklápí skutečně jednoduše (snáze než ve Fordu) a díky lehce posuvným krajním sedačkám v řadě druhé je na ni dobrý přístup. Poskytne prostor i dospělým průměrné postavy (do 175 cm), vyšší pasažéři si budou stěžovat na krátké opěradlo, nízko umístěnou opěrku hlavy a kontakt se stropním čalouněním. Dětem však poslouží naprosto dostatečně.

Zavazadlový prostor je oproti pětimístnému Sharanu třetí řadou trochu umenšen, ale pokud ji sklopíte do podlahy, nabízí pořád výborných 809 litrů, v sedmimístné konfiguraci pak 267 litrů. Sklopení všech pěti sedaček vynese dokonce 2297 litrů a to už je hodnota, se kterou se dá leccos přestěhovat. Cestující v druhé řadě potěší možnost stahovat boční okna, ale stolečky, které jsou na zadní straně opěradel před nimi, mohou vyklopit jedině mezi rozevřenými koleny. Vysouvání odspodu není zrovna domyšlené.

Optimální volba

Testovanou Alhambru poháněl stejný agregát jako Sharan, tedy turbodiesel 2.0 TDI se vstřikováním Common Rail, tentokrát byl ale spřažen s šestistupňovou manuální převodovkou. Jde o kombinaci dobře známou z jiných modelů, v Alhambře navíc nese označení Ecomotive. To je však jen jiný obchodní název pro systém používaný i u Volkswagenu, kde se jmenuje BlueMotion. K turbodieselovým motorům se dodává standardně, zahrnuje systém Stop-Start a katalyzátor SCR, který snižuje emise dusíku vstřikováním močoviny. Zásobník na kapalinu AdBlue je umístěn ve dně levého rohu zavazadelníku, pojme 17 litrů a na nutnost doplnění upozorní hláška palubního počítače s předstihem 2000 kilometrů.

Turbodiesel má oproti minulé generaci podstatně vyrovnanější chod, je lépe utlumen a do kabiny nijak výrazně nezasahuje ani ve vyšších otáčkách. Řízení si společně se Sharanem odnáší body za sympatickou tuhost a dobře zvolený převod, ale citlivostí ani zpětnou vazbou nepřekypuje. Kolem středové polohy je navíc klasicky neurčité. Řazení také nikoho nezklame, krátké a přesné dráhy s dobře definovanými dorazy jsou u koncernu VW standardem stejně jako trochu drsnější přechod mezi jednotlivými převody.

Stačí jen málo

Dalším pozitivem testovaného motoru je spotřeba. Zatímco Sharan s dvojspojkovou převodovkou DSG po týdenním brodění se sněhem a boji s mrazivým počasím odešel s hodnotou 6,7 l/100 km, Alhambře se v podobně arktických podmínkách podařilo dostat ještě níže, konkrétně na 6,2 l/100 km. To je jen půl litru nad kombinovanou spotřebou deklarovanou v technických údajích a na auto vážící téměř 1,8 tuny hodnota z říše snů.

Pro úplnost dodejme, že cestování rodinným tempem na okreskách obnášelo čísla kolem 5,4 litru, dálnice a 130 km/h potom 6,5 litru. Ve městě se už projeví nutnost častějšího řazení a rozjezdů, ale i tak se Alhambra vešla do 7,8 litru. Ve výsledku tak není problém ujet na jedno dotankování vzdálenost blížící se tisícovce kilometrů.

Podvozek Seatu je oproti Volkswagenu naladěn na tužší notu, ale stále nejde o žádného sportovce, který by pasažéry na nerovnostech krutě vytřásl. Komfort zůstal prioritou a to se projeví i na chování v zatáčkách, kde je auto citelně, ale také čitelně nedotáčivé. Pohodlí nahrává i charakteristika motoru, který se narozdíl od svých předchůdců oprostil od kontrastního chování turbodíra-kopanec, místo toho nabízí plynulý zátah již od 1400 otáček, který se vytrácí až za čísly začínajícími čtyřkou. Indikátor řazení ale při klidné jízdě často radí nechat motor převalovat kolem 1200 obrátek, kde se do interiéru přece jen dostanou vibrace. Inu, pro nízkou spotřebu cokoli.

Sharambra

Pokud konfrontujeme ceníky Sharanu a Alhambry, zjistíme, že nákupem prakticky totožného auta se znakem S místo VW uspoříme okolo čtyřiceti tisíc korun. Výbavou se liší pouze v detailech a dorovnání tento rozdíl sníží na necelých třicet tisíc. Zákazníkům poptávajícím sedmimístné MPV z koncernu Volkswagen tak vyvstává zajímavé dilema: za co si vlastně u mateřské značky připlácejí?

Ve druhé generaci se Seat s Volkswagenem sblížili ještě více než kdy předtím. Projevilo se to pozitivně na zpracování i jízdních vlastnostech, ale designem bohužel Alhambra zůstává ve stínu svého bratra-dvojčete. Nabízí plno chytrých řešení, ale pro zážitky z jízdy nebo dynamický design musíte někam jinam. Test mě utvrdil v přesvědčení, že tomuhle autu by mnohem více než „Auto Emoción“ slušel slogan „Simply Clever“.

Plusy: spotřeba, kultivovaný motor, zpracování, variabilita, posuvné dveře
Mínusy: design, zpětná vazba řízení, výklopné stolečky ve druhé řadě

Základní cena: 619 900 Kč
Cena testovaného vozu: 876 000 Kč

Text: Vojtěch Horáček
Foto: Zuzana Procházková