Na trh před časem vstoupil nový užitkový Nissan, který tak navázal na předchozí model Vanette Cargo. Opět se jedná o poměrně kompaktní dodávku s poněkud zvláštními proporcemi, ale jak známo, zdání klame. Tím spíš, že u automobilů této kategorie není vzhled zdaleka tak důležitým faktorem jako kdekoliv jinde. Model NV200 příliš krásy nepobral ale i přes to určitě dokáže nejednoho podnikatele zaujmout. A nejen podnikatele…

Japonská novinka totiž dokázala zaujmout také odbornou porotu a ta jí za to udělila titul Van of the Year 2010. Musím uznat, že jsem k tomuto faktu, stejně jako k celému autu, přistupoval trochu skepticky. O to větší ale bylo moje překvapení, když jsem postupně zjistil, co všechno tento vůz dokáže nabídnout a jaké všechny úkoly je schopen plnit.

Třeba ošklivé káčátko…

Co vám budu namlouvat, Nissan NV200 se mi nelíbí. Můžeme to parafrázovat třeba jako ošklivé káčátko nebo ošklivku Betty, je to jedno. Vůz to je na pohled úzký, vysoký a dlouhý. Technická data ovšem naznačují, že to ani s tou délkou není tak slavné, protože má hodnotu rovných 4,4 m, což je číslo odpovídající automobilům nižší střední třídy nebo malým SUV. Ano, nový Nissan je v podstatě velmi kompaktní, čemuž odpovídá mimo jiné také rozměr kol. Pouhé čtrnáctky příliš nekorespondují s výškou 1860 mm a to testovaná verze nevyužívala klasické “plecháče“, ale dostala lité disky, které vzhled alespoň trochu vylepšily.

Ať je to jak chce, Nissan se zkrátka vydal cestou maximální účelnosti a tu upřednostnil před oku lahodícími tvary. Malá a úzká kola rovná se výborná manévrovatelnost, kompaktní rozměry rovná se menší prostorové nároky, vysoko umístěná světla a obrovský přední nárazník rovná se menší náchylnost na poškození a takto bychom mohli ještě chvíli pokračovat. Jsou to všechno věci, které na pohled vypadají divně, ale které mají úplně prosté vysvětlení. Jízdu hustým městským provozem neskutečně zjednodušují.

Na téma vnějšího vzhledu stojí ještě za zmínku úzký pás oken, přes které se musejí dívat na okolní svět cestující druhé a třetí řady. Mohu vás ujistit, že pohled ven skrz tato okna se podobá okénku, které mají v zadní části umístěné dodávky pro přepravu peněz a jiných cenností.  Ale i toto má samozřejmě své odůvodnění. Testujeme přece dodávku, ne nějaké MPV. Tady hraje hlavní roli náklad, ne cestující.

S přehledem

Určení automobilu odpovídá také provedení interiéru. A právě kvůli tomu ho nebudu příliš kritizovat. Samozřejmě je plastový, což spolu s kvalitním zpracováním znamená vysokou odolnost a dojem, že vydrží i hrubší zacházení. Sedí se poměrně vysoko. Řidič si zde bude více než v osobním automobilu nebo malé dodávce typu Berlinga připadat obdobně, jako například v Peugeotu Boxer. Kromě vysokého posazu za to může také na plocho umístěný volant.

I přes bohatou výbavu testované verze je vše rozmístěno tam, kde má. Jednoduchou a přehlednou ergonomii narušuje pouze ovládací panel audiosystému a jeho malinkatá tlačítka. Škoda také ovládání palubního počítače pomocí kolíku trčícího z přístrojového štítu. Naopak pochválit musím odkládací prostory. Těch je kolem předních sedadel velké množství a nechybí například ani šuplík pod sedadlem řidiče (pod spolujezdcem je hever a další nářadí), mohly by snad být pouze o něco větší.

Nissan NV 200 v testované verzi nabídl také prvky výbavy, které bych u vozu tohoto zaměření asi ani nečekal. Řeč je o systému I-key, tedy o odemykání/zamykání a startování bez nutnosti vyndat klíček z kapsy. Toto konkrétní provedení je v podstatě stejné, jako to, které využívá například Suzuki. Zámek dveří ovládáte pomocí tlačítka na klice a startujete otočným ovladačem suplujícím klasický kovový klíč. Zní to sice jednoduše, ale během testu se velmi často vyskytly potíže s nastartováním, kdy vůz nechtěl přijmout fakt, že u sebe klíček skutečně mám a sveřepě odmítal startování odblokovat.

