Jsou to už skoro tři roky, co jsem naposled sedl za volant tehdy žhavé novinky – Maserati GranTurismo. Tenkrát to bylo nádherné auto a na jeho kráse se nezměnilo nic, ani když už ho v ulicích Prahy potká člověk skoro obden. Mělo jen jednu nevýhodu. Nejezdilo tak dobře, jak jeho vzhled sliboval. Teď je ale vše úplně jinak.

Za ty tři roky, co je Maserati s GranTurismem na trhu si vybudovalo celkem slušnou pozici. Říkat, že nebýt GT, bylo by Maserati stejně na dně jako třeba Saab je možná trochu přitažené za vlasy, na druhou stranu se nedá tomuto vozu upřít, že exkluzivní značce pořádně zvedl prodeje. A také ji nakopl k dalšímu rozvoji. Tak například jsem se od jednoho zástupce automobilky dozvěděl, že se oficiálně chystá SUV. A vůbec bych se nedivil, kdyby tvarově výrazně vycházelo právě z GranTurisma.

Pojďme ale do italského Varana. Tam, kde je poměrně krátký okruh, na kterém na jezdce čeká několik zajímavých zatáček a jedna slušná rovinka. Je to taková lehce přifouknutá Sosnová. A právě tam jsem vyrazil, abych otestoval novou verzi. Po modelu GranTurismo, GranTurismo S a GranTurismo S Automatic přichází na řadu ta nejlepší – GranTurismo MC Stradale. A rovnou vám můžu přiznat, že jsem se z ní lidově řečeno „posadil na zadek“.

Závodní inspirace

MC Stradale se inspirovalo u závodních vozů, konkrétně speciálu GT4. Právě proto nese název Stradale, čili auto odvozené od závodního, ale určené na silnice. Od dosud vídaných verzí ho odlišuje několik drobností na karosérii. Předně jde o nové nasávací otvory na přídi, prahy, přítlačné křídlo vzadu (hodně decentní, ale prý velmi účinné), koncovky výfuku blíže k sobě, difuzor a parádní kola velikosti 20 palců. Pirelli pro ně vyvinulo speciální pneumatiky.

Inženýři značky bojovali za co největší odlehčení. Uvnitř vozu tak například nenajdete druhou řadu sedadel. Ostatně sedačky jsou karbonové sportovní a pokud si připlatíte, dostanete k nim i čtyřbodový pás. V seznamu výbavy nechybí ani bezpečnostní rám. Celkem se podařilo ušetřit 110 kg oproti modelu S, přitom váha má téměř ideální rozložení. Na přední nápravu tlačí 48 procent celkové hmotnosti vozu, vzadu je to tedy 52 procent.

Možná vám připadám trochu jako suchar, že tu neustále vyjmenovávám žádná fakta a nevěnuji se hned zkraje svým pocitům, jenže MC Stradale má tolik novinek, že je nelze jen tak lehce přeskočit. Je to vůbec poprvé, co vůz Maserati má karbon-keramické brzdy. Ano, neměl je ani speciál MC12, který byl ve své době zřejmě nejdražším autem na světě. Kromě toho GranTurismo také poprvé překonává hranici 300 km/h a to o celý jeden km/h.

Osmiválcová nálož

Pod kapotou ale najdeme stále ten nádherně tvarovaný motor. Výstavní osmiválec má objem 4,7 litru, dosahuje přitom výkonu 331 kW, tedy 450 koní. Maximální točivý moment je 510 Nm. To stačí pro stovku za 4,6 sekundy. Ano, v dnešní době to není zas až tak extrémní rychlost. Můžu vám ale potvrdit, že za volantem uprostřed závodní dráhy vám to přijde jako nakopnutí raketovým pohonem.

A už se k tomu dostávám: usedám dovnitř a jakýsi pán mě kurtuje do sedačky. Zřejmě je to tak složité, že bych ze začátku zdržoval. Je totiž třeba nejen zacvaknout, ale i utáhnout po obou stranách. Tlačítko START, automat do jedničky a můžeme jet. Při cestě mi asistuje zkušený pilot Andrea Piccini, který mi předtím při demo jízdě vysvětlil všechny podrobnosti o vozu. Více najdete na videoblogu, který jsem s ním natočil.

