Postavit malý a hravý roadster na základě Twinga RS byl od Renaultu dobrý nápad. Jediným kamenem úrazu by mohl být poněkud rozporuplný design. I jeho zarputilí odpůrci však musí uznat, že s cenovkou, jakou Wind dostal, bude konkurenci hledat jen velice obtížně.

Hned na začátek je třeba říct, že u Windu je více než kde jinde podstatný výběr barvy exteriéru. Zatímco testovaný kus v černé metalíze působil dynamicky a s přimhouřením obou očí i ostře, pastelové barvy jen zvýrazňují jakousi boubelatost a auto vypadá jako právě vyloupnuté z Kinder vajíčka. Černá barva však plusové body dostává mimo jiné i kvůli velmi povedeným sedmnáctipalcovým litým kolům, která jsou ale dost náchylná na odření.

Zajímavým prvkem na přídi je modré podbarvení zvláštně tvarovaných světlometů. Čelní sklo je silně zkosené a plynule navazuje na linii přídě. Odklápěcí střecha si vynutila poměrně neortodoxní zpracování zádě, kolmé zadní okno trochu maskuje sešikmený přechod B-sloupků do blatníků. Široce protažená zadní světla ve tvaru V jsou pěkná, ale zároveň zvýrazňují výšku zadních partií. S trochou fantazie by se dalo říct, že karoserie Windu je jednoprostorová (třebaže není). Kruhové plakety s logem Wind by na bocích být nemusely.

Samotný mechanismus odklápění střechy si zaslouží zvláštní pojednání. Cílem bylo, aby sklopená střecha neomezovala prostor v zavazadelníku, a tak se překlápí o 180 stupňů pod zvláštní kryt, který je součástí víka kufru. Výsledkem je velmi rychlý čas sklápění (12 vteřin) a také obtížnější otevírání těžkého víka kufru se staženou střechou. Prostor v zavazadelníku sice omezují trubkové rozpěry, nicméně objem 270 litrů si nezadá s mnoha malými hatchbacky. Zde je však orientován horizontálně.

Šeď versus kůže

Interiér je bohužel téměř bezezbytku převzatý z Twinga. Hravost, s kterou se Wind prezentuje zvenku, tu schází, a pár stříbrně lakovaných rámečků ji nenahradí. Zajímavé jsou pásky na dveřích, které jsou při širokém otevření na dosah přece jen lépe než zapuštěná madla. Přístrojová deska je typickým reprezentantem značky, otáčkoměr dostal žluté podbarvení. Palubní počítač nabízí velké množství funkcí včetně poněkud netypického celkového množství spotřebovaného paliva (při čtyřicetilitrové nádrži oceníte).

Příplatkové kožené sedačky si však zasloužily chválu za příkladné tvarování, dobré boční vedení a téměř bezchybnou nastavitelnost. Téměř – nejdou totiž spustit ideálně nízko, zhruba pět centimetrů jim ještě chybí. Volant má sympatický průměr i tloušťku věnce, ale mohutný střed nese pouze čtyři malé ovladače tempomatu. Jistě by se na něj vešlo i ovládání audia.

Lehce vyšší posez má své nevýhody. Se svými 185 cm jsem si musel opěradlo naklopit až nepříjemně dozadu, abych měl přes nízké a klopené čelní sklo lepší výhled vpřed. I tak jsem ale občas na semafory nekoukal přes sklo, ale staženou střechou, a navíc mi vítr čechral vlasy silněji, než mi bylo milé. Výhled vzad připomíná průzor tanku, patnácticentimetrové okénko však pro zpětné zrcátko stačí. Horší je výhled šikmo vzad, kde prostě přes masivní sloupky nevidíte zhola nic.

Pro otevření střechy je třeba udělat jen dva kroky. Nejprve ji odjistit pootočením kulatého madla o 90 stupňů a pak podržet prostřední kolébkový spínač, dokud se neozve pípnutí. Zatímco jiná auta stáhnou boční okénka v řádu centimetrů, Wind je spustí celá, a tak bylo nutné je při chladnějším počasí vždy po stažení střechy opět zavřít tlačítky vedle ovladače střechy.

