Francouzský sedan střední třídy není na trhu žádným nováčkem. Zákazníky láká model 407, kdo by to byl řekl, už od roku 2004. Stále ovšem vypadá k světu a rozhodně nijak nezestárl. Pokud ano, měl to zachránit facelift, který přišel minulý rok. Zajímavý vůz sloužil týden naší redakci a zde je výsledek.

Jak jsem již zmínil, model byl koncem loňského léta modernizován. Změny ovšem nejsou zásadního charakteru, protože nebylo třeba nic podstatného měnit. Upraveny byly oba nárazníky. Ten zadní dostal tvary á-la verze kupé. Přibyly také chromované lišty.

Na pohled má automobil velmi osobitý styl, který se někomu může, ale jinému nemusí líbit. Obrovská tlama byla předmětem mnoha debat, nutno ale říci, že na vůz této velikosti se docela hodí (na rozdíl například od malé sto-sedmičky). Pohled z boku odhalí dlouhý převis vpředu, uhlazené linie a ladné křivky. Ano, musím své sympatie k vozu přiznat. Svými tvary se mi velmi líbí.

Cestování na úrovni

Titulek to už prozradil, k testu se dostavil Peugeot vybavený automatickou převodovkou. Ta se dodává pouze spolu s nejvyšší výbavou a v interiéru to je hodně znát. Cestování v něm je takzvaně na úrovni a celek působí poměrně hodnotně. Mohou za to měkčené plasty, chromované prvky, kožené čalounění nebo třeba lesklý černý středový panel, ale k němu se ještě vrátíme.

Takže první pocity z interiéru jsou velmi pozitivní. Bohužel jsem ke svému zklamání zjistil, že by se mi líbilo dát sedačku ještě o něco níže, ale to rozsah jinak povedených sedadel nenabízel. Na to jsem si ale brzy zvyknul. Trochu více času vyžadovala na dnešní poměry malá zpětná zrcátka.

Středový panel bohatě osázen

Za volantem se ale nakonec budete cítit dobře. Samotný volant se díky své akorátní tloušťce výborně drží a pochvalu si zaslouží také přístrojový štít, který kromě toho, že je příkladně přehledný, je také velmi pěkný na pohled.

Pěkný na pohled je také středový panel, o kterém už byla řeč. Poprvé jsme se s vozem celkem nečekaně svezli už vloni v září (proto máme dnes v galerii dokonce dva automobily) a moc dobře si vzpomínám na to, jak mne vyděsilo množství “čudlíků“ na něm umístěných. Napočítali jsme něco přes padesát ovladačů a to je už docela hodně.

Důvod je celkem prostý. Nahoře umístěný displej navigace a vlastně všech ostatních systémů není dotykový. Druhým důvodem je integrovaný telefon. Toto poměrně ojedinělé řešení se ukázalo jako dost nepraktické, protože si nedovedu představit člověka, který bude přehazovat svou sim-kartu při každém usednutí za volant. Klasické systémy bluetooth jsou mnohem praktičtější.

Dozadu bez potíží, skoro…

Na téma předních sedadel ještě dodám, že ani řidič ani spolujezdec si nemohou stěžovat na nedostatek odkládacích míst. Tedy lépe řečeno uzavíratelných schránek. Ta před spolujezdcem je obrovská, praktická je klasika v podobě schránky mezi sedačkami a využít se dá také schránka pod volantem. Pokud ale chcete něco odložit a nechcete to zavřít, máte víceméně smůlu.

Zadní cestující se mohou těšit na dostatek prostoru ve všech oblastech kromě oblasti hlavy. Svažující se střecha je znát a vyšší cestující budou mít potíže. Zavazadlový prostor je určitě dostatečný, ale nemá nejlepší vstupní otvor. Zato má velmi vtipné otvírání. Otázkou na neznalé spolujezdce „hádejte, jak se to otvírá“ jsem se úspěšně bavil celý týden. Tlačítko umístěné v nule čísla 407 našel jen málokdo. Sedačky lze samozřejmě sklopit, ale variabilita není nic moc. To ovšem nikdo ani neočekává. Otvor pro lyže nebo delší předměty je vítaný.

Klidný pár

Peugeot 407 jsem prověřili v celkem zajímavé kombinaci. Dvoulitrový dieselový motor HDI spolupracoval tentokrát se automatickou šestistupňovou převodovkou. Kdybych měl tento páreček zhodnotit jednou větou, řekl bych, že to je zkrátka „v pohodě“. Maximální výkon 136 koní není málo, ale v dnešní době to není ani nijak moc. Když k tomu ovšem přidáme 320 Nm, začíná to být už trochu zajímavé.

