Je to pár let, co Ford představil nejostřejší provedení Mondea označené písmenky ST. Vidlicový šestiválec o objemu 2967 ccm nabízel 226 koní a vůz měl takové charisma, že učaroval i českou policii, která ve spolupráci s příslušným dodavatelem za něj neváhala vysolit nemalé sumy peněz. V současnosti už v nabídce pro Mondeo označení ST nenajdete, ale zoufat si rozhodně nemusíte. Máme tu totiž 2.0 Ecoboost.

Downsizing je slovo, které se v dnešní době skloňuje v souvislosti s úplně všemi značkami, liší se akorát jeho podoba. BMW přechází na čtyřválce, Fiat na dvouválce a tak dále. Ford už v době, kdy nabízel Mondeo ST220 pomalu spřádal plány na nový motor, který posléze skutečně přišel. Šestiválec byl nahrazen motorem 2.5 T, jenže ani to nestačilo a postupným zmenšování jsme u vrcholného provedení Mondea dospěli až k objemu 1999 ccm, tedy k současnému dvoulitru EcoBoost.

240 koní opravdu stačí

Downsizing ovšem neznamená pouze snižování objemů, ale ve velké většině případů přináší také lepší parametry motoru a dvoulitrový EcoBoost není výjimkou. Na rozdíl od svého šestiválcového předchůdce nabídne vyšší výkon i více newtonmetrů. Konkrétně má řidič k dispozici 240 koní a 340 Nm. Už tohle jsou zajímavá čísla, nicméně ještě zajímavější to bude, když přidáme údaje o otáčkách. Motor dosahuje výkonového maxima při 6000 ot./min, vrchol točivého momentu je k dispozici v širokém pásmu otáček počínaje hranicí 1750 ot/min a konče 4500 ot./min. Není pochyb o tom, že brzdit provoz opravdu nebudete.

Aktuálně nejsilnější Mondeo zvládne stovku za 7,5 vteřiny a maximálně dokáže jet rychlostí 246 km/h. Motor je, stejně jako kterýkoliv jiný EcoBoost, vybaven přeplňováním a přímým vstřikem paliva. V nízkých otáčkách se prakticky vůbec neprojevuje a nabízí velmi slušnou spotřebu. Kromě toho je příkladně tichý a kultivovaný. To je ale jenom jedna stránka věci.

Úplně stejně se chová i jedna-šestka EcoBoost. Když s ní budete jezdit stylem “kochat se – nespěchat“, budete se divit tomu, o jak nízký příděl paliva si řekne. Zkrátka úsporné, tiché a komfortní cestování. Jenže jakmile přitvrdíte, v motoru se lidově řečeno probudí všichni čerti. Před časem testované Mondeo ve spojení s motorem 1.6 EcoBoost dokázalo být také hodně rychlé, vrcholný dvoulitr už nabídne vyloženě sportovní jízdu. Velké věci přicházejí ještě před hranicí dvou tisíc otáček, kdy nastupuje silný zátah. Ten navíc neustává a naopak nad hranicí třech tisíc ještě přitvrdí. V tomto ohledu není motoru co vytknout.

Sportovně-komfortní sedan

Je tu ovšem jeden aspekt, o kterém zatím nebyla řeč. Zatímco už několikrát vzpomínané ST220 bylo určeno pro velmi úzkou skupinu zákazníků, současný trend jednoznačně velí nabízet produkty širšímu spektru kupujících. Z toho vyplývá, že už se zřejmě nikdy nedočkáme pravověrného ST220, nikdy nebude Impreza WRX STI tak drsná, jako v předchozích generacích a takových příkladů bychom našli více. Pro testované Mondeo 2.0 EcoBoost platí, že je rychlé a že nabízí skoro až sportovní jízdu, zároveň ale musí vyhovovat lidem, kteří chtějí pouze vlastnit to nej z nabídky nebo kteří chtějí jezdit rychle, ale nechtějí řezat zatáčky.

V praxi tedy vrcholné Mondeo představuje jakýsi kompromis mezi čistěsportovním sedanem a autem určeným na dlouhé cestování. Odpovídá tomu podvozek, který je stále relativně měkký (i tak ale vůz sedí v zatáčkách jako přibitý), a dokazuje to například i zvuk motoru. Sice je příjemně hrubý, nicméně i v těch nejvyšších otáčkách je stále velmi tlumený. Zní tak jakoby z dálky.

