Koncem března se nám naskytla výjimečná příležitost. Dva testovací vozy Honda FCX Clarity poháněné palivovými články (jediné v Evropě) se z domovského Frankfurtu přesunuly do blízkosti středočeských Neratovic. Místo nebylo zvolené náhodně, v areálu Spolany totiž firma Linde provozuje dosud jedinou českou čerpací stanici na vodík. To jsme si nemohli nechat ujít a tak vám přinášíme ne přímo klasický test, ale aspoň maximum dojmů z krátkého seznámení s tímto zajímavým vozem.

Než se ale dostaneme k přímým dojmům, povíme si něco málo o autě a jeho historii. FCX Clarity je v pořadí třetím evolučním stupněm auta poháněného vodíkovými palivovými články. Vývoj těchto vozů započal už koncem osmdesátých let, kdy se Honda začala více angažovat v oblasti alternativních pohonů. Momentálně se její činnost na tomto poli dělí do dvou proudů: úsporná, převážně městská vozidla, která využívají hybridní technologii (Insight, CR-Z a Jazz Hybrid, kterému se budeme věnovat v samostatném článku) a vozy vyšší třídy, které využívají technologicky i finančně náročnější palivové články.

Model FCX Clarity byl vyvíjen v letech 2002-2006 a o dva roky později jej Honda poprvé nabídla na kalifornském trhu, kde se díky přísným emisním opatřením a zájmu o alternativní pohony jevil jako perspektivní. Nešel však do přímého prodeje. Lze si jej pouze pronajmout formou tříletého leasingu, měsíční splátka činí 600 dolarů (asi 10 400 Kč). Důvodů, proč si auto nelze koupit, je několik. Model se totiž vyrobí v omezené sérii 200 kusů (dosud bylo vyrobeno 83 vozů) a kdyby se náklady na vývoj, výrobní halu a servis během provozu rozpočetly mezi 200 zákazníků, cena by významně převýšila milión dolarů – a to je doména ručně vyráběných supersportů. Honda si leasingem také pojišťuje navrácení palivového článku k recyklaci (obsahuje vzácné kovy) a v neposlední řadě ochraňuje vlastní technologii před případným okopírováním.

Účelná konstrukce

Základem modelu FCX Clarity je vertikální palivový článek, který se nachází ve středovém tunelu pod loketní opěrkou. Plynný vodík protéká svrchu mezi svislými membránami a katalytickými deskami, na nichž se chemickou reakcí s kyslíkem obsaženým ve vzduchu vytváří elektrický náboj. Ten proudí vedením dopředu do elektromotoru o výkonu 100 kW (136 k), který pohání přední nápravu. O chlazení jednotky se stará vodorovně uložený kapalinový systém. Jedinou odpadní látkou, kterou FCX Clarity vypouští, je vodní pára z reakce vodíku a kyslíku.

O zásobování vodíkem se stará nádrž umístěná za zadními sedadly. Pojme celkem 4,1 kilogramu stlačeného vodíku, který se plní pod tlakem 350 barů. Načerpání plné nádrže trvá zhruba 4 minuty. Nádrž má vnitřní plášť z hliníku a vnější z plastu, čímž se minimalizuje případný únik plynu – molekuly vodíku jsou totiž tak malé, že mnoha materiály snadno procházejí difuzí. V autě je rozmístěno celkem 6 senzorů, které eventuální únik vodíku hlídají. Senzory pocházejí z průmyslové výroby a nutnost jejich kalibrace si vyžádala servisní interval 6 měsíců.

Ukládání elektrické energie má na starost lithium-iontová baterie umístěná pod zadními sedadly. Maximální dojezd na plnou nádrž vodíku je 460 km. Přepočtem na ekvivalentní spotřebu dieselového automobilu, s nímž Honda svůj vůz srovnává, vychází hodnota odpovídající 2,8 l/100 km. Cena vodíku, která do hry vstupuje, je však stanovená uměle od průměrné spotřeby benzínového vozu. Ve Frankfurtu vychází zhruba na 10 euro (240 Kč) za kilogram, což dostačuje na dojezd 100 km. Čerpací stanice v Neratovicích vodík prodává za 120 Kč/kg a to je pro reálný provoz velmi zajímavá částka. Jak ale řekli sami zástupci značky, vodíkový pohon není zázrak, který má nabídnout levné palivo pro všechny – jeho úkolem je nahradit konvenční kapalná paliva na ropné bázi.

Příjemný šok

Tvarem i designem se FCX Clarity podobá Insightu, který z ní ostatně vychází. Karoserie s uťatou zádí je aerodynamicky nejlogičtější řešení. To, čím ale vůz skutečně překvapí, je jeho reálná využitelnost. Očekával jsem prototyp, u kterého bude třeba některé detaily omlouvat se slovy „v budoucnu se to napraví“. Ale kdyby dnes u každé třetí čerpací stanice nabízeli vodík, Clarity může okamžitě do provozu.

