Nástupce modelu Tucson jsme už v redakci měli. Jednalo se o velmi povedenou kombinaci dieselového motoru a manuální převodovky. Na podruhé ovšem přijel vůz zcela odlišný. Byl totiž vybavený dvoulitrovým benzinovým motorem, byl osazený automatickou převodovkou a hlavně, byl celkově o poznání horší.

Vzhledem k tomu, že poměrně nedávno jsem se obecnými úvahami nad novinkou z dílny Hyundaie zabýval, vezmu to tentokrát stručně. Atraktivní vzhled, povedený interiér, velmi solidní jízdní vlastnosti, přijatelné ceny, přesně takové je SUV ix35. Ani na podruhé na těchto charakteristikách nic měnit nebudu, základ je v pořádku, bohužel se to stejné nedá říci o hnacím ústrojí.

Doslova po pár ujetých metrech jsem si začal klást otázku, proč bych já, jako zákazník, měl sáhnout po zážehovém motoru. Ten vznětový přece nebyl vůbec špatný, vykázal slušnou spotřebu a během testu jsem si nemohl stěžovat na nedostatečnou dynamiku. V čem je tedy benzinová jednotka lepší?

Nejprve si ovšem shrňme fakta. Testovaný dvoulitr disponoval silou 163 koní, což není málo, a nabízel 194 Nm, což není moc. Tyto hodnoty postačí k tomu, aby vůz dosáhl stokilometrové rychlosti za 11,2 s, případně se rozjel na maximálních 180 km/h. Jak na to tak koukám, myslím, že jsme narazili na první problém. Diesel sice disponoval pouze výkonem 136 koní, ale točivý moment 320 Nm představuje citelný rozdíl. Dle tabulkových údajů se automobil s naftovým motorem opozdí při sprintu na 100 km/h pouze o jednu setinku sekundy, v případě maximální rychlosti jsou na tom oba dva stejně.

Rozdíl pouze subjektivní

Vzhledem k těmto skutečnostem je rozdíl v dynamice ryze subjektivní. Zatímco diesel nabídne silný, ale krátký zátah, benzin táhne konstantně, ale celkem nevýrazně. Nicméně své kouzlo zcela určitě má. Chod motoru je o výrazně klidnější a kultivovanější, to mu zkrátka nikdo neodpáře. Kombinace zážehového dvoulitr a automatické převodovky tak má pouze dva zásadní problémy: spotřebu a samotnou převodovku, která zřejmě může také za až příliš velkou chuť po naturalu.

Výrobce sice udává hodnoty pohybující se řekněme v normálu, v praxi se budete dostávat pod deset litrů jen velmi těžko. Pozorný a pravidelný čtenář možná namítne, že také dříve testovaný diesel neměl se spotřebou daleko k desítce, ale zde je potřeba zdůraznit, že s dieselem jsme absolvovali expresní přesuny po dálnici, což se benzinu nepoštěstilo.

Převodovka za tři

Jsem si stoprocentně jist tím, že kdybychom stejnou trasu ujeli stejným tempem také s tímto vozem, spotřeba bude minimálně o čtyři litry vyšší. Ale budiž, komfort samočinného řazení si podobnou daň žádá také u jiných automobilek. To, co mi vadilo asi nejvíce, bylo chování převodové skříně jako takové. Až příliš často tápala, reakce na kick-down byla zoufale pomalá a výsledek? Bídný zvuk, průměrné zrychlení a nadprůměrná spotřeba.

Ani pokusy jízdy s využitím možnosti sekvenčního řazení celou situaci nezachránily. Když řeknu, že si převodovka i tak dělala, co chce, pak nebudu daleko od pravdy. Automat je sotva průměrný. Sečteno a podtrženo, kombinace dvoulitrového benzinu a samočinné převodovky nebyla zdaleka tak povedená jako provedení diesel+manuál. Nakonec lze říci, že jeho jedinou předností je komfort při klidné jízdě, nic víc, nic míň.

První třídou

Pokud chcete využívat pohodlí automatické převodovky, pak si musíte pořídit vůz minimálně s výbavou Style. Testované provedení představovalo druhou možnost, tedy úplně nejvyšší Premium 4x4 a v interiéru to bylo hodně znát. Tak například jmenujme kožené čalounění, vyhřívání jak předních, tak zadních sedadel, bezklíčkové odemykání, a v neposlední řadě také efektní osmnáctipalcová kola, která v kombinaci s nízkprofilovými pneumatikami přenášela do interiéru rázy od sebemenších spár.

Pozastavit se ale musím nad jedním zdánlivým detailem. Vůbec poprvé jsme měli možnost otestovat Hyundai vybavený navigací. Ta je opět dostupná pouze pro dvě nejvyšší úrovně výbavy, přičemž pro Premium je dodávána za příplatek 30 000 Kč. Musím vyslovit pochvalu, protože mne překvapila velmi solidní grafikou a navíc je doplněna o zadní parkovací kameru a slušný audio-systém vybavený subwooferem. Možná by se nemusela tak lesknout, ale to je pouhý detail. Také napodruhé můžu označit kabinu automobilu za příjemnou. Všichni cestující mají dostatek místa a slušný objem nabízí také zavazadelník, pod kterým je navíc ukryto plnohodnotné rezervní kolo.

Resumé

Jak jsem avizoval v první testu modelu ix35, kombinace atmosférického benzinového dvoulitru a šestistupňové samočinné převodovky si dle mého názoru zaslouží dle školního známkování trojku. Ano, je v jistých režimech jízdy pohodlná a především je levnější, všechny ostatní trumfy ovšem drží v ruce dieselová jednotka.

Plusy: Tichý motor, bohatá výbava, kvalitní zpracování
Mínusy: Průměrný motor a převodovka, vyšší spotřeba

Motor: řadový zážehový čtyřválec
Objem: 1998 cm3
Výkon: 120 kW (163 k) při 6200 / min
Točivý moment: 194 Nm při 4600 /min
Převodovka: 6stupňová automatická
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 11,2 s
Spotřeba (město/mimo město/komb.: 10,6 / 6,8 / 8,2 l/100 km
Spotřeba v testu: 11,2 l/100 km
Délka × šířka × výška: 4410 mm × 1820 mm × 1670 mm
Rozvor: 2640 mm
Objem zavazadlového prostoru: 465 l / 1436 l
Základní cena: 664 900 Kč
Cena testovaného vozu: 694 900 Kč

Text: Lukáš Dittrich
Foto: Zuzana Procházková