Zapomeňte na hranaté nudné dodávky. Dnešní doba si žádá styl a eleganci. A toho si jsou u Fiatu moc dobře vědomi. Díky italským designérům se můžeme těšit z pohledu na netradičního pracanta, který za to umí pořádně zabrat. Za Volantem dvoulitrového Fiatu Scudo jsem strávil tisíc příjemných kilometrů.

Nová dodávka vznikla díky spolupráci automobilek koncernu PSA a Fiatu. Na svět tak přišla trojice Fiat Scudo, Peugeot Expert a Citroën Jumpy. Jak už bývá zvykem, liší se jen v detailech. Jedno mají společné: elegantní dynamický design. I to jim pomohlo, aby letos v říjnu vyhráli na letošní výstavě The European Road Transport Show 2007 cenu Van of the Year 2008.

Tisíc a jedna variace

Fiat Scudo nenabízí jen jednu variantu karosérie. Zákazník si může nakonfigurovat z mnoha velikostí vůz, který přesně odpovídá jeho potřebám. Dodávka je k dispozici ve dvou kategoriích užitečné hmotnosti. Nabízí dvě délky rozvoru a s tím i dvě délky vozidla, dvě výšky střechy, čtyři vnější výšky (dvě s mechanickým pérováním a dvě se vzduchotlakovým pérováním), dvě délky nákladového prostoru se třemi objemy (5, 6 a 7 m3) a dvěma výškami podlahy.

A ani pak nemáte ještě od vybírání klid. Lze si zvolit ze dvou typů pérování - vzduchového a mechanického, ze dvou převodovek - pěti a šestistupňových. Na výběr je i z dvousedadlového uspořádání kabiny nebo verze se třemi místy k sezení.

Já jsem měl k dispozici verzi 10q s nejmenším objemem nákladového prostoru 5 m3, třísedadlovou kabinou a se šestistupňovou manuální převodovkou. K tomu ale potěšila příplatková výbava v podobě hydraulické regulace výšky nákladového prostoru, v tomto případě nepostradatelného parkovacího senzoru vzadu či manuální klimatizace.

Společná výroba - ano či ne?

Jak už bylo řečeno, Scudo vzniklo ve spolupráci Fiatu s francouzským koncernem PSA. To na jednu stranu vedlo k tomu, že si zákazník může vybrat svou oblíbenou značku nebo se těšit dobrému servisnímu zázemí, na druhou stranu je však na Scudu cítit tlak na určité snižování nákladů výroby.

Bohužel je to chvílemi znát v kabině řidiče. I když má každá ze tří automobilek jiný volant s vlastním logem, spojují je například sdružené ovladače pod volantem. I takový detail, jako páčka na ovládání autorádia je stejná a nezměnila se za posledních několik let. A to je jistě u nového modelu škoda. Výhrady bych měl i ke slícování plastů palubní desky, které při jízdě poměrně hodně vrzaly.

Jinak je ale kabina dobře rozvržena. Najdeme zde spoustu přihrádek, ať už pod palubní deskou, ve dveřích, nebo nad hlavou řidiče. Inženýři věděli, že takový drobný podnikatel s sebou tahá spoustu nepostradatelných dokumentů. Pochvala směřuje i k rozměrné uzamykatelné schránce spolujezdce s osvětlením.

Třísedadlové uspořádání se určitě hodí, ale pouze jen na kratší vzdálenosti. Místo uprostřed je totiž jen nouzové už proto, že kolenům velmi vadí vystouplé místo pro řadící páku na středu palubní desky. Když jedou jen dva lidé, jde prostřední opěradlo sklopit a přetvořit jej tak ve stoleček s dalšími držáky na nápoje a dokumenty.

MultiJet čili stíhačka

Vznětový dvoulitrový čtyřválec MultiJet s výkonem 120 koní mě opravdu uchvátil. S elektronicky řízeným vysokotlakým přímým vstřikováním paliva systémem Common Rail je vcelku tichý, velmi pružný a neprotestoval, když jsem jej hnal do vyšších otáček.

Agregát hbitě reaguje na sešlápnutí plynového pedálu. Do 2000 otáček za minutu ještě zatahuje klidně, pak náhle dostane chuť do života a souměrně zrychluje až do, pro nafťák často nepředstavitelných, 5000 otáček. V kombinaci s přesnou šestistupňovu převodovkou svádí občas k troch sportovnější jízdě. Protože dodávka dobře sedí na vozovce, nejlépe se střední zátěží, není to pro řidiče žádný problém a nechá se poddat dynamice vozu. Ale pozor! K tomu nejsou uzpůsobené sedačky, ze kterých má člověk pocit, jakoby měl každou chvíli vypadnout.

Postupem času jsem si zvykl, že k tomuto motoru se můžu chovat podobně jako k zážehovému agregátu. Optimální otáčky leží někde okolo 3000, což je ve spojení se šestistupňovým řazením velmi pohodlné. Vždyť na dálnici při 130 km/h točí Scudo 2700 otáček. Dobrá cestovní rychlost je tedy někde u 150 km/h (3300 ot.). Vozidlo neprotestovalo, ani když jsem překročil tabulkovou maximální rychlost - tedy alespoň na tachometru, kde se ručička vyšplhala až ke 170 bez větších potíží.

Dobře je na tom Scudo i se spotřebou paliva. V kombinaci s objemnou nádrží (jak to je u dodávek dobrým zvykem) a spotřebou 7,5 litrů nafty se dá hravě dosáhnout tisícikilometrového dojezdu. Příjemným překvapením je, že ani při agresivnější jízdě se spotřeba agregátu příliš nezvyšuje.

Nezapomeňte na výbavu

Fiat Scudo je dobrý pracant. Zaujme netradičním designem a adekvátně silným motorem pod kapotou. Nebrání se ani agresivnější jízdě. Kupující by ale neměl zapomenout na příplatkovou výbavu (alespoň v mnou testované verzi Comfort).

Posuvné dveře na straně řidiče jsou bezesporu důležité, stejně jako pneumatické nastavování výšky. Co jsem ocenil nejvíce byl ale parkovací asistent, který v kombinaci s dvojitými zpětnými zrcátky udělá zaparkovaní pohodovou záležitost. To, že se celý nákladový prostor po rozjezdu zavře zase ocení ti, kteří se budou se svým drahocenným zbožím pohybovat ulicemi ucpaného města.

Základní cena ve výbavě Comfort:   519 000 Kč bez DPH

Rozměry nákladového prostoru:
Zadní dveře: šířka 1237 mm, výška 1272 mm
Boční dveře: šířka 924 mm, výška 1293 mm
Nákladový prostor:
délka 2254 mm
šířka 1600 mm
šířka mezi podběhy 1245 mm
výška 1449 mm
Výška zadní nákladové hrany v pohotovostním stavu:
562 mm – 604 mm (490 mm – 499 mm s pneumatickým zavěšením)

Obsah: 1997 ccm
Maximální výkon: 88 kW/ 120 k (4000 ot.)
Točivý moment: 300 Nm (2000 ot.)
Převodovka: 6ti rychlostní manuální
Maximální rychlost: 160 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h: 12,8 s
Udávaná spotřeba: 7,2 l/100 km
Spotřeba během testu: 7,5 l/100 km

Text a foto: Jan Markovič