Ať je to jak chce, nejlépe k vozu sedí pohodová a klidná jízda, což ovšem nutně neznamená pomalá. Dálniční přesuny jsou velmi pohodlné a v Německu lze bez problémů využít i cestovní rychlost pohybující se kolem 200 km/h. Automobil s tím nemá žádné problémy a je stále tak klidný, že si toho cestující vzadu ani nemusí všimnout.

Kultivovaný a skromný

Dieselový motor si za slušně odvedenou práci řekne relativně málo. I přes přítomnost automatické převodovky jsme jezdili po městě za necelých osm litrů. Mimoměstský cyklus, tedy lépe řečeno dálniční jízda Praha-Berlin a zpět, vykázala hodnotu 7,8 l/100 km. Pokud se vám to zdá hodně, pak vězte, že úseky bez limitů jsme využívali naplno.

Přestože jsem se o motoru dočetl ledasco, musím ho označit za plně dostačujícího a kultivovaného společníka. Po zahřátí o něm nevíte, tedy pokud ho nebudete točit k nejvyšším hodnotám na otáčkoměru.

Překvapení v podání automatu

Automatická převodovka překvapila. Nevím proč, ale čekal jsem že bude mnohem horší. Ve skutečnosti je velmi plynulá, docela chytrá a k pohodovému stylu se hodí. Daní za to je ovšem zvýšená spotřeba a pomalejší zrychlení z 0 na 100 km/h. Samozřejmě nabízí také manuální režim řazení, nejčastěji jsme ale jezdili na standardní automatický režim.

Alternativou je sportovní režim. Ten ale řadí na dieselový motor až příliš pozdě. V případě sněhové nadílky (a tu jsme si vyzkoušeli ve velké míře) se hodí také režim pro jízdu na sněhu. Zde automat řadí brzy a hlavně se rozjíždí velice plynule.

Jak jsem už zmínil, kombinace motoru 2.0 HDI s automatickou převodovkou je pro pohodlnou a plynulou jízdu přímo ideální. Podvozek lze označit zaneutrální. Nelze říci, že by byl měkký jako v případě Citroënu, ale ani není přehnaně tvrdý, zkrátka tak akorát a spolu s motorem a převodovkou dotváří naprosto pohodlný vůz.

Nic není dokonalé

Jezdit s tímto sedanem bylo velmi příjemné. Je to pěkné auto, ale má také své mouchy. Vyloženě mě dopaloval systém upozorňující na nedostatek náplně do ostřikovačů. Přestože se nějaká kapalina stále ještě v nádržce nachází, vůz začne pípat pokaždé, když si chcete očistit okno. To je při dlouhé cestě vážně otravné. Dalšími mouchami je pak neskutečné množství tlačítek na středové konzoli, jinak přesná navigace, které ale není příliš rozumět a konečně v některých chvílích přeci jen trochu pomalý automat a také pořádná cenovka.

Peugeot 407 je ale nakonec zajímavé auto o jehož kvalitách svědčí také jeho prodejní výsledky. Verze s automatickou převodovkou míří především na pohodlí a komfort. Podle hesla „něco za něco“ si budete za pohodlí muset připlatit. Směle vám ovšem vůz můžeme doporučit, protože poměr cena a kvalita se zdá býti stále ještě pro zákazníka relativně příznivým i přes to, že v této cenové relaci lze pořídit něco od takzvaně prémiových značek.

Základní cena v provedení Premium Pack: 879 900 Kč

Objem motoru     1997 ccm
Maximální výkon     100 kW (136 k) / 4000 rpm
Maximální točivý moment     320 Nm / 2000 rpm
Převodovka     6stupňová automatická
Maximální rychlost     205 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h     10,7 s
Udávaná spotřeba město     10,0 l / 100 km
Spotřeba mimo město     5,5 l / 100 km
Kombinovaná spotřeba     7,1 l / 100 km
Spotřeba během testu     7,2 l / 100 km
Provozní hmotnost     1636 kg
Délka / výška / šířka     4691 mm / 1452 mm / 1811 mm
Rozvor     2725 mm
Zavazadelník      407 l

Text: Lukáš Dittrich
Foto: Zuzana Procházková