Micra není v Evropě žádným nováčkem: momentálně vstupuje na zdejší trhy již ve čtvrté generaci. A stejně jako ve třech předchozích se opět hodlá prosadit jako ideální vůz pro hustý městský provoz. Technika však prodělala zásadní změny. Čtvrtá Micra je zgruntu nové a poprvé také globální auto.

První dojmy jsme sbírali s bezesporu populárnější verzí s manuální převodovkou, do testu se však dostavila Micra vybavená bezestupňovým soukolím CVT. To samozřejmě navenek nepoznáte. Nováček ve stáji Nissanu opět vsadil na boubelaté tvary cílené na početnou skupinu zákaznic, které si jej zejména v minulé generaci oblíbily. Ačkoliv stále patří k menším vozům ve své třídě (délkou nepřesáhne 3,8 metru), zaoblení a dotažení tvarů z něj dělá vizuálně dospělejší auto. Přední i zadní světla vsadila na tvar oválu, maska už není svisle rozdělená jako v předchozích dvou generacích a blinkry se přestěhovaly do hlavních světlometů. Velmi bychom ale doporučovali zvolit namísto bezpříplatkové černé jakoukoli pastelovou metalízu, se kterou auto skutečně prokoukne. Nissan jich nabízí hned několik.

Zvláštností Micry zůstává charakteristicky prohnutá střecha, jejíž vyboulení nad zadními sedadly nejen že esteticky zdařile navazuje na střešní spoiler, ale také zaručuje cenné centimetry v oblasti hlavy. Prolisy ve tvaru bumerangu snižují hmotnost střešního panelu o dva kilogramy, optimalizují aerodynamické proudění a snižují hluk v kabině. Micra opět patří k vozům získávajícím body za výhled, který je dobrý ve všech směrech, nadto má řidič výborný přehled o tom, kde končí kapota, což mezi malými vozy není zdaleka samozřejmé.

Atraktivní obliny

Zakulacené tvary zevnějšku se odrážejí i na designu interiéru. Palubní deska je členěná do dvou vyboulených částí před řidičem a spolujezdcem, třetí kruhový tvar má na svědomí modul klimatizace. Barevné provedení se nese v kombinaci černá-šedá-stříbrná, v nabídce je ale i pohlednější béžová. Jak tomu v této třídě bývá, měkčené plasty si musíte odpustit. Zpracování není špatné, ale celkový pocit robustnosti známý například z německé nebo francouzské produkce tu citelně schází. Každé zavření dveří dává najevo, že na tlumících materiálech se šetřilo, ještě markantnější je to u víka zavazadelníku.

Sedadla svými rozměry dostačují pouze průměrným postavám, vyšší cestující si budou stěžovat na krátká opěradla i sedáky. Dobře nastavitelné sedadlo řidiče kompenzuje pouze výškovou nastavitelnost volantu, ale šířkou dává Micra najevo své skromnější rozměry. Řidič i spolujezdec jsou blízko dveřím i sobě navzájem. Vzadu se dva cestující usadí, třetí už jen stěží. Řidičově loketní opěrce chybí možnost ji sklopit níže. Zajímavá je také absence elektrického stahování zadních okének, za které si nelze připlatit ani v nejvyšší výbavě. Objem zavazadelníku 265 litrů patří k třídnímu průměru, potěší snadná rozšiřitelnost díky opěradlům sklápějícím se do roviny. Posouvání zadní lavice z minulé generace se ale bohužel neopakuje.

Přístrojová deska je přehledně členěná do tří tubusů, klasikou zůstává oranžovo-bílé podsvícení, ale bohužel také přepínání denního a celkového nájezdu kolíčkem. Navigace Nissan Connect má jednoduché ovládání a malý, ale ukázkově čitelný dotykový displej. Kruhová tlačítka na volantu výrazně usnadňují manipulaci. Specialitou Micry je měření parkovacího místa v podélném směru. Po sepnutí tlačítka zvolíte blinkrem příslušnou stranu silnice a ultrazvukové snímače vyhodnotí, zda se do mezery vejdete. Lze nastavit tři úrovně tolerance v rozsahu 40-60 cm před a za vozem.

Městský bojovník

Motorová nabídka Micry je momentálně extrémně omezená, a to na (z hlediska městského cestování zcela dostačující) benzínový tříválec 1,2 litru o výkonu 59 kW (80 k) a točivém momentu 110 Nm. Během jara přijde i stokoňová přeplňovaná verze 1.2 DIG-T, vznětový motor Nissan pro evropské trhy nechystá. Jeho podíl na prodejích by byl beztak zanedbatelný.

