Astra je v našich testech častým návštěvníkem. Do toho dnešního přináší vlastně jen jedinou neznámou. Motor i interiér už známe jak své boty, tentokrát přišel čas se podívat na to, co Astra nabídne ve verzi kombi.

Co se designu delší verze týká, až po B-sloupek není o čem hovořit. Zepředu kombi, které dostalo stejně jako u Insignie oficiální název Sports Tourer, poznáte leda podle střešních ližin. Od zadních dveří, které jsou mimochodem prakticky stejně dlouhé jako u hatchbacku, ale Opel nabízí velmi dynamickou a zároveň elegantní karoserii. Hranaté tvary starší Astry Caravan se odebraly do věčných lovišť, nováček má klesající střechu, kterou ještě podtrhuje snižující se linka prosklení. Tvarování zádě se od krátké sestry také příliš nevzdaluje, Astra ST si narozdíl od Insignie uchovala dělená zadní světla. Horní hranu pátých dveří lemuje malý spoiler. Tmavošedá metalíza je pohledná a zároveň praktická z hlediska údržby.

Uvnitř se měnilo málo a zároveň docela hodně. Tvary a uspořádání palubní desky zůstávají totožné, ale barevné provedení kombinující tmavé a hnědé prvky s kávově hnědým koženým čalouněním je zatím jednoznačně nejhezčí, jaké jsme v Astře viděli. Maličko ho kazí obložení středového panelu, které se tentokrát snaží imitovat karbon, ale moc se mu to nedaří. Výsledkem však byl velmi útulný pocit a dojem o půl třídy vyšší.

Astra ST tentokrát zavrhla prodloužený podvozek své předchůdkyně a stojí na totožném rozvoru 2685 mm jako krátká verze. To je v kontextu konkurence slušná hodnota, ale prostornost kabiny bohužel zůstala jen průměrná. V praxi to znamená, že za nadprůměrného řidiče se usadí jen méně náročný pasažér. Z karoserie kombi ale přece jen cestující vzadu profitují, už nemusí mít obavy z kontaktu vlastní hlavy a stropu. A řidič ocení, že výhled přes zadní sloupky je o něco lepší než u vejčitého hatchbacku.

Velký praktik

Tím rozhodujícím argumentem pro kupce Astry ST je však jednoznačně kufr a jeho využitelnost. Astra délkou bezmála 4,7 metru atakuje starší vozy střední třídy a měla by tedy nabídnout srovnatelné objemy. V základním uspořádání máte k dispozici výborných 500 litrů, kufr je navíc zcela pravidelně kvádrový a jeho podlaha je v rovině s nakládací hranou. Kromě toho se ještě nabízí prostor pod podlážkou, který uvolnila rezerva ve prospěch sady na lepení. V součtu je tak celkový objem zhruba srovnatelný s domácí rekordmankou Octavií. Menší výšku kufru Opel kompenzuje absencí schodu a snadným sklápěním opěradel.

Po jejich sklopení už je znát méně praktické tvarování karoserie, ale 1550 litrů je stále naprosto dostatečných. Testovaný vůz byl navíc v rámci sady Premium vybaven dělícími lištami a pásky FlexOrganizer. S nimi kufr snadno přepažíte a zajistíte tak, že předměty zůstanou tam, kde mají. V zimě přijde vhod průvlak na lyže ve středové opěrce. Páté dveře se vyklápějí do dostatečné výšky, aby si o ně nenabil ani 185 cm vysoký člověk. Astra ST tedy splňuje veškeré „kufrové nároky“ do puntíku.

Silný optimismus

Motor, který duněl pod kapotou testované Astry, je už dobře známý naftový čtyřválec 1.7 CDTI ve svém nejsilnějším provedení o výkonu 92 kW (125 k) a točivém momentu 280 Nm. Svými parametry tedy dobře vykrývá prostor mezi stokoňovými jedna-šestkami a silnějšími dvoulitry, parametry je blízko menšímu naftovému 1.6 CRDi z dílny Hyundai-Kia. Jeho projev je už dobře známý z minulého testu hatchbacku – nepříliš kultivovaný a s citelným turboefektem. Hatchback jsme chválili za celkem sympatickou spotřebu, ale kombi v tomto ohledu nepřesvědčilo.

