Před nedávnem jsem strávil týden za volantem Kia Venga. A teď se mi dostala do rukou Hyundai ix20. Musím se přiznat, že jsem na test neměl vůbec chuť. Proč zkoušet stejné auto, jen s jiným logem a upraveným designem? Jenže rozdílů je mnohem víc. A hrají do karet mladšímu z dvojčat.

Hyundai ix20 má oproti Kia Venga zpoždění zhruba rok. To by mohlo znamenat výhodu pro starší z nošovických dvojčat. Něco mi ale říká, že se síly brzy vyrovnají a možná by mohl nováček za delší čas svého staršího sourozence předběhnout. Jistě, design je otázkou osobního vkusu. Zákazník tak má hned na výběr dvě možnosti. Buď se mu bude líbit střídmě tvarovaná Kia Venga, nebo se zakouká do ix20, která je vše, jen ne uhlazená. A právě dramatičnost a dynamické křivky si lidé v poslední době značně oblíbili. Podívejte se třeba na takový Ford.

Protože spolu oba vozy sdílejí celou řadu komponentů a vlastně i výrobní linku, je zřejmé, že i velikostně jde o totožné kousky. Hyundai jen jen o zlomek delší, to kvůli svému tvarování. Kategorie miniaturních MPV má své jasné přednosti. Na relativně malém prostoru získáte možnost slušné kapacity a vůz bude navíc velmi mrštný v městském provozu. I cenová dostupnost je značnou výhodou.

Je modrá dobrá?

Podívejme se ale dovnitř. Tam je rozdílné pojetí mezi Hyundaiem a Kia tak zřejmé. Je fakt, že je na palubní desce vidět použití levnějších plastů, ale to se v této kategorii prostě musí čekat. Líbí se mi tvarování budíků s hranatými tubusy, které připomíná třeba novou generaci Fordu C-Max. Modré podsvícení přístrojů tak nějak nekoresponduje se "stříbrnými" plasty, ale co se dá dělat. Je to opět spíše otázkou vkusu. Dobře se mi zvykalo na ovládání klimatizace pomocí kruhových ovladačů (podobné má i Venga) a ocenil jsem vyhřívaní předních sedaček. Zvlášť s ohledem na ledové období, kdy jsem měl vůz k testu.

Na sedadlech je pozice opět stejná jako u Kia Venga, tedy vysoká, s dobrým rozhledem po okolí. A-sloupek je rozdělen do dvou tenkých příček, trochu tedy zhoršuje výhled z vozu ven. Prostoru je dostatek vpředu i vzadu, kde si lze ještě sedadla posouvat a tím upřednostnit třeba místo pro bagáž před pohodlím cestujících, nebo obráceně. Na boční vedení se moc nespoléhejte. Zavazadelník pojme v základu 570 litrů (440 při sedadlech posunutých úplně dozadu) a po sklopení až 1486 litrů. To jsou velmi dobré hodnoty. Kia je na tom samozřejmě podobně.

Silnější čtrnáctka

Nabídka motorů Vengy a ix20 se odlišuje. Hyundai chybí vznětová šestnáctistovka, proto se musíte spokojit jen s 1.4 CRDi. Tato pohonná jednotka je ale k dispozici ve dvou výkonnostních variantách. K testu jsem dostal tu silnější, tedy s parametry 90 koní a 220 Nm. Hned na začátku mě však zklamal zvukový projev motoru. Studené starty by byly ještě odpustitelné, ale i když se agregát zahřál, chrčel snad hůř než staré "tédéíčko". Zajetý už byl. Škoda, mohlo to s odhlučněním dopadnout určitě mnohem lépe.

Vůz dostal k řazení šestistupňovou manuální převodovku, jejíž rychlosti byly nastaveny poměrně na krátko. Ve městě je tedy potřeba častěji řadit. Motoru se beztak líbí jen v úzkém pásmu otáček, které přesně koresponduje s jeho maximem točivého momentu, konkrétně mezi 1750 a 2750 ot/min. Pod tímto spektrem je absolutně vyhaslý a běda jestli včas nepodřadíte a necháte ho lapat po dechu. Chce to trochu cviku, ale věřte, že se vám to občas prostě stane. Když točíte výše, pak se sice ještě nějaké reakce dočkáte, ale žádná sláva to také nebude.

Nevadí, tohle auto si přece nikdo nekupuje na dramatickou jízdu. A tak důležitějším parametrem než 0-100 km/h za 14,5 sekundy bude spotřeba, která se v testu pohybovala okolo 6 litrů na 100 km. Ve městě to nebylo o mnoho horší a to hlavně díky systému start-stop. Jen jeho spojení s nafťákem mi nepřijde nejšťastnější.Auto se vždycky při startu troch oklepe.

Hyundai ix20 (alespoň s touto motorizací) se opravdu líbí nejvíce ve městě. Tam také dokáže předvést ještě slušnou dynamiku (pokud máte rychlou ruku na páce převodovky). Jakmile ale rychlost stoupne někam na 70 km/h, už je potřeba počítat s kompromisy.

Pozor, fouká

Na dálnici pak raději ani nezkoušejte jet rychleji než dovolují předpisy. Ne snad kvůli obávaným policejním Passatům, spíše kvůli bočnímu větru, který podobně jako u Kia dokáže auto slušně rozhodit. Hluk motoru spojený s tím aerodynamickým a valivým od pneumatik navíc v rychlostech nad 140 km/h začíná být nesnesitelný. Nepřekřičí ho ani rádio.

Toto jsou výtky jen tak pro pořádek, stejně si myslím, že pokud si koupíte podobné auto, očekávat od něj řidičskou nirvánu by bylo trochu bláhové. Přesto vás dokáže potěšit svým podvozkem, který je výrazně komfortnější než u sesterské Vengy. Dobře filtruje nerovnosti a ve městě se s ním nemusíte bát retardérů ani prastarých kočičích hlav. A navíc má ix20 podobně jako Venga strmé řízení, které z auta dokáže v úzkých městských uličkách udělat zábavné mrštné vozítko. Ano, i za volantem kompaktního MPV se můžete usmívat.

Hyundai ix20 1.4 CRDi (90 k) začíná s cenou ve druhé výbavě Classic na částce 344.900 korun. Testovaný vůz byl ale naditý nejrůznějšími vymoženostmi a tak jsem se dočkal cenovky pro výbavu Style, která činí 429.900 korun. A jak je na tom starší sourozenec? Venga je ve srovnatelné výbavě Comfort Plus k mání za 414 980 korun. Do karet Hyundaie hraje lepší naladění podvozku a pro mnohé (včetně mě) přitažlivější vzhled. Záleží hlavně na vás, čemu dáte přednost. Ani v jednom z případů ale chybu určitě neuděláte.

Plusy: vzhled, mrštné řízení, podvozek, slušná spotřeba, prostornost
Mínusy: hlučný motor, nestabilita a hluk na dálnici

Základní cena: 344 900 Kč
Cena testovaného vozu: 429 900 kč

Text: Jan Markovič
Foto: Zuzana Procházková