Korejský výrobce nasazuje fluidní design na všech frontách. Kromě záplavy nových modelů jej aplikoval i na městský minivůz Hyundai i10. Faceliftovaný model jsme vyzkoušeli se základním čtyřválcovým motorem o objemu 1.1 litru. I po třech letech na trhu má stále co nabídnout.

Facelift malé i-desítky není světoborný, přesto dal autu novou identitu. Soustředil se především na příď, kam designéři naroubovali nyní už typickou dělenou šestiúhelníkovou masku. Chromovaná linka s logem se posunula o něco níže a výlisky pro mlhová světla svým tvarem lépe navazují na šikmý prolis v nárazníku. Hyundai dal zároveň vale černým otěrovým lištám, o jejichž důležitosti jsme se přesvědčili v okamžiku, kdy auto na parkovišti neznámý řidič svým vozem ohobloval přesně v místech, kde by se ochranný plast hodil...

Celkově se ale podařilo posunout relativně vysoko umístěný optický střed vozu níže a i10 tak neztrácí šmrnc ani v polovině životního cyklu. Mimo přídě se ve vnějších zpětných zrcátkách objevily ukazatele směru a grafika zadních světel byla mírně přepracována. Uvnitř je největším zásahem do designu nový přístrojový štít. Jeho modrobílé podsvícení je dobře čitelné a neunavuje oči, v rámci úspor byly bohužel škrtnuté analogové ukazatele stavu nádrže a teploty motoru, které nahradil digitální panel, respektive ikonka.

Facelift s sebou přinesl i novou skladbu výbav. Testovaný vůz byl v nejvyšší Comfort a tak se na palubě kromě automatické klimatizace nacházelo třeba také rádio s přehráváním MP3 a připojením USB/Aux, výškově stavitelný volant s ovládáním rádia, mlhová světla a elektrické ovládání předních oken. Jediným zaškrtnutým příplatkem byla pohledná červeno-oranžová metalíza za 9 tisíc, přidáním částky 3000 Kč si můžete jinak tmavý plastový interiér obohatit o červený či modrý dekor a barevně sladěné sedáky.

Staronový základ

S faceliftem začal Hyundai do i-desítky montovat i nový celohliníkový tříválec 1.0 Kappa, který se však na českém trhu nenabízí z důvodu vysoké ceny. Zůstává vyhrazen pouze sesterské Kie Picanto, kterou už jsme otestovali ve verzi s pohonem na LPG. Hyundai má v základu stále čtyřválcový motor 1.1 litru, který mírně posílil na 51 kW (69 k) a 99 Nm. Zdálo by se, že papírově téměř identický motor bude mít navrch díky kultivovanému a vyváženějšímu chodu, ale...

Skutečnost je taková, že níže posazený vrchol točivého momentu tříválce je pro běžného uživatele mnohem komfortnější. Mimo to se v Picantu podařilo vibrace a hluk velmi slušně utlumit, takže čtyřválec, který dynamicky lehce zaostává, nemá čím útočit ani v této oblasti. Jeho slabinou pak je o půl litru vyšší kombinovaná spotřeba. Ta se v praxi ve městě, kam i10 jednoznačně patří, pohybovala okolo sedmi litrů. Mimo město poklesla zhruba na 5,5 litru, dálniční schopnosti tentokrát poznamenalo bouřlivé počasí a tak jsme se spokojili s odhadem 6 l při 100 km/h. Ve vyšších tempech se už malý vůz narozdíl od Picanta necítí vůbec sebejistě a je velmi citlivý na boční vítr.

Jízdními vlastnostmi při cestování „na pohodu“ má však Hyundai navrch. Podobně jako třeba u větších i30 nebo ix20, i tady se pozitivně projevuje měkčí odpružení, které snáze filtruje menší nerovnosti. Na ostrých příčných zlomech však pozor, tady si zadní náprava ráda poodskočí až o decimetr do boku. I-desítku je třeba pochválit za přesné a poměrně tuhé řízení bez umělých elektrických vlivů (pro dřevní příznivce je tu ostatně základní výbava Start, která posilovač nemá). Řazení patří k průměru, body mu ubírají dlouhé dráhy a značné vůle. U pedálů je třeba počítat s velmi měkkým „dámským“ chodem, což u spojky nevadí tolik jako u brzd.

Malý velký vůz

Vnitřním prostorem se Hyundai skutečně vyšvihl. Pohodlné sedačky sice nedisponují bočním vedením, které by stálo za řeč, ale čtyři dospělí se sem usadí bez nutnosti diskutovat na téma otlačených kolen. Snad jen řidič může vznést námitky na šířku výčnělku, na kterém je usazená řadicí páka. Lokty si příliš neužijí – dveřní opěrky jsou poměrně úzké, středová se do i-desítky nedodává vůbec. Příjemným překvapením je zavazadlový prostor o objemu 225 l, což je v rámci třídy královská hodnota. Páté dveře by se však mohly vyklápět o něco výš, aby neohrožovaly hlavu.

Pokud vezmeme v potaz základní cenu poměrně chudé výbavy Start 189 900 Kč, jeví se příplatek za vrcholný model včetně metalické barvy ve výši necelých 50 tisíc jako rozumný. Otázkou je, co na to konkurence. Sesterská Kia nabízí slušně vybavené Picanto Edition 1 se zmíněným tříválcem za 199 980 Kč, přičemž možnosti individualizace jsou u Kie podstatně větší. Suzuki má třeba zase v nabídce model Splash s tříválcem 1.0 50 kW, za který ve výbavě GL/AC požaduje 209 900 Kč. Dalších 15 tisíc vás posune k silnějšímu motoru 1,2 litru. Samozřejmě co člověk, to jiný názor a jiné požadavky – my bychom se však přeci jen přiklonili k modernějšímu, úspornějšímu a celkově zdařilejšímu Picantu.

Plusy: vnitřní prostor, řízení, ergonomie, design exteriéru
Mínusy: spotřeba, loketní opěrky, ruční stahování zadních oken, citlivost na boční vítr

Základní cena: 189 990 Kč
Cena testovaného vozu: 238 990 Kč

Text: Vojtěch Horáček
Foto: autor