Italští mafiánští bosové mají jedno společné. Velmi rádi se oblékají do drahého a elegantního oblečení. A přesně taková je i jejich krajanka Lancia Delta. Na první pohled luxusní, krásná a zároveň dramatická. Překonává ve svém segmentu konkurenci s obrovským nadhledem a strhává na sebe nebývalým způsobem veškerou pozornost. Jak Italové říkají, je to capo di tutti capi.

Když jsem viděl Lancii Delta poprvé na propagačních obrázcích, nemohl jsem uvěřit, že takto vypadající auto se bude někdy reálně vyrábět. Čas uběhl rychle a já držím v ruce klíčky od Lancie Delta s bílo-černou karosérií. Podle základu ve Fiatu Bravo by to měl být hatchback nižší střední třídy, tedy velmi konfekční vůz. Jenže stejně jako této kategorii neodpovídá rozvor celých 2700 mm (Fiat Bravo 2600 mm, Škoda Octavia 2577 mm), nesedí sem ani extravagantní vzhled.

Dva protiklady

Design Lancie Delta v sobě spojuje dva protiklady. Naposledy jsem totéž cítil, když jsem před testem obcházel karosérii Maserati GranTurismo. Oba vozy mají společné pojetí ostře řezané přídě s dlouhým čumákem, který dává najevo agresivitu. Protažené světlomety Lancie jsou podtržené řadou denních LED.

Pod vystouplým čumákem s grilem a logem Lancia je umístěn rozevřený nárazník s mlhovkami v koutku, který se jakoby chystá protivníka pojíst. A stejně jako u GranTurisma je pak záď odlehčená, oblá, přátelská. Na předjetého se jen s prominutím usměje a blikne neobvykle ohnutými sloupky zadních svítilen (samozřejmě LED), které jsou vkrojené do bočního profilu. Žádný jiný hatchback nemá ani náznakem podobnou stavbu.

Když pak otevřete dveře do kabiny, okamžitě vás dostanou vroubkovaná sedadla čalouněná jemným plyšem a kůží. Zadní lavice je rovná, plochá, ale poměrně nízko zapuštěná. Místo, které nabízí pro kolena je nesrovnatelné nejen s Fiatem Bravo, ale i s mnoha jinými vozy této kategorie. Vzadu se sedí bez kompromisů a velice měkce. Samozřejmě zde nemůžete čekat boční vedení, na druhou stranu vás podrží povrch sedačky.

Cestující vpředu si užívají lepšího bočního vedení, mé 190cm postavě ale chyběla větší podpora pod stehny. Vím, že by už to zřejmě víc nešlo, navíc je to velký pokrok oproti toporným sedačkám v Lancie Musa nebo Lancia Ypsilon, ze kterých mě po delší jízdě docela bolelo tělo.

Ano, je to Bravo

Palubní deska pěkně kombinuje černé a stříbrné plasty v měkkém i tvrdém provedení. Škoda, že je na ní tak výrazně vidět, že je převzatá z Brava. Stejný je i palubní počítač, ovládání klimatizace, řada knoflíků nebo přípojka pro MP3 přehrávač, která si neumí poradit s iPODem. V mnoha ostatních detailech ale působí luxusnějším dojmem, včetně displejů s bílými ukazateli nebo bíle podsvícenými budíky v přístrojové kapličce. Výborně čitelný je otáčkoměr, na rychloměr si budete muset chvíli zvykat (chybí mu také zvýraznění rychlostních limitů). Problematická byla i řadící páka, která vypadá hezky, ale o to hůř se drží.

Zastavím se ještě na moment u zavazadelníku, i když vím, že stěhování nebude zřejmě důvodem nákupu takové stylovky. Úzké víko otevírá prostor o velikosti 380 litrů, což není mnoho. Je tu možnost sklopení zadních sedadel na 760 litrů zavazadel, problém ale je, že ani omylem nevytvoří rovnou plochu. Za krásu se platí nepraktičností.

Ideální nafta

Lancia Delta je na českém trhu v současnosti k dispozici se dvěma benzínovými a dvěma naftovými čtyřválci. Benzínové 1.4 TurboJet mohou mít výkon 120 a 150 koní, naftové MultiJet jsou pak o objemu 1,6 litru (120 koní) nebo 2,0 litru (165 koní). Chystá se ještě 1.9 Twinturbo MultiJet se 190 koni. Kombinace ceny, úspornosti a výkonu hovoří nejvíce pro 1.6 JTD a právě ten jsem měl k v testovaném kousku k dispozici i já.