Velkou devizou Nissanu je ale báječně nízká hmotnost, verze s převodovkou CVT začíná na 940 kg, manuál ještě o 30 kg níže. Osmdesát koní tedy pocitově uděluje Micře svižnější akceleraci než papírových 14,5 vteřiny. Zásluhu na tom má bezestupňová převodovka, která motor nechává velmi ochotně vytáčet a zaručuje skutečně efektní rozjezdy od semaforů. Stinnou stránkou jsou rychlosti nad 80 km/h a kopce, kde se motor i ve 4000 otáčkách se zátěží slyšitelně potýká. Zvukový projev je nezaměnitelně tříválcový, ale oproti takovému Suzuki Alto je auto odhlučněné přímo ukázkově a nemusí se stydět ani před Fabií HTP.

Řazení je pro řidiče nezvyklého na variátorová soukolí zdánlivě chaotické, řídící jednotka volí otáčky konstantně podle míry stlačení plynového pedálu a teprve po dosažení požadované rychlosti je nechá spadnout k patnácti stům. Trochu zvláštní u městského auta je možnost zvolit pákou i polohu L, která simuluje menší "stálý převod". Je také třeba dávat pozor na opravdu citlivě naladěný pedál plynu, který reaguje i na jemný stisk trochu nepřiměřeně, brzda má přece jen plynulejší chod.

Kde ale citlivost rozhodně není na škodu, je řízení. Micra útočí hned na dvou frontách: převod je poměrně lehký, ale zároveň velmi přesný a přenáší nezanedbatelné množství informací od kol. A druhým pozitivem je nejmenší průměr otáčení ve své třídě. Obrysová hodnota činí pouze 9,3 m, což přeneseno do reality znamená naprosto dokonalou manévrovatelnost a skutečně snadné parkování.

Měkký a komfortní podvozek minulé generace si Micra zachovala i na nové platformě. Ačkoliv je zejména ve vyšších rychlostech znát snaha o lehce tužší naladění, pořád jde o houpavý a poddajný vůz. Hrboly, kanálové poklopy a pukliny ve městech tak malý Nissan přechází s ležérní grácií, ale jakmile jej vytáhnete na okresku a začnete nutit do zákrut, náklony a zhoupnutí při každém překlopení z jedné zatáčky do druhé dají jasně najevo, s čím si Micra rozumí a s čím ne. Velké výmoly se navíc projeví znatelným boucháním od kol.

Volba pro lenochy

Na hodnocení spotřeby se odrazily dva faktory: nízké teploty během testu a menší ochota převodovky udržovat motor v nízkých obrátkách. Ve zkratce řečeno: kombinovaná hodnota se zastavila na 6,8 l/100 km, což o desetinu přesahuje udávanou hodnotu pro město. V pražském prostředí si tříválec řekl o 7,2 litru, po opuštění jeho hranic spotřeba spadla k 5,7 litru. Na dálnici se raději kroťte: stovka si vyžádá rovných sedm litrů, ale stotřicítka dokonce 8,4 litru, což je na tak malou kubaturu přece jen dost.

Pochopitelně že bezestupňová převodovka bude spíše menšinovou volbou. S manuálním soukolím dosáhnou řidiči k hodnotám zhruba o litr níže. Druhou nevýhodou samočinného řazení je také cena, která ve střední výbavě Acenta začíná na 308 tisících. Základní výbava Visia s manuální převodovkou je v momentální zaváděcí akci nastavená od 210 000 Kč, při využití úvěru pak ještě o třicet tisíc níže.

Micra ale rozhodně zaujme prvky výbavy: již Visia nabízí výbornou bezpečnost obsahující šest airbagů a ESP. Acenta přidává především elektrickou výbavu, automatickou klimatizaci, tempomat a rádio s přehrávačem CD, Bluetooth připojením a ovládáním na volantu. Příplatek za navigaci Nissan Connect činí pouze 13 000 Kč, parkovací systém pak 7 000 Kč. Zamrzí zmiňovaná nemožnost přiobjednat elektrické stahování zadních oken.

Pokud netrváte na komfortu bezestupňové převodovky, můžete si za čtvrt miliónu dopřát velmi slušně vybavené auto, které sice prostorností ani uživatelskou vstřícností motoru nestačí třeba na Fabii 1.2 TSI 63 kW, ale odpadne vám procházení ceníku a zaškrtávání zdánlivě samozřejmých položek zvedajících lákavou základní cenu často o dvacet i více procent. Micra se drží japonské filosofie nabídky komplexního produktu za atraktivní ceny. Převodovka CVT je bonbónkem, který si mohou dopřát městští cestovatelé, které nebaví na každých dvaceti metrech řadit. I takoví se najdou a Nissan je na ně připraven.

Plusy: obratnost, přesné řízení, dobrá výbava, cena příplatkové navigace, nízká hmotnost
Mínusy: vyšší spotřeba proti manuální převodovce, loketní opěrka, hluk ve vysokých otáčkách, vzadu pouze ručně stahovaná okna

Základní cena (1.2 MT Visia): 209 900 Kč
Cena testovaného vozu: 313 900 Kč

Text: Vojtěch Horáček
Foto: Zuzana Procházková