Přidávám plyn a vyjíždím z boxů. Osmiválec jen střídmě bublá do výfuků. Jsem totiž v režimu Auto, který nechá převodovku řadit samu a řidič tak může v klidu projíždět městem,  nebo mimo něj a kochat se. Možná tehdy dosáhne na udávanou kombinovanou spotřebu 14,5 litru benzinu na 100 km. Jinak o tom ale silně pochybuji.

Sport nebo Race?

Jsou tu ale ještě další dva jízdní režimy. První z nich se jmenuje Sport. Pro Picciniho standardní nastavení. Mačkám tedy příslušné tlačítko a už se blíží první levotočivá zatáčka a hned je mi jasné: MC Stradale má mnohem přímější řízení než GranTurismo S (které jsem si před tím mohl pro srovnání vyzkoušet na mokré dráze na parkovišti). A kromě toho také mnohem tužší podvozek. Najednou mi připadá, jako by se „obyčejné“ GranTurismo naklánělo jako holandský Carver. To MC Stradale drží a přesně vede stopu tak, jak mu poručíte. V režimu Sport navíc dokáže zajet okruh každý trouba, tedy v případě, že mu Piccini ukazuje ideální stopu tak, jako mě.

Řazení už není prací automatu. Musím sám zvolit rychlostní stupeň pomocí páček pod volantem. Plus vpravo, mínus vlevo. Nečekejte nic zvláštního. Tedy až na tu rychlost. Ta je už v režimu Sport blesková – změna rychlosti přijde za 100 milisekund. Prodleva je opravdu jen minimální. A já se tak můžu soustředit jen a jen na profil trati – levá, pravá, pravá znovu, rovinka a cíl! Myslím si, že mám vyhráno. Jsem prostě skvělý. Ale pak Andrea mačká tlačítko Race. „A teď se uvidí, jak na tom jsi doopravdy,“ směje se.

Auto se promění v závodní náčiní. Už jen naladění výfuku – v automatickém módu má uzavřené klapky a nezní nijak zvláštně. Prostě jako utlumený osmiválec. V režimu Sport se rozevře od 4000 ot/min výše a to je pak panečku hukot. A pokud nedopatřením zvolíte Race, klapky jsou otevřené pořád. Každý pokyn pedálu je tak doprovázen ódou na řidičskou radost! Nádhera! Nirvána... a pak agónie.

Na ostří nože

Race chce totiž maximální soustředění. Trochu se totiž upozadily veškeré elektronické asistence. A je zle! Stačí drobná chyba, stačí zabrzdit příliš pozdě, stačí šlapat na plyn moc brzy. A auto nekompromisně trestá chybu. Naštěstí je skvěle čitelné. Lehkým zavlněním zadku dává na srozuměnou. Takhle ne chlapče! Takhle tě pošlu na trávník! A kromě toho převodovka ještě zrychlí.

Teď už zvládne přehodit rychlosti za 60 ms! A není to tak hladké jako v případě Sportu. V režimu Race vás změna stupňů ještě jakoby nakopne. A to zvedá hladinu adrenalinu na historické maximum. A ano, abych nezapomněl, ještě je tu jedna finesa – když se blíží zatáčka, stačí podržet levé pádlo, začít brzdit a převodovka sama sekvenčně podřadí na vhodný stupeň. To nováček jako já jednoznačně ocení.

Maseraty GranTurismo MC Stradale má dvě roviny. Na závodní dráze se umí pekelně dobře předvést. Když s ním ale skončíte, můžete si ho v klidu odvézt domů a po cestě se třeba stavit v opeře nebo na večeři v luxusní restauraci. Je totiž kultivované. Není to taková bestie jakou najdete u sesterského Ferrari. Rozhodně mu ale nehraje druhé housle. Spíše vyrovnaného kolegu.

Plusy: vzhled, motor, brzdy, výbava, zvuk
Mínusy: bude těžké ho sehnat. A ta cena!

Základní cena: 130 200 eur bez DPH

Text: Jan Markovič
Foto: Autor a Maserati