Nutno podotknout, že kdybych předem nevěděl, že mám pod kapotou naftový motor, hádal bych spíše benzín. Zvlášť když mi Lanciu Delta při přebírání přivezli už zahřátou. Naftová jednotka se může pochlubit naprosto tichým chodem, který posádku v kabině vůbec neruší. Vždyť jde také o nejmodernější diesel, který má koncern Fiat k dispozici.

O jeho výkonu 88 kW, tedy přesněji 120 koní (při 4000 otáčkách za minutu) už byla řeč. Jak bývá u nafty zvykem, těží hlavně z vydatného točivého momentu který v případě 1.6 JTD činí rovných 300 Nm a je k dispozici od 1500 otáček. Ano, k naprosté spokojenosti by to mohlo být ještě o kapánek dříve, při nízkých otáčkách táhne trochu hůř. Jakmile ale na plno ožije, nabídne rovnoměrnou sílu až skoro k výkonnostní špičce. Díky hladkosti chodu i ve vyšších otáčkách jsem tak nebyl nucen divoce řadit. A to člověka potěší, zvláště když 6stupňová manuální převodovka stále trpí italským neduhem dlouhých drah a občas nepřesného chodu.

Kliďas nebo sportovec?

Rychlostní parametry zůstávají zcela v normě. Od zevnějšku Delty bych očekával rychlejší reakce na plyn a trochu kratší čas na stovku, který v mém případě činil 10,7 sekundy s maximální rychlostí 194 km/h. Přenosná GPS mi na německé dálnici nedaleko Frankfurtu ukázala 188 km/h. Berme ale v potaz, že tohle je stylovka, do které většina lidí usedne kvůli vzhledu, ne kvůli sportovnímu chování. A navíc, pokud to nebudou přehánět, odmění je perfektní spotřebou, která může klesnout až na 4,5 litru nafty na 100 km. Já jsem Deltu hnal po osmi stech kilometrech německých dálnic, abych ji zase v tuzemsku uchlácholil klidnou jízdou. Závěrečná spotřeba tak ukazovala 6,5 litru na 100 km, což je chvályhodné. Celkově se dá na plnou nádrž ujet okolo tisíce kilometrů.

Zatímco parametry a luxusem na palubě zve Lancia Delta spíše ke klidné jízdě, naladěním podvozku tak trochu následuje svoje sportovní kořeny. Pružení je tvrdší a ubírá trochu na komfortu. Jenže naopak zvyšuje stabilitu auta v zatáčkách a vyšších rychlostech. Ostatně, Delta se do klikatých okresek vrhá celkem s chutí. Řízení je na italský koncern výrazně přesné, i když posilovač by mohl být méně účinný. Fiat jako obvykle instaloval svůj novináři stále nedoceněný superposilovací mód CITY, který udělá z volantu pírko ovladatelné dámským malíčkem. Co kdyby!?

Lancia Delta je unikátním vozem. Designérům se povedlo zastínit ostatní konkurenty dech beroucím vzhledem i luxusním pojetím interiéru. S cenovkou 665 tisíc korun za slušnou výbavu Platino zahrnující dvouzónovou klimatizaci, šest airbagů nebo onen dvoubarevný lak, už to není takový přestřel, jako v případě předražené Ypsilon. Přidáme-li k tomu úsporný, kultivovaný a stále ještě parametry přijatelný naftový čtyřválec, je to perfektní volba pro individualisty. Ne každý přece touží po Škodě Octavia nebo Volkswagenu Golf.

Základní cena v provedení Platino: 665.000 Kč

Objem motoru    1598 ccm
Maximální výkon    88 kW (120 k) při 4000 ot/min
Maximální točivý moment    300 Nm při 1500 ot/min
Převodovka    manuální 6stupňová
Maximální rychlost    194 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h    10,7 s.
Udávaná spotřeba město    6,1 l/100 km
Spotřeba mimo město    4,2 l/100 km
Kombinovaná spotřeba    4,9 l/100 km
Spotřeba během testu    6,5 l/100 km
Provozní hmotnost    1430 kg
Délka / výška / šířka    4520 mm / 1499 mm / 1797
Rozvor    2700 mm
Zavazadelník / po sklopení    380 l / 760 l

Text: Jan Markovič
Foto: Michal Zima