Mini, to je ikona. A tak není divu, že pokud má po dlouhých letech působení tohoto novodobého modelu přijít s faceliftem, půjde jen o drobné retuše. A aby se neřeklo, trochu se mění i parametry. Ano, opravdu jen trochu. Ale ani to nám nebránilo vyzkoušet tenhle přitažlivý retro vůz. Ale že nás museli přemlouvat...

Když jsem zamířil do spodního patra garáží českého zastoupení BMW, kterému Mini patří, překvapil mě pohled na tohoto sympatického prcka. Že bych dostal omylem nejsilnější verzi John Cooper Works? Na kapotě se totiž leskla ona povedená zelená barva British Racing Green se dvěma černými „rychlými“ pruhy. Kdepak, je to „Esko“. Ale vypadá zatraceně dobře.

Nebudu se tu rozepisovat o všech retuších, které po faceliftu dostalo. Stejně se mi do ruky dostává docela pozdě, protože na uvedení faceliftovaného modelu jsem se zajel podívat do Mnichova skoro přesně před rokem. Ale znáte to: obsáhlá tisková zpráva hovoří zdlouhavě o jiných rámečcích na mlhová světla, lehce upravené zádi a podobně. Zákazník si beztak ničeho nevšimne. Kdo by ale na tomto povedeném „retru“ chtěl něco měnit? Každopádně, odkážu vás na svůj starší článek s prvními jízdními dojmy.

Skoro se to ani nezdá, ale Mini má spoustu možných kombinací. Vemte v potaz, že jej můžete mít v klasické karosérii, v provedení kabrioletu, nebo jako testované „kombi“ Clubman (a další možnosti na sebe nenechají dlouho čekat). Pak můžete mít nejrůznější deriváty benzinové šestnáctistovky ve verzích One, Cooper, Cooper S, JCW. A ještě tu máme Diesel. Samozřejmě, nejde vše ke všemu, ale kombinací je tu opravdu dost. Takže dnes mám v ruce Cooper S Clubman. To značí přeplňovanou zážehovou šestnáctistovku.

Solidní turbo

Suchá fakta hovoří o maximálním výkonu 135 kW (184 koní) při 5500 ot/min. To je slušná porce, když si uvědomíte, že tento motor bude mít málo práce s vozem vážícím jen 1280 kg. Máme tu ještě k dispozici údaj 260 Nm (1600-5000 ot/min). To nám celkem dohromady vykouzlí zrychlení z nuly na 100 km/h za 7,5 sekundy. Oproti předfaceliftovému období se tento kousek může pyšnit tabulkovou kombinovanou spotřebou 5,9 litru benzinu na 100 km a emisemi 137 g CO2 na km. Původní čísla byla o něco (ale opravdu jen o něco) horší.

Musím pochválit Mini za podaný motorový projev. Ladění se povedlo na výbornou, rozhodně bych tak sytý zvuk nečekal od přeplňovaného čtyřválce. Největší podíl na tom nesou samozřejmě výfuky, ale i díky nim si občas auto rádi prošlápnete na neutrál v podzemní garáži, což vám vykouzlí úsměv. Zalíbil se mi i zvuk při přeřazování, kdy si Mini občas do výfuku „blafne“. To vše dokonale podkresluje atmosféru.

Ne, nechci vám zde naznačovat, že Mini Cooper S Clubman je nebo se snaží být „nabušený“ sportovní vůz. To by lezl do zelí Mini JCW. Jde ale o velmi svižného prcka. Motor táhne dobře od spodních otáček a do středních nepolevuje. Ve vrcholu ale jeho snahy trochu ochladnou. Nevadí. I tak je na každém kilometru je cítit jeho nízká hmotnost i krátký rozvor. Řízení je navíc velmi strmé a podvozek víceméně pevný až tvrdší, takže si jízdu opravdu užijete. Volant má malý průměr a cítíte v něm silnici pod sebou. Bude vás celou dobu provázet určitý pocit, jako byste seděli za volantem motokáry. Jistě, trochu dražší a luxusněji vybavené. Mini je předokolka, a tak se setkáte s trochu nepříjemným taháním za volant. Není to ale nic hrozného, co by vás mělo od případného pořízení tohoto vozu odradit.

O vzhled jde až na prvním místě

Možná očekáváte, že vám zde budu podrobně rozepisovat spotřebu, za kolik auto jezdí na dálnici, mimo ni nebo ve městě. Přiznám se ale, že jsem stránku věnující se Mini ve svém poznámkovém bloku schválně vytrhl a zahodil. Proč? Údaje o spotřebě nejsou přece u takového auta důležité. Nebo vás snad opravdu při snění o Mini zajímá, že má o dvě deci menší odběr pohonných hmot? Ale abyste mě nenařkli z flákání, svěřím vám jeden údaj. Podařilo se mi jezdit za 7 litrů na 100 km v průměru. A to považuji vzhledem k testování za velmi solidní výsledek.

Mini hraje na krásu. A pro krásu se musí občas udělat nějaké ústupky (vyhýbám se slovu trpět). Faktem je, že některé ovladače rozmístěné absolutně na jiných místech, než je tomu u jiných aut obvyklé jsou pro krátkodobého uživatele k zlosti. Velký budík s rychlostí uprostřed se samozřejmě nedá sledovat, menší budík pod volantem má ale i digitální ukazatel rychlosti. To je dobře.

Nebudu ale déle naříkat, Mini Clubman je dobře vymyšlené auto. I když přes zadní skříňové dveře mnoho neuvidíte, líbí se mi jejich otevírání. Stačí zmáčknout tlačítko kliky, otevřou se a automaticky se zaaretují do polohy. Nečekejte ale, že je Clubman až zas tak o velké praktičnosti. Je prostě jen o něco lépe naložitelný než klasické Mini. A vzadu je trochu více místa a lépe se sem nastupuje přes třetí protisměrně otevíratelné „polodveře“. S tímhle autem je prostě legrace. Jestli vám sedí, nečekejte a kupte si ho. Litovat nebudete.

Plusy: vzhled, jízdní vlastnosti, spotřeba, řízení
Mínusy: pomatené ovládání, vyšší cena

Základní cena: 627 500 Kč

Text: Jan Markovič
Foto: Zuzana Procházková