V noci začaly teploty klesat nebezpečně blízko k nule, dny se krátily, obloha se zabarvila do šeda, často pršelo, mé oblíbené léto pomalu končilo a nadcházel můj neoblíbený podzim. Právě tato chvíle je přímo ideální k výletu do teplých krajin. Mimosezónní ceny, málo lidí, velký výběr ubytování, má to zkrátka samé výhody. Ještě tak sehnat nějaký vhodný vůz a můžeme vyrazit. Peugeot 5008 se tvářil, že by podobnou úlohu mohl zvládnout s přehledem, takže je rozhodnuto. Vyrážíme na jih.

Samozřejmě kam jinam by se mohl průměrný český turista vydat autem než do Chorvatska. Cenově dostupná a relativně blízká oblast kolem Jadranu je stále velmi vyhledávanou a některé její části patří mezi mé oblíbené. Především tam je teplo, slunce a to i na konci září. Podzimní cesta nebyla zdaleka má první. Kvůli výhodám s předchozího odstavce jsem obdobné akce podnikl už několikrát a myslím, že s tím budu pokračovat i v budoucnu.

Cíl: městečko Bol na ostrově Brač

Zásadní otázka, kam přesně zamířit se ukázala jako poměrně složitá. Původní plán s poloostrovem Pelješac byl kvůli nedostatku času nereálný a tak padla volba na střední Dalmácii (mělo tam být nejtepleji). Po menších dohadech se zbytkem posádky o tom, který ostrov zvolit, byl vybrán Brač. Různé informace slibovaly mnoho zajímavostí, Bol nabízel různé vyžití i v době mimo sezónu a navíc je zde pěkné místo pro windsurfing. Bylo tedy rozhodnuto.

Na Peugeot čekala cesta do Splitu dlouhá zhruba 1100 kilometrů, přeprava trajektem a dalších 40 km po ostrově. Francouzské MPV se přihlásilo k tomuto testu ve velkém stylu. Sice by se mi více zamlouval dieselový motor, ale ani jedna-šestka THP není špatná a hlavně se ukáže, jak na tom je se spotřebou, protože jak známo, benzinové turbomotory jsou v tomto ohledu velmi citlivé na jízdní styl a po městě si nebojí říci o poměrně vysokou dávku paliva. V ostatních aspektech musel být z naší skupinky (a také byl) spokojen úplně každý. Nejvyšší výbava Premium Pack totiž dává k dispozici vše a testovací exemplář byl navíc doplněn prvky typu světlého koženého čalounění nebo dokonce zadními sedmipalcovými obrazovkami umístěnými v opěrkách hlavy předních sedadel.

Pro dalekou cestu jsou ovšem důležitější rozměry a především objem zavazadelníku. Řečí čísel to znamená délku 4529 mm, rozvor 2727 mm a základní velikost prostoru pro naše tašky 579 litrů. Už podle tohoto je zřejmé, že se čtyři lidé mohou těšit na pohodlnou cestu a že se do lidově řečeno kufru vše potřebné jednoduše nahází.

Nezbytná příprava

Vše je tedy výborně připraveno, ještě pořídit dálniční známky, zařídit pojištění a obstarat střešní nosič. Ten představoval menší potíže, respektive jeho montáž. Proklínal jsem se za to, že jsem s díky odmítl nabídku montáže přímo u prodejce, protože mé očekávání desetiminutové záležitosti se příliš nenaplnilo.

Elegantní ukotvení pomocí zámků ve střeše má určitě své výhody, ale napoprvé vám kvůli tomu bude sestavení nosiče trvat trochu déle. Mně to zabralo přes hodinu času. Samotné patky se skládají z několika dílů, je potřeba dávat pozor na umístění té konkrétní (vpředu/vzadu, vpravo/vlevo), instalovat ochranou gumu, namontovat několik šroubů, ale moc je neutáhnout, protože jinak patky nenasadíte do příčníků a tak dále. Mohu vám vřele doporučit využít odbornou pomoc. To abyste s tím nebojovali tak dlouho jako já.

22:00 – odjezd

Zabaleno, naloženo, konečně můžeme vyrazit. Odjezd se koná v deset večer, nabíráme směr Brno a pokračujeme dále do Vídně, na Graz, Maribor, Záhřeb a Split. Tedy naprostá letní klasika desetitisíců jiných motoristů. První kilometry po slavné D1 jasně ukazují na fakt, který jsem kritizoval už při prvních testech. Rozměrné disky sice vypadají báječně, ale do kabiny se díky nízkým pneumatikám přenáší každá ostrá nerovnost, takže si asi umíte představit komfort na české dálnici. Druhý poznatek je nový. Řidič si musí zvyknout na poněkud nervózní záď. Ta má totiž tendenci odskakovat.

