Po nedávno testované Fabii Combi se nám dostal do ruky další zástupce oblíbené kategorie malých kombíků. Extravagantní Francouz to v boji s Fabií nebude mít jednoduché. Nicméně český vůz ve stylu Roomsteru není příliš povedený, a tak bych se ani nedivil, kdyby část příznivců Škody přešla ke konkurenci. Šarmantní kombi si mě totiž omotalo kolem prstu. A to nejen kvůli povedenému designu.

Když jsem vůz viděl poprvé, moje automobilové srdce poskočilo radostí. Francouzský design je originální, nápaditý, pro někoho nadmíru povedený, pro někoho přehnaný. Zkrátka všechno, jen ne nudný.

Přední část vozu působí robustně. Obrovská lví tlama, světlomety protáhlé daleko do blatníků, pěkně tvarovaná kapota s jakýmsi nosem, hrdě nesoucím emblém značky. Při pohledu zepředu nevím, co bych vozu vytknul. Prostě se to povedlo.

Zadní část je typická a také bych jí považoval za zdařilou. Až na přehnaně protažené svítilny. Ty zasahují do vozu trochu moc. Ale to je můj osobní názor a během testu jsem potkal řadu lidí, kterým se toto řešení líbilo. Testovaná verze premium je vrcholná. Kliky a nárazníky v barvě vozu, zajímavé střešní nosiče, sportovní nárazník, mlhovky v chromových pouzdrech, 16“ litá kola, metalíza. To vše vzhled vozu ještě pozvedlo a výsledek je prostě paráda.

Střízlivá kvalita

Uvnitř panuje přátelská atmosféra. Po ujetí pár metrů jsem měl pocit, jako bychom byli staří známí. Nejvyšší výbava vám mimo jiné poskytne sportovní přední sedačky a kožený volant, který si můžete libovolně nastavit. Nejen že se dobře drží, ale i dobře vypadá. Sedačky vás příjemně obejmou, boční vedení a vůbec jejich tvarování je velmi dobré. Ovšem při delší jízdě se začala trochu ozývat bederní páteř. Velmi kvalitně vypadá přístrojový štít. Budíky s bílým pozadí ve vás vzbudí dojem sportovního vozu.

Pohled na středový panel bylo pro mne trochu zklamáním. Design exteriéru je nápaditý a originální, oproti němu je středový panel nečekaně střízlivý. Trochu připomíná věžák s několika poschodími. Na druhou stranu ovladače najdete tam, kde je čekáte. O veškerém děním vás informuje displej v centrálně umístěné kapličce. Zobrazuje informace palubního počítače, rádia, ale také vás třeba upozorní na nebezpečí námrazy, nebo nefungující mlhovky. Pod displejem jsou umístěny kontrolky nezapnutí bezpečnostních pásů.

Odkládacích prostor není příliš mnoho. Vše zachraňuje přihrádka před spolujezdcem. Bez problémů do ní uklidíte 1,5 litrovou láhev, ba co víc, dokonce jí můžete i zchladit. Celá přístrojová deska vypadá kvalitně. Tomu samozřejmě napomáhá měkčený plast, ze kterého je vyrobena. Mrzela mě jen absence loketní opěrky. Ruku si můžete položit tak akorát na řadící páku.

Ale i na středovém tunelu se přeci jen našlo něco zajímavého. Nenápadné tlačítko vedle páky ruční brzdy umí velké věci. Po jeho stisknutí se uklidí pevná clona a odkryje ohromné panoramatické střešní okno. To se táhne až k zadním sedačkám a zejména výhled z druhé řady je jednoduše skvělý. Otevřete si okénka a budete se cítit jako v kabrioletu. Během testu jsem si na nebe nad hlavou zvyknul tak, že po zatažení pevné rolety jsem si připadal jako v bunkru.

Uskromněte se, prosím

Stříbrné doplňky na palubní desce vypadají efektně, ale nepříjemně se odráží v čelním skle. Vadilo mi také trochu nepraktické ovládání automatické dvouzónové klimatizace, kdy si rukou zakrýváte zobrazovanou teplotu.

Mám-li pokračovat ve výtkách, další směřuje na zpětná zrcátka. Mají bezesporu zajímavý tvar a elektrické nastavování je maximálně pohodlné. Jenže právě tvar je trochu nezvyklý a výhled není ideální. Navíc efektní zadní sloupek brání ve výhledu šikmo vzad. Výsledkem je poměrně velký mrtvý úhel, do kterého se bez problému schová celé auto.