Zcela upřímně – kombinovanou hodnotu 4,6 litru na svém palubním počítači uvidíte leda ve snu. 5,6 litru ve městě? Vítejte v realitě, kde hodnoty začínají osmičkou. K pěti a půl litru se horko těžko přiblížíte mimo město a dálnice, na které by se měl projevit efekt dlouhých převodů nejvíce, si vyžádala 7,6 litru. Na konci celého testu jsme z palubního počítače odečítali hodnotu 7,2 litru, což je, pokud zohledníme aerodynamiku karoserie a hmotnost přes jeden a půl tuny, sice snesitelné, ale v žádném případě to neodpovídá oficiálním údajům.

Nabízí se tedy otázka, zda je příplatek za poměrně výkonný, ale také dost hladový nafťák smysluplná, když Opel nabízí i přeplňované benzínové motory s podobnou dynamikou, spotřebou o něco vyšší, ale pořizovací cenou o hodně nižší. Konkrétně třeba výrazně kultivovanější 1.4 Turbo 103 kW (140 k) pořídíte o 58 000 Kč levněji. A to už je důvod k zamyšlení. Pokud váš roční nájezd nesahá nad sto tisíc kilometrů, turbobenzín vám udělá stejnou službu. A na druhou stranu: stošedesátikoňový naftový dvoulitr stojí jen o devět tisíc více.

Jízda dvou tváří

Součástí příplatkové výbavy byla i sada Ride, která obsahuje adaptivní bixenonové světlomety (bez debaty vynikající) a také adaptivní podvozek FlexRide. I ten už dobře známe z minulých testů a můžeme tedy jízdní vlastnosti shrnout následovně: v režimu Tour je auto velmi komfortní, poctivě se snaží žehlit nerovnosti a s většími dírami či hrboly se vyrovnává houpavě a bez rázů do karoserie – a to Astra jela na příplatkových osmnáctipalcových litých kolech.  Standardní režim Normal se příliš neliší. S čím se musíte v obou případech smířit, je nepříliš citlivý a poměrně měkký posilovač řízení.

Přepnutí na Sport znamená nejen zrudnutí budíků, ale také citelně tužší charakteristiku tlumíčů, které velmi dobře eliminují náklony v zatáčkách, ale je třeba počítat s nižším jízdním komfortem. Také se zlepší odezva plynového pedálu a řízení příjemně ztuhne. Už jen pro lepší pocit z kroucení volantem jsme Sport zapínali vždy, když to povrch silnice jen trochu umožňoval. Nepříjemné je, že se po každém vypnutí motoru auto samo vrátí do režimu Normal.

Vyšší hmotnost oproti hatchbacku není příliš znát, respektive ani v krátké verzi není naftová Astra zrovna lehkonohá srnka. Příď zatíženou naftovým blokem tedy musíte do zatáček dost nutit, jelikož její touha udržovat nadále přímý směr není malá. Brzdy ani po delším „cvičení“ nejevily známky vadnutí, dámy by mohl potěšit poměrně měkký spojkový pedál s plynulým chodem. Řadicí páka převodovky má přesný chod, trochu delší dráhy a gumové dorazy, ale patří jednoznačně k těm lepším.

Sečteno, podtrženo...

...v rámci dlouhodobé akce, která snižuje cenu Astry ST ve výbavě Cosmo o 68 100 Kč, ji s testovaným motorem 1.7 CDTI pořídíte za 513 900 Kč. Za tuto nemalou částku už ale dostanete téměř kompletní komfortní výbavu. Proč téměř? Ani ve vrcholné výbavě Astra standardně nenabízí elektrické ovládání zadních oken. To je ostuda! Můžete si ho pořídit v rámci zmiňované sady Premium za 9500 Kč.

Ostatní příplatky – metalíza, litá kola, sada Ride, výborná přední ergonomická sedadla či autorádio s navigací a přehrávačem DVD – cenu vyzdvihly až na 650 tisíc.  Kdybychom kupovali pěkný a komfortní kombík s prostorným kufrem, určitě bychom Astru ST zahrnuli do užšího výběru. Ale poté, co Opel uvedl na trh výkonné turbobenzínové motory, naftová jedna-sedmička dává smysl spíše jen světoběžníkům, kteří matičku Zemi obkrouží třikrát do roka.

Plusy: pohledný design, barevné ladění interiéru, pohodlná sedadla, prostorný zavazadelník, slušná základní výbava
Mínusy: spotřeba a projev motoru, podélný prostor, cena ve srovnání s turbobenzíny, elektrická zadní okna za příplatek

Základní cena: 513 900 Kč
Cena testovaného vozu: 650 900 Kč

Text: Vojtěch Horáček
Foto: Zuzana Procházková