Benzinový motor se ovšem ukazoval už od začátku cesty v nejlepším světle. Spotřeba naznačila hodnoty mezi osmi až devíti litry, takže nic hrozného a hlavně agregát pracuje sametově, neslyšně. Za to si zaslouží jedničku. Za chvíli plni očekávání přijíždíme k Brnu a nabíráme směr Vídeň. Tip na tuto trasu byl správný, protože z Brna směřujeme po nové silnici, po okreskách jedeme pouze chvilku a v Rakousku najíždíme na novou dálnici, kterou naše navigace nezná. Právě navigaci musím označit za asi nejslabší článek, protože to nebylo zdaleka naposled, kdy jsme se během cesty setkali s nedostatečným pokrytím.

Nad ránem dojíždíme ke Grazu a přichází čas dotankovat plnou nádrž. Benzín vychází o něco málo levněji než v České republice, takže další dobrá zpráva. Horší to už je s teplotou vzduchu. Samozřejmě, jsme v horách a je noc, jenže když začne palubní počítač hlásit jeden stupeň nad nulou a nebezpečí námrazy, trochu znervózníme.

Svítá, nikde nikdo

Rakouskem svištíme bez problémů, ještě nalepit Slovinskou známku a můžeme překročit hranice. Těch pár desítek kilometrů vychází poněkud draze, ale dobrou zprávou je fakt, že se nemusí jet z Mariboru přes ty strašné vesnice, ale že je dálnice protažena dále. Konečně! Už bylo vážně na čase. Cesta se díky tomu výrazně zrychlila. Když vstupujeme na chorvatské území, začíná se pomalu rozednívat, což mi vnáší optimismus na mysl, protože jsem kritické ranní hodiny přečkal bez vážnější krize a únavy.

Chorvatské dálnice jsou velmi dobré, to je známá věc. Na konci září už mnoho turistů nepotkáte a v momentě, kdy za Karlovacem odbočíme na Split, jsme už na dálnici ale úplně sami. Ani se nedivím, že tam kdosi jel skoro 250 km/h, protože nemít na střeše prkno, asi bych jen těžko odolával pokušení alespoň o kousek překročit limit 130 km/h. Cesta totiž vůbec neutíká a spánek se čím dál víc hlásí o slovo.

Head-Up také na výbornou

Dobrým pomocníkem při takto dlouhé cestě je jednoznačně head-up displej s vlastním sklíčkem. Na dálnici ho ocení každý, protože ve výhledu nepřekáží a řidič nemusí tolik klopit oči k tomu, aby si zkontroloval svou aktuální rychlost. Na kvalitním povrchu mohu pochválit podvozek. Ten je nastaven ideálně, s plně zatíženým vozem se trochu houpe, ale to příliš nevadí. Za doprovodu obrovského množství “empétrojek“ nahraných na pevném disku příplatkového multimediálního systému dál plujeme krajinou k vytouženému cíly. Je tu pouze drobný háček, teplota okolního vzduchu je stále výrazně pod desítkou, a to máme tři čtvrtě cesty za sebou a slunce už nějakou dobu svítí.

Konečně projíždíme velmi dlouhý tunel Sveti Rok a otevírá se nám poprvé pohled na moře. Už tam skoro jsme. Čím více se blížíme ke Splitu, tím větší je venku teplo (konečně). V přístavu nás vítá jasné nebe a příjemných dvacet stupňů. Za dvanáct hodin jsme urazili s několika přestávkami 1100 kilometrů a spotřeba spadla na 7,9 l/100 km. Zbývá se nalodit a dojet posledních 40 km do cílového Bolu.

Celkové score týdenního výletu představuje bezmála 2500 km, spotřebu 8 litrů a všeobecnou spokojenost s Peugeotem 5008 jako takovým. Je tichý, prostorný, elegantní, i s benzinovým motorem není přehnaně “žravý“. Výhrady směřují pouze na bezcitné řízení, rázy od nízkých pneumatik a ne úplně aktuální navigaci.

Cenovka maximální výbavy 582 900 Kč také není vůbec špatná. Než se rozhodnete pro dieselové HDI, tedy pro příplatek 60 000 Kč, dobře si spočítejte, kolik ročně najedete. Benzinová verze je mnohem kultivovanější, a když se s ní jede rozumně, dokáže být také relativně úsporná. Návratnost vaší případné investice by tak mohla být delší, než byste čekali.

Text: Lukáš Dittrich
Foto: autor