Když jsem poprvé v životě viděl RCZ, měl jsem velkou radost. Ještě větší byla, když jsem ho pak poprvé řídil. Myslel jsem si, že už to ani lépe nepůjde. Ale to co mě čekalo za volantem benzínového provedení, to jsem si nepředstavoval ani ve snu. Lev ukázal drápy. A potěšil mě dokonale.

Ještě před pár lety bych si nedokázal představit, že nějaké podobné auto vyjede z fabriky Peugeotu. Jistě, byla tu celá řada pokusů, zvláště povedená byla kupé. Značka se lvem na přídi však nikdy nepatřila mezi mistry řemesla rychlých sportovních kupé (alespoň ne v aktuálním pohledu). Největší náskok měl vždy Renault, pokud se budeme držet jejich krajanů A pokud zabrousíme za hranice, tam už si Peugeot nemohl ani škrtnou.

Proto bylo velkým překvapením představení modelu Peugeot RCZ. A pak jsem jednou v nějakém zahraničním časopise četl srovnávací test RCZ a Audi TT. Zdálo se mi to trochu přitažené za vlasy, než jsem do verze s pohonnou jednotkou 1.6 THP usedl. A musím říct, že nejen že v některých aspektech Audi TT dohání, ono ji i předbíhá. Silné tvrzení?

RCZ tentokrát k testu přijelo v povedeném bílém lakování, kterému kontrastovala černá střecha. Tedy alespoň z dálky, zblízka jsem zjistil, že jde o karbon. Ano, do Peugeotu si můžete koupit karbonovou střechu! Není to imitace, také se za ni platí patřičných 30 tisíc korun navíc. Krásně ji lemují stříbrné oblouky střechy a kola velikosti 19“ palců s nízkými pneumatikami jsou lakována také černě. Ani vám nemusím vyprávět, že jsem byl takřka v každém okamžiku centrem pozornosti. Tohle kupé je vážně extravagantní.

A uvnitř navíc prémiové. Nebudu se rozepisovat dlouze o interiéru, raději vás odkážu na můj test Peugeotu RCZ 2.0 HDi, který jsem před nedávnem spáchal. V něm si můžete přečíst o detailech, já tu však opět vyzdvihnu hlavně vysoce kvalitní zpracování a vzhled kůží potažené palubní desky. To se mimo prémiový segment vidí zřídka, zda-li vůbec. I když jsou zadní sedadla hodně malá a čtyři dospělé určitě nepřevezete, na kratší vzdálenost jsem si opět potvrdil, že ve třech se jet dá. Spolujezdec se trochu uskromní a cestujíc vzadu lehce ohne. Nic hrozného to není.

Pozor, kouše!

Pojďme ale k jádru pudla, i když v případě RCZ 1.6 THP to je spíše jádro Rottweilera. Objemově by se vám to nemuselo pozdávat, ale tenhle motor má výkon rovných 200 koní! Jde o shodnou pohonnou jednotku, kterou před pár dny testoval kolega v Citroënu DS3. Tam ale byla nastavena na nižší výkon. A je jasné proč. Z malého městského hatchbacku by udělala neřízenou střelu. Pod kapotu Peugeotu RCZ se ale mění v perfektní nástroj víkendového dovádění.

Neodolal jsem a někdy kolem půlnoci vyrazil na svou oblíbenou testovací trasu. Beru sem všechna sportovní auta. Zamířím po příbramské „dálnici“ na Jíloviště, sjedu do Řevnic a přes Karlštejn se protáhnu klikatými zatáčkami a nádhernými vracečkami. Sotva si odpočinu v Berouně, abych pak vyzkoušel schopnosti sporťáku na houpavé silnici s kvalitním asfaltem, která vede přes Roztoky na Křivoklát. Odtud do Lán a zpět po dálnici do Prahy. A když mi úsměv za celou dobu nespadne, poznám, že auto je dobré. Nespadl, přátelé... 

Turbomotor má totiž nejen příjemně sportovní zvuk, který ani nemusí zesilovat koncovka výfuku. Jde o jeho niterné bručení, jež s největší pravděpodobností způsobuje sání agregátů. Této decentní, ovšem vyzývavé kulisy, jsem si pořádně užíval a s RCZ mi bylo dobře. Pod plynem jsem měl navíc k dispozici 255 Nm. Navíc existuje funkce „overboost“, jenž Newtonmetry ještě o kousek zesílí. Motor reaguje na pokyny plynu bleskově. A potěšen jsem byl i z manuálního šestikvaltu. Dráhy má krátké, převody ideálně nastavené. Jen se mi zdálo, že nebyl tak přesný jako u turbodieselu. Ale kritizovat ho za to nechci.

Tvrdý jako kámen

Podvozek u benzínové verze je o poznání tvrdší než v případě naftťáku. Samozřejmě motor v předu je lehčí. A tak když tyto dva faktory sečtete dohromady, vyloupne se vám z toho motokára. Ano, auto zatáčí ostře, bez protestů, bez náznaků nedotáčivosti (nepodařilo se mi ho snad ani dostat do limitní situace) a hlavně s radostí. Řízení je na Peugeot velmi citlivé a komunikativní, i když v něm zbyla jistá francouzská přeposilovanost. Auto se dobře vede a to je hlavní.

Dvě stovky koní na předních kolech je už trochu hodně, a tak jsem čekal, že by už francouzští inženýři mohli instalovat samosvorný diferenciál, nebo jak to známe u některých hot hatchů alespoň jeho elektronický ekvivalent. Nic takového tu není, a tak si řidič musí poradit sám. Při prudké akceleraci je proto cítit, že kola mají tendenci „brát za volant“.

Letět kupředu nerovnou silnicí a mít přitom levou ruku na boku volantu a pravou připravenou na řadící páce k akci patří k docela adrenalinovým zážitkům. Jde ale o to zvyknout si na fakt, že tohle RCZ od vás bude chtít, abyste se na jízdu opravdu soustředili. A to je jedině dobře.

Jediný originál

Peugeot RCZ 1.6 THP pokoří stovku za 7,5 sekundy, maximum je 235 km/h. Takovou rychlostí bych ale v něm jet nechtěl, tedy alespoň ne v Česku. Velká kola mají tendenci hodně se chytat do vyjetých kolejí, takže musíte dávat opravdu pozor.

Spotřeba u takového typu vozidla je asi tak stejně důležitá jak objem kufru. Ale jen pro pořádek zmíním, že si moje noční řádění na středočeských okreskách vyžádalo 12,5 litru na 100 km. Když jsem se „uklidnil“, dokázal jsem jet za 10. Proti tomu se nedá protestovat.

Možná nepřesvědčím všechny ty majitele Volkswagenu Golf GTI, Renaultu Mégace RS nebo Mazdy 3 MPI, aby přesedlali do o poznání menšího vozu za stejnou cenu. RCZ totiž na první pohled působí hodně výstředně. Veškerou pozornost si ale bezpochyby zaslouží, zvláště s benzínovým motorem. Turbodiesel není špatný a také mě pobavil. Kdo však touží po originálu, nemá na výběr.

Plusy: vzhled, dynamika motoru, zvukový projev, jízdní vlastnosti
Mínusy: stísněný interiér, malá sedadla

Základní cena: 740 000 Kč

Text: Jan Markovič
Foto: Zuzana Procházková