Největším důkazem toho, že tento vůz je pořádně rychlý, ale moc sportovních emocí vám nepřinese, je převodovka. Upřímně bych zde mohl chválit všechno možné od motoru, přes podvozek až po design (tohle auto se mi fakt hodně líbilo), ale převodovka mě opravdu příliš neoslovila. Dokud nebudete “tlačit na pilu“, je všechno v nejlepším pořádku. Dvouspojka přeřadí okamžitě. Jak už jsem psal, klidná jízda je maximálně komfortní. V momentě, kdy se začnete vrhat do okresních zatáček po hlavě (a věřte tomu, že na to Mondeo potenciál má), převodovka ukáže své slabší stránky. Jednoduše řečeno vás přestane stíhat. Než na výjezdu ze zatáčky podřadí, trvá to ve sportovním světě celou věčnost. Je to škoda. Auto vypadá sportovně, má sportovní motor, sportovní podvozek, ale PowerShift vám z výsledného pocitu sportovní jízdy ubere pořádnou dávku emocí.

A jak je to se spotřebou, která by měla být díky donwsizingu pro uživatele zajímavá? Světe, div se, ona opravdu zajímavá je. Ostrou jízdou klidně přesáhnete hranici 16 litrů, ale to je normální, průměr testu skončil na 10,3 l/100 km, což lze považovat u sedanu s hmotností půldruhé tuny, automatem a motorem o výkonu 240 koní za velmi slušné číslo. Jízda na tempomat tachometrovou rychlostí 140 km/h znamenala 9,5 l/100 km, klidným tempem po okresních komunikacích jsem se dostal dokonce na 7,6 l/100 km. Ford opět dokázal, že downsizing v podání jeho technologie EcoBoost má smysl.

Líbí se nám

Vrcholná motorizace je spojena s vrcholnou výbavou Titanium S. Mondeo díky tomu dostane několik sportovních doplňků, které se dost výrazně podepsaly na jeho lepším vzhledu. Nárazník nese ve spodní části malé lízatko, nechybí nástavce prahů, vzadu najdeme dvě velké koncovky výfuky a difuzor, na víku zavazadelníku pak ještě decentní spoiler. Celé to dohromady vypadá naprosto skvěle.

Velkou radost vám pak udělá interiér. Zde není pochyb o tom, že jde o nejvyšší úroveň výbavy. Prim hrají sportovně tvarované sedačky kombinující kůži a Alcantaru, sportovní volant je obšitý červenou nití, pokračovat bychom mohli kovovými pedály a tak dále. Na mou postavu (a to nejsem žádný střízlík) jsou sedačky příliš široké. Dokázal bych si představit těsnější vedení, ale třeba Ford počítá s tím, že jeho zákazníci budou trochu širšího charakteru. To je asi jediná výtka směrem k interiéru (zmínit ještě mohu snad jen složité menu palubního počítače). Jinak zde najdete dostatek prostoru, výborné zpracování a v neposlední řadě také dobře přístupný a objemný zavazadelník.

Ford Mondeo 2.0 EcoBoost s výkonem 240 koní stojí na absolutní špičce nabídky této modelové řady. Je to důstojný leader, který sice nemá označení ST, ale svým charakterem na něj jasně odkazuje, byť takříkajíc trochu vyměkl. Vzhledem k tomu, že jde o sedan střední třídy s vrcholnou výbavou, automatem a nejsilnějším benzinovým motorem, nelze se divit tomu, že si za něj u Fordu účtují v základu bezmála 900 000 Kč. Testovaný exemplář přesáhl o šedesát tisíc milionovou hranici, nicméně v jeho výbavě bylo úplně všechno. Tak například bixenonové světlomety, kůže/Alcantara, adaptivní tempomat, vyhřívané čelní sklo, bezklíčkové startování, hlídání jízdních pruhů, BLIS, parkovací kamera, sportovní doplňky, duální klimatizace a tak dále…

Plusy: design, výborné zpracování, výkon motoru/spotřeba, podvozek
Mínusy: na výkon motoru pomalá převodovka, složité menu palubního počítače

Základní cena: 862 490 Kč
Cena včetně příplatků: 1 060 690 Kč 

Text: Lukáš Dittrich
Foto: Zuzana Ptáčková