Interiér je čtyřmístný, to je dané vysokým středovým tunelem, ale prostorové podmínky jsou absolutně srovnatelné s vyšší střední třídou, jen zavazadelník je umenšen vodíkovou nádrží. Světlá palubní deska dává najevo zacílení na americký trh, ale i přes tvrdé plasty a některé méně pohledné ovládací prvky není po stránce ergonomie příliš co vytýkat. Startování probíhá podobně jako u jiných Hond klíčkem a ještě tlačítkem. Pro volbu rychlostí slouží malá páčka vpravo od přístrojové desky, řazení jednostupňové převodovky probíhá čistě elektronicky, tzv. by wire. Parkovací poloha se volí tlačítkem P pod ovladačem. Ruční brzdu nahradil po americkém vzoru pedál zcela vlevo.

Po nastartování se rozzáří přístrojová deska ve stylu kosmické lodi. Ze známých ovladačů je tu digitální rychloměr (maximální rychlost je elektronicky omezená na 160 km/h), dále ukazatele stavu baterií (zelený) a vodíkové nádrže (modrý), otáčkoměr byl nahrazen budíkem zobrazujícím aktuálně využívaný výkon. Maximální otáčky elektromotoru činí 12000/min. Řadím tedy D a pomalu se rozjíždím. Počáteční ticho postupně narušuje bzučivý zvuk elektromotoru ne nepodobný tramvaji, oproti spalovacím motorům je však auto přímo oázou klidu. Žádné vibrace, žádné tupé dunění, žádné bublání výfuku.

Na široké silnici sešlápnu pedál až na podlahu a otáčky vyletí k maximu, zvuk se mění na vyšší konstantní frekvenci a Honda akceleruje vpřed. Zátah je to impozantní a hlavně absolutně plynulý, což je dané momentovou charakteristikou. Zástupci značky auto srovnávají dynamikou s Accordem 2.4, pocitově je ještě o kousek lepší. Ve vyšších rychlostech je ale znát poměrně značný aerodynamický šum od zrcátek – o to citelnější, že jej nepřehlušuje motor. Na to, jak dalece autu „šlapete na krk“, upozorňuje malá kulička zobrazená uprostřed centrálního přístroje. Se zrychlováním mění barvu do žluta a zvětšuje se, při klidné jízdě je modrá a při zastavení a sepnutí Stop-Start systému zezelená.

Řízení je přesné a strmé, ale velice elektrické a prakticky bez odezvy. Také brzdy mají poměrně specifický projev, kdy je cítit, že se připojuje reverzibilní alternátor rekuperující brzdnou energii. Dávkování se je třeba naučit. Celkově je však ovladatelnost auta velmi dobrá a FCX Clarity k tomu přidává ještě vynikající podvozek. Ten jako by byl laděn přímo pro české silnice, nerovnosti pohlcuje bez zaváhání, zároveň je ale jistý a v zatáčkách se příliš nenaklání. Zadní náprava zatížená zhruba sto kilogramy hmotnosti nádrže a pomocného rámu výborně drží stopu a dlouhý rozvor napomáhá plynulému překlápění z jedné zatáčky do druhé. Opět musím uznale prohlásit, že kvalitou jízdy si Honda nezadá s mnoha současnými masově vyráběnými vozy střední třídy a leckteré z nich i předčí.

Je tohle budoucnost?

Po prvních jízdních dojmech Honda jednoznačně přesvědčila. Dynamika, prostornost, kultura jízdy i dojezdová vzdálenost jsou ze skutečného světa, ne z ráje elektromobilů s akčním rádiem osmdesát kilometrů. Budoucnost vozů poháněných palivovými články však závisí na mnoha faktorech. V masové výrobě se samozřejmě rozpustí zmiňované vysoké náklady na vývoj a produkční linku, momentálně je ale největším oříškem absence infrastruktury. V celé Evropě je zatím jen kolem třicítky provozovaných čerpacích stanic na vodík. Náklady na výstavbu jednoho čerpadla včetně zásobníku a bezpečnostního betonového obalu se pohybují kolem dvaceti miliónů korun.

Druhým problémem je samotná výroba, která je energeticky značně náročná. Vodík se momentálně v průmyslu produkuje převážně ze zemního plynu procesem parního reformování, případně je spalován jako odpadní látka při chemických reakcích. Komerční elektrolýza vody je teprve na počátku, jako možná cesta se jeví využití nočního proudu z větrných elektráren. Honda na prezentaci představila také domácí stanici vyrábějící vodík elektrolýzou, energii dodává solární panel vlastní výroby. Výrobní kapacita je však zatím nízká, pohybuje se kolem 0,5 kg vodíku za 24 hodin.

Pokud se podaří najít schůdný způsob, jak produkovat vodík způsobem šetrným k životnímu prostředí, má Honda našlápnuto k úspěchu. Vozy typu FCX Clarity by se tak mohly stát na silnicích běžným úkazem. Třeba budou naši potomci u pump počítat ne litry, ale kilogramy.

Pozn. autora: vzhledem k tomu, že nejde o klasický redakční test běžného vozu, vynecháme hodnocení kladů a záporů, které jsou sice zřejmé, ale z pohledu zákazníka irelevantní. Další dotazy k tématu Hondy FCX Clarity a vodíkového pohonu obecně rádi zodpovíme v diskusi.

Cena testovaného vozu: pouze na leasing, v Kalifornii 600 USD/měsíc

Text: Vojtěch Horáček
Foto: autor