Druhou zajímavostí (opět se neobejde bez poznámek) je parkovací kamera. Jsou daleko větší dodávky, které tohoto pomocníka vůbec nenabízejí, a přitom by byl tolik potřeba. Nissan NV200 ho za rozumný příplatek v nabídce má. Obraz se ale promítá na multifunkční displej palubního počítače. Že je malý, to nakonec nemusí být příliš velkým problémem, horší to je s umístěním za volantem, se kterým při couvání dost často točíte a displej si zakryjete. Plný rejd pak vyjde přesně tak, že rameno volantu je dokonale před displejem. Škoda.

Do práce v sedmi

Interiér je, řečeno s velkou rezervou, pohodlný. Všechna sedadla jsou plochá, ale kromě bočního vedení dokážou nabídnout příjemnou oporu ve všech směrech. Za druhou, asymetricky dělenou, lavicí pak může být za příplatek 7623 Kč umístěna ještě další dvojice sedadel. Její systém zavěšení po bocích zavazadlového prostoru připomíná některé off-roady, ale je jednoduchý a nabízí snadnou manipulaci.

Ani variabilita interiéru není špatná. Třetí řadu sedadel lze samozřejmě vyklopit vzhůru na bok, u té prostřední lze sklápět opěradla, popřípadě celý sedák vyklopit vpřed. Sedadlo spolujezdce taktéž umožňuje sklopení opěradla. Pokud potom sklopíte opěradlo také uprostřed, ve třetí řadě necháte sedadlo stát v zavazadelníku a překlopíte opěradlo vpřed, dostanete prakticky rovnou plochu pro převoz dlouhých předmětů. Já jsem zde převážel plovák na windsurfing o velikost 275 cm bez nejmenšího problému.

Velkou devizou kompaktní dodávky je vzhledem k vnějším rozměrům nabídka litrů, tedy pardon kubických metrů, určených pro náklad. Verze pouze s jednou řadou sedadel dokáže převézt objem až 4,2 m³(nebo dvě palety), do testovaného sedmimístného Combi naložíte minimálně 2,1 m³. Zadní dveře jsou dvoukřídlé, asymetricky dělené. Zdůraznit je potřeba ještě ložnou plochou nákladového prostoru, která se nachází ve výšce 524 mm nad vozovkou.

Za hubičku

O pohon malé dodávky se stará malý motor. V našem případě to je jedna-pětka dCi původem od Renaultu. S ní jsme se setkali v různých modelech Nissan, Renault nebo Dacie mnohokrát. Pokaždé to je ta stále stejná písnička, kterou si nejraději budou zpívat lidé preferující nízké provozní náklady. Po testu ukázal palubní počítač číslo 5,8 l/100 km. Pravda, mnoho nákladu jsem nepřevezl, ale i tak jde o číslo velmi příznivé. Maximální výkon 89 koní a vrchol točivého momentu 200 Nm pro vůz bohatě stačí, obzvlášť když má převodovka tak krátké převody.

Pouze pětistupňová převodovka je překvapivě přesná a svou charakteristikou je dalším důkazem o tom, kam tento vůz patří. Ve městě se maximálně budete pohybovat sedmdesátikilometrovou rychlostí, přičemž pětku lze zařadit i dříve. Na dálnici se samozřejmě karta obrací. Při stotřicítce se otáčky dostávají velmi blízko červeným číslům, ale kdo by přece s Nissanem NV 200 jezdil takto rychle.

Dodávka za půl milionu

Platforma, na které Nissan stojí, opět vznikla ve spolupráci s Renaultem. Přední náprava dostala zavěšení McPherson, zadní je jednoduchá tuhá s listovými pružinami. Kupodivu ani nezatížený vůz příliš neskáče a chová se spíše pohodlně (samozřejmě řečeno s nadsázkou). Jízdní vlastnosti nejsou špatné, ale základní koncepce dává tušit, že to na rychlejší jízdu nebude. To nakonec dokazuje také posilovač řízení, který jako poslední dokládá svým vysokým účinkem městské zaměření modelu NV200.

Nejlevnější Nissan NV200 Van s benzinovou jedna-šestkou bude váš za 329 905 Kč včetně DPH. Testovaný vůz stojí s cenovkou 474 512 Kč na absolutním vrcholu. Pro jeho koupi hovoří především výborné chování ve městě, nízká spotřeba a vynikající využití obestavěného prostoru. Titul Van of the Year 2010 se zkrátka dostal do správných rukou.

Plusy: Spotřeba, jízdní vlastnosti ve městě, nabídka vnitřního prostoru
Mínusy: Hlučný motor, pouze pětistupňová převodovka, vzhled

Základní cena: 474 512 Kč
Cena testovaného vozu: 515 416 Kč

Text: Lukáš Dittrich
Foto: Zuzana Procházková