To nejlepší (skoro)

Testovaný Wind byl poháněn silnějším ze dvojice volitelných motorů, a sice atmosférickou zážehovou šestnáctistovkou o výkonu 98 kW (133 k). Jak parametry, tak chováním se k vozu hodí mnohem lépe než základní 1.2 TCe. Malý roadster s hmotností pod 1,2 tuny je s ním hbitý, obratný a navíc má krásný sytý zvuk, který si nejlépe užijete s otevřenou střechou. Nechat jej vytáčet k sedmi tisícům otáček je skutečně radost.

Bohužel s motorem tak úplně nekoresponduje pětistupňová převodovka, která si zachovala gumový chod a dlouhé dráhy mateřského Twinga. Pokud použiju pro srovnání strojovou přesnost a hladký mechanický chod nedávno zkoušené Hondy CR-Z (test přijde začátkem prosince), Wind může obdržet nejlépe trojku. Řízením však potěší, kromě středové polohy je velmi přesné a zpětnou vazbu poskytuje v dostatečné míře. Brzdy mají zpočátku mdlý nástup, který však rychle zostří.

Podvozkově Wind ukazuje, že má na víc než jen stotřiatřicet koní. Je dostatečně tuhý, nerovnosti tlumí bez zbytečného bouchání nebo odskakování, v zatáčkách se naklání jen minimálně a míra nedotáčivosti umožňuje velmi dobře odhadnout, kde jsou jeho limity. Kompaktní karoserie má za následek velmi dobrou pevnost v krutu i se staženou střechou.

Výhodou silnějšího motoru je, že můžete zcela vypnout stabilizační systém a na široké silnici plné zákrut si v praxi ověřit, že citlivé ubrání plynu v zatáčce má za následek pozvolný přechod k dobře kontrolovatelné přetáčivosti. Mít lepší řazení, byl by Wind naprosto ideální na silniční hrátky. Takhle je jen skoro ideální. Ovšem lehkost, s jakou se proplétá zákrutami, si získá jak řidiče-zelenáče, tak i zkušené borce.

Nenasyta

Jestliže ale chcete za volantem prožít zábavné chvilky, nevyjde to zrovna lacino. Na tak malé autíčko si jedna-šestka říká až o nepatřičně velké množství paliva. Ve městě se zpravidla budete pohybovat kolem 9,6 litru, na okreskách záleží na vašem jízdním stylu. Opatrná a defenzivní jízda si řekne o šest litrů, pokud přitlačíte na pilu, čísla se bez váhání přehoupnou přes desítku. Dálniční provoz ustálenou stotřicítkou si vyžádá 8,7 litru. My zakončili test i díky pokusu o ekorallye na hodnotě 9,2 litru a obáváme se, že pokus srazit ji níže by znamenal popření smyslu Windu jako auta pro zábavu.

Konkurenci však Wind nachází jen velmi těžko. Smart Roadster je sice také dvoumístný, koncepčně však jde o zcela jiné auto. Fiat 500C nabízí plátěnou stahovací střechu, zachovává však rámy oken. Ve verzi Abarth sice Windu konkuruje motorově, ale jízdními vlastnostmi jej malý Renault citelně předčí. Největší konkurenti tak pro Wind přicházejí z vlastní stáje. Oželet sklápěcí střechu a nevšední design ve prospěch Twinga RS totiž znamená stotisícovou úsporu, přitom hravostí a živým projevem jsou si obě auta rovná.

Střední výbava Exception je zcela dostačující, jediným významným příplatkem jsou kožené potahy sedaček s vyhříváním. Ačkoliv ani Wind není stoprocentní kabriolet, ze zmiňovaných vozů se mu blíží asi nejvíce. Takže jestliže chcete svižnou a zábavnou jízdu se sluncem nad hlavou (pokud zrovna není zataženo), lepší poměr cena-výkon asi nenajdete. Jen se radši držte se černé barvy.

Plusy: hravý podvozek, točivý motor, rychlé sklápění střechy, prostorný zavazadelník
Mínusy: stahování oken při manipulaci se střechou, gumové řazení, výhled, vyšší posaz

Základní cena: 399 900 Kč
Cena testovaného vozu: 496 200 Kč

Text: Vojtěch Horáček
Foto: Zuzana Procházková