Pokud jsem přední sedačky chválil, tak ty zadní nemohu. Na všech místech najdete tříbodový pás. To je jistě plus. Ale zadní sedák má velmi decentní tvarování a hlavně, místa je tu poměrně málo. Jakmile si vyšší řidič udělá pohodlí, prostoru pro nohy nešťastníka sedícího za ním je nedostatek. Samozřejmě se to dá vydržet. Představa, že bych vzadu trávil celou cestu k moři, se mi ale moc nelíbí.

Stejně tak i zavazadlový prostor není příliš štědrý. Konkurence nabídne o něco více místa. Na druhou stranu je zavazadelník v Peugeotu dobře přístupný, s nízkou nakládací hranou a se zcela rovným dnem. Zajímavá je možnost otevřít pouze zadní okno a odložit si drobnosti na pevný skládací kryt. Přímo vynikající je systém sklápění zadních sedadel. Ty jsou dělená v poměru 40/60 a vše se odehrává pomocí jednoho úchytu. Po sklopení vzniká zcela rovná plocha.

Parťák, který se snadno vytočí

Šestnáctiventilový motor o objemu 1598 ccm se zdá být ideální volbou. Po nastartování o něm téměř nevíte. Pracuje klidně, tiše a za rozumnou odměnu. Spotřeba ve městě dosáhla během testu hodnoty 8,5 l/100km. Stejně tak i mimo město. Držíte-li se rychlostních limitů, můžete se dostat pod šest litrů. Jenže tento motor svádí k hrátkám. Příjemně táhne až k červeným hodnotám a předjíždění je jednoduše radost. Ostřejší jízdou se však od šesti litrů hodně vzdálíte, ale s tím se musí počítat.

Dojem kvalitního motoru mi trochu kazila skutečnost, že po delším stání v chladném počasí otáčky volnoběhu kolísaly. Tedy v tom lepším případě. V horším případě motor po nastartování zase zhasnul. Těžko říci, zda se jedná o nějaký nešvar nových dvěstěsedmiček, nebo pouze problém testovaného vozu. Ale dojem to kazí. Stejně jako hučící a pískající brzdy.

Motor spolupracoval s manuální pětistupňovou převodovkou. Ačkoliv jsem o ní slyšel ne úplně kladné věci, osobně jsem problém neměl. Po krátkém seznamování už rychlosti padaly stejně snadno, jako stromy pod náporem Emmy. Jenom dráhy řadící páky se mi zdály trochu delší. Na druhou stranu je potažena kůží a dobře padne do ruky.

Až příliš důkladný test ovladatelnosti

Jízda s dvěstěsedmičkou je naprosto bezproblémová. Vůz má komfortní podvozek a dobře drží  zvolenou stopu. V běžných situacích ho jen tak něco nerozhází. Bohužel, na vlastní kůži jsem si vyzkoušel i krajní meze.

Smyk v rychlosti blížící se 100 km/h není příjemný a já jsem měl plné ruce práce, abych zůstal na silnici. Vyzkoušel jsem tak ABS, EVA, systém rozdělování brzdných sil i samočinnou aktivaci všech blinkrů v akci. S klidným svědomím můžu říci, že tento neplánovaný test naplno ukázal velké schopnosti vozu. Tím si mě nové eswéčko definitivně získalo.

Malé kombi za velké peníze

Takže sečteno a podtrženo. Verze premium stojí 490 900 Kč. Testovaný vůz měl ještě několik položek k dobru a cena povyskočila na 531 900 Kč. Mohl jsem tak vyzkoušet ještě navíc zadní elektrická okna, kontrolu zapnutí pásů, dvouzónovou automatickou klimatizaci, nebo hlavové a boční airbagy. Za malé kombi je to tedy pořádná suma peněz. Všechny investované peníze se ale na voze projeví kladně.

Během testování, kdy jsme spolu prožili příjemné i nepříjemné chvíle, na mne udělal Peugeot 207 SW velký dojem. Kvalitní motor spolu s povedeným exteriérem vytváří celek, který pravděpodobně Škodu Fabii Combi v našich podmínkách neporazí, minimálně jí však hodně potrápí.

Základní cena ve výbavě premium: 490 900 Kč

Obsah: 1598 ccm
Max. výkon: 88 kW / 6000 ot/min
Max. točivý moment: 160 Nm/ 4250 ot/min
Převodovka: pětistupňová manuální
Max. rychlost: 200 km/h
Zrychlení 0 – 100 km/h : 9,6 s
Udávaná spotřeba: 8,6/5,0/6,3 l/100 km
Kombinovaná spotřeba během testu: 7,5 l/100 km
Objem nádrže: 50 l
Objem zavazadlového prostoru: 428/1433 l
Provozní hmotnost: 1302 kg

Text a foto: Lukáš Dittrich