Dejme tomu, že si chcete pořídit sedan vyšší střední třídy a není vám tak úplně lhostejné, jak daleko najede na jedno natankování. Nabízí se zdánlivě jednoduchá odpověď: naftový motor. Co ale milovníci benzínu? Mercedes nabízí poměrně zajímavou cestu. Dojezd klasického benzínového motoru prodloužil pomocí nádrže na stlačený zemní plyn.

Třídu E jsem naposledy testoval před více než rokem. Tehdy však šlo o tmavohnědé kombi poháněné biturbodieselem 2,2 litru. Sedan se dostavil v bleděmodré metalíze a rozhodně se v ní neztratil. Světlejší barva úspěšně kryje jeho skutečnou délku a zároveň dává vyniknout křivkám, které podobně jako u luxusnějšího CLS evokují Mercedesy z padesátých let. Subtilnější záď sedanu může na první pohled působit lehce „asijským“ dojmem, ale po čase se do ní zakoukáte, ani nebudete vědět jak.

Uvnitř se opět snoubí strohost a elegance, přičemž dekory z tmavého jasanu, kterými se honosilo kombi, tady vystřídal sytě hnědý ořešák. Interiér tak dostal o poznání teplejší podtón a působil ještě komfortněji. Jediná výtka, která se z minulého testu opakuje, putuje k odkládacím prostorům. Do kapes ve dveřích totiž nevložíte ani půllitrovou láhev. Jinak však je ergonomie příkladná, ovládání multimediálního systému a navigace Comand se nachází u pravé ruky, které uvolnil prostor pro aktivitu volič automatické převodovky.

Prostor v kabině sedanu a kombi je prakticky srovnatelný, dlouhá střecha znamená, že ani cestující vzadu nebudou v oblasti hlavy strádat. Pouze ten na prostředním sedadle bude omezován vysokým středovým tunelem, nicméně na šířku se sem tři skutečně vejdou. Zavazadlový prostor je dobře přístupný poměrně dlouhým víkem, ale na jeho rozšíření zapomeňte, ve verzi NGT nelze přiobjednat sklopná zadní opěradla (neúčinkující tlačítko dálkového sklápění zadních hlavových opěrek se jeví trochu zbytečné). Objem 540 litrů však dokáže pobrat skutečně mnoho.

Staronová kombinace

Motor, který nese označení 200, by se zdál být na první pohled čtyřválcovým dvoulitrem. Ne tak u Mercedesu, kde jsme si už zvykli, že čísla popisují spíše výkon a ne objem. Jde totiž o jedna-osmičku přeplňovanou turbodmychadlem (kompresorům dala vale norma Euro 5). Oproti čistě benzínové verzi je naladěn trochu níže na 120 kW (163 k), točivý moment 240 Nm je dostupný v poměrně slušném rozsahu 3000-4000 otáček.

Další z prvků, který si k plynovému Éčku nelze pořídit, je sedmistupňová automatická převodovka (a ani manuální skříň). Ano, opět zde nacházíme starý dobrý pětistupňový automat, na který jsem v testu dieselové motorizace žehral. Tady se ale podařilo sladit motor a převodovku podstatně lépe. Autu totiž vůbec nevadí, když jej ve sportovním režimu vytočíte až za šest tisíc otáček. Ba právě naopak! Zátah ve středních otáčkách opadá jen pomalu a je doprovázen velmi příjemným zvukem. Hvízdání turbodmychadla bylo potlačené ve prospěch mechanických projevů a zvonivá akustika čtyřválce sice možná není tak ušlechtilá jako u objemnějších jednotek, nicméně ucho řidičovo rozhodně neurazí. Dovnitř navíc proniká jen decentně.

