Pokud patříte k našim pravidelným čtenářům, pak jste si určitě všimli, že se během necelého roku objevila v redakčních testech prakticky celá modelová řada automobilky Land Rover. Konkrétně Freelander u nás zaparkoval už potřetí. Vyzkoušeli jsme faceliftové provedení TD4, speciální edici Sport a do třetice jsme si pro vás připravili verzi sice základní, ale ze všeho, co se u modelu Freelander nabízí, zřejmě tu nejzajímavější – Land Rover Freelander 2WD. 

Ano, čtete dobře. V rámci faceliftu, který u Land Roveru připravili pro rok 2011 se objevila základní, nejdostupnější a nejpodivnější verze označená jako eD4. Výrobce nejspíš chtěl přítomným éčkem zahrát na city příznivcům ekologie, ale nebojte se, testovaný Freelander si s ekologií rozumí asi tak jako Číňané se stavbou polské dálnice. 

Červeno-béžový 

V minulých testech jsme Freelander probrali snad ze všech stran, takže upřímně už vlastně ani nevím, co bych o tomto modelu napsal nového. Snad jen, že se provedení eD4 dostavilo k testu v líbivé červené barvě, ale že mu na vzhledu poměrně výrazně ubírala relativně malá sedmnáctipalcová kola. Oni u toho Land Roveru moc dobře vědí, proč dávají k na efekt zaměřené edici Sport devatenáctky. 

Když sečtu všechny kilometry za volantem modelu Freelander, pak se dostávám přibližně ke čtyřem tisícům. Čím více jsem s tímto automobilem jezdil, tím méně mi vadily některé lacině vyhlížející prvky interiéru a tím lépe jsem se uvnitř cítil. Jestliže nepatříte k opravdovým detailistům, pak věřte, že příkladně laciný středový panel se svými na dnešní poměry obrovskými ovladači a čudlíky je v praxi denního života uživatelsky maximálně příjemný. Světlý interiér působí velmi příjemně, o tom, že není zrovna dvakrát praktický, svědčilo hned několik fleků na sedačkách. Nedá se nic dělat, na světle béžovém čalounění je zkrátka vidět úplně všechno. 

Nižší spotřeba? Kdepak 

Pro nejdostupnější Freelander se nabízí pouze základní provedení naftového čtyřválce o objemu 2,2 litru. O něm jsme už také napsali vše podstatné. Je dostatečně výkonný, má výrazný turbo-efekt, dobré odhlučnění (slyšet je pouze svist turba, ale není to nepříjemný zvuk) a rozumnou spotřebu. Právě spotřeba byla v podstatě to hlavní, co nás u tohoto testu zajímalo. Freelander eD4 totiž postrádá mezinápravovou spojku Haldex a všechny další části pohonu 4x4. Měl by tedy být lehčí a teoreticky by si díky tomu mohl vystačit s menším přídělem paliva. Tabulkové údaje nám říkají následující: eD4 je lehčí oproti klasickému TD4 o 75 kg a v kombinovaném provozu je o 0,2 litru úspornější. 

Zavzpomínejme na letní test Freelanderu Sport. Spotřeba v testu tenkrátskončila na hodnotě 8,3 l/100 km. Freelander eD4 do naší redakce přijel krátce po svém sportovním sourozenci a hádejte, jaké číslo ukazovalo palubní počítač po týdnu testování. Pokud tipujete opět 8,3 l/100 km, pak tipujete správně. Neříkám, že se se základním Land Roverem nedá jezdit úsporněji, když se budete snažit, dostanete se možná i k sedmičce, ale přímé srovnání mezi čtyřkolkou a dvoukolkou žádné rozdíly nepřineslo. 

Dvě kola nestačí, drahoušku

Samozřejmě to nejzásadnější nemůžeme hledat u spotřeby, i když logika věci říká, že by tam rozdíly být mohly, to nejdůležitější obsahuje kapitola týkající se jízdních vlastností. Jakmile se s Freelanderem eD4 dostanete na povrch se zhoršenou adhezí, vůz hrabe, hrabe a hrabe. Je to skoro až deprimující, sedět v autě značky Land Rover neschopném vyjet opravdu hodně mírný svah pokrytý mokrou trávou. V zimě se mi podobná věc stala při testu základního Hyundaie ix35 s benzinovou jedna-šestkou. Trocha sněhu a já nemohl opustit hlídané parkoviště. Jenže to byl Hyundai a hlavně model, od kterého nikdo nic významného nečeká. Ale tohle je přece Land Rover a od něj všichni čekají alespoň základní terénní schopnosti, obzvlášť, když na to má světlou výšku. 

S postupem času můj konečný názor na Freelander eD4 dostával jednoznačné obrysy. Ač jsem ho z počátku obhajoval s tím, že přece každý výrobce SUV má základní variantu s pohonem přední nápravy a nízkou pořizovací cenou, nakonec jsem dospěl k tomu, že je to nesmysl. Celý nápad s dostupným Freelanderem má totiž hned několik problémů.

Zaprvé vůz přeci jen vzhledem ke konkurenci stojí na hranici mezi silničními SUV a terénními vozy, zadruhé pokukuje po segmentu prémiových SUV, kde je pohon 4x4 zcela samozřejmý (i když třeba takové Volvo XC 60 DRIVe taktéž používá pouze přední nápravu) a za třetí ani pořizovací cena přesahující i u nejdostupnějšího Land Roveru hranici 700 000 Kč není malá. Příplatek za spojku Haldex a systém Terrain Response ve výši nějakých 46 000 Kč není zas až tak významný. Nerad bych se někoho dotknul, ale v praxi tohle prostě dobrý nápad není, což také potvrzuje prachbídný zájem ze strany zákazníků. 

Kdyby...

Řešení by bylo nasnadě. Chce to zdůraznit zaměření na ekologii. Když už máme ten „éčkový“ model, tak proč ho ještě trochu neupravit podle už tolikrát osvědčeného receptu. Vždyť přece stačí nižší světlá výška, sundat pár lišt, oplastovat podvozek, zvětšit stálý převod, přidat nějakou tu přírodní nálepku na karoserii a máme green, nebo chcete-li blue, Freelander. Stále si o něm můžeme myslet, že je zvláštní, ale alespoň nějaký smysl by dával. Jenže znáte to, „kdyby byly ryby...“.

Jediným trumfem provedení eD4 tak zůstává pouze cena. Obecně je modelFreelander takovou nejlevnější vstupenkou do anglické rodiny značky Land Rover, dvoukolka pak obrazně řečeno představuje to nejlevnější z nejlevnějších. Je to jako kdybyste si pořídili vstupenku do divadla na stání. Ano, představení shlédnete, jenže výsledný požitek nebude úplně stoprocentní a navíc se na vás budou všichni dívat tak trochu skrz prsty. Záleží na zákaznících, jak moc jim tohle vadí, nebo ne. Ovšem můj osobní názor je zcela jednoznačný. Já nechci v divadle stát. Radši si připlatím a budu sedět. 

Plusy: Tichý motor, pohodlný podvozek, prostor v interiéru 
Mínusy: Pohon pouze dvou kol v kontextu značky Land Rover

Základní cena: 751 089 Kč

Text: Lukáš Dittrich
Foto: Zuzana Ptáčková