Při klidné jízdě není problém nechat motor převalovat těsně nad tisícovkou, kde si jen tiše pobrukuje. Pro svižnější akceleraci stačí podřadit o jeden stupeň a otáčky poskočí ke dvěma tisícům. Odsud už se auto sbírá víc než ochotně a dokáže být zdatným soupeřem stejně výkonným naftovým motorům. Zejména majitele Octavií TDI jako by žluté kolečko s nápisem CNG na zadním okně dráždilo k soupeření. Pokud se k němu necháte zviklat, s vytočeným motorem a manuálním řazením pákou (pádla se bohužel nekonají) jim záhy ukážete, že „plyňák“ není žádný louda.

Karoserie sice ztratila něco hmotnosti oproti masivnějšímu kombi, ovšem nemálo kilogramů přidává zase plynová nádrž a související technika. Ve výsledku tak přetáčivost přichází později, než byste čekali, a zadní kola velmi dlouho drží trakci. Lehké uklouznutí na mokru rychle krotí elektronika. I přes impozantní délku téměř 4,9 metru dokáže být Éčko velmi zábavné, neztrácí ale na pohodlí. Tlumení nerovností je i na klasických pružinách ukázkové, rychlé „roletky“ zvládá ještě o chlup lépe než příplatkový vzduchový Airmatic. Je třeba si zvyknout na nepříliš komunikativní řízení, které je laděné spíše komfortně, přesnost mu ale rozhodně neschází.

Devět plus tři sta

Jaký je tedy reálný přínos nádrže, která pojme sedmnáct kilogramů stlačeného plynu? Palubní počítač ukazuje spotřebu jak plynu, tak benzínu, a zatímco ta první po startu až do vyčerpání objemu plynu utěšeně klesala, u benzínu jsme trochu popustili uzdu. Nicméně s lehkou nohou a jízdou takzvaně „na pohodu“ ujedete na oněch sedmnáct kilogramů lehce přes 300 kilometrů. 59 litrů benzínu pak vyčerpáte během zhruba devíti set (!) kilometrů. Ano, čtete správně, oturbenou jedna-osmičku lze udržet v kombinaci pod sedmi litry! Ovšem stojí to hodně přemáhání a pokud to není právě váš šálek kávy, uvidíte na ukazateli spotřeby spíše devítku. Na dálnici a ve městě pak akcelerace a nedbalé přehlížení rychlostních limitů vynese zhruba 10,5 litru. Přesto se však v součtu přes tisícovku ujetých kilometrů dostanete celkem snadno.

Pochopitelným limitem je poměrně malá rozšířenost čerpacích stanic, které kromě LPG nabízejí také možnost tankovat CNG. V tom je však výhoda velké benzínové nádrže, s níž se k další CNG-benzínce zaručeně dostanete. Pokud byste marně hledali fyzický ovladač, kterým přepnout ze spalování plynu na benzín, najdete jej v systémovém menu palubního počítače.

Dvanáct set tisíc se pak týká nejen počtu metrů, které na jedno (respektive dvě, pokud počítáme každou nádrž zvlášť) natankování ujedete, ale také cenovky v korunách. Mercedes není v základu tak „oholený“, jak byste u prémiové značky čekali. Veškerá doplňková výbava se omezila na sadu dekorů Elegance a metalickou barvu. Je to dáno i tím, že motorizaci 200 NGT je většina příplatků zapovězená. Přesto na palubě nescházelo prakticky nic, co by řidičovy požadavky na komfort hledaly. Pokud máte peněženku otevřenou, můžete investovat do všemožných bezpečnostních systémů, které jsme testovali u dieselového kombi. Reprezentativní sedan s velkým dojezdem si je jistě zaslouží, je přeci stavěný na dlouhé trasy...

Plusy: komfortní a jistý podvozek, zvuk motoru, prostorná kabina, základní výbava, dojezd
Mínusy: odkládací prostory, nesklopná zadní opěradla, nekomunikativní řízení

Základní cena: 1 154 400 Kč
Cena testovaného vozu: 1 227 565 Kč

Text: Vojtěch Horáček
Foto: Zuzana Ptáčková