Lehké užitkové vozy přetvořené na osobní verze tvoří zajímavou alternativu kategorii MPV. Fiat nabízí od jara nový model Doblò v osobní verzi Panorama také se sedmimístnou konfigurací sedadel. Dá se tu mluvit o plnohodnotné konkurenci?

Designem je Doblò rozhodně nezaměnitelné. Oproti minulé generaci výrazně povyrostlo do všech směrů a návrháři se pokusili tento růst opticky maskovat. Nicméně i tak působí na první pohled jako velká krabice. Vysoká příď nese masku singleframe ne nepodobnou té z vozů Audi a světla jsou v duchu současného designového jazyka značky důsledně zaoblená, blinkry se nacházejí jak v nich, tak i v rozměrných zpětných zrcátkách.

Z bočního pohledu zaujme v této třídě rozhodně nezvyklá rychle stoupající linie bočního prosklení a také sloupky, které jsou s výjimkou zadního zatmavené. Plochou střechou a ostře zalomeným čelním sloupkem auto připomíná řešení použité u Škody Roomster. Počínaje přechodem čelního skla do střechy karoserie tvoří pravidelný kvádr, aby v pracovní verzi vyhovělo také potřebám živnostníků a firem. Vzadu je nepřehlédnutelné zadní okno, které ve spodní části zdánlivě přesahuje přes karoserii a je do něj zasazené logo značky. Auto budí hlavně díky velké výšce dojem mohutnějšího vozu, než jakým ve skutečnosti je.

Pět plus dva

Uvnitř se Fiat snažil využít prostor na maximum. Na půdorysu auta nižší střední třídy nelze samozřejmě dělat zázraky, ale i tak se na předních sedadlech sedí rozumně vysoko a posez nepřipomíná autobus. Druhá řada sedadel už je v tomto ohledu méně štědrá, je tu dostatek místa pro hlavu a tři štíhlejší pasažéři se vedle sebe vejdou, ale sedáky nejsou moc dlouhé a dostatečně nepodpírají stehna, hlavové opěrky navíc jdou vysunout jen zhruba po zátylek průměrného cestujícího. Testovaný vůz nabízel příplatkovou dvojici sedadel ve třetí řadě, ovšem především kvůli místu pro kolena (nad hlavou je ho dost) poslouží pouze dětem a menším postavám, kdokoli jiný na nich bude po několika kilometrech protestovat.

Samotná přední sedadla by však rozhodně profitovala z lepšího tvarování v oblasti lopatek a z umístění blíže ke dveřím. Takhle se musí řidič se spolujezdcem dohodnout, kdo z nich bude využívat středovou loketní opěrku. Ani prohlubně ve výplních dveří nejsou ideálně situované, takže na delších cestách si ruce příliš komfortu neužijí. Madla otevírání předních dveří si na první pohled spletete s odkládací zásuvkou, tady rozhodně mohla kreativita ustoupit tradičnímu řešení. A blízkost pedálů u sebe jasně poukazuje na italský původ.

Nastupování do druhé řady je usnadněno ručně posuvnými dveřmi, na dvojici zadních sedadel se dá projít jednak po sklopení těch uprostřed (dvoustupňové – nejprve opěradlo, pak se sedačka překlopí vpřed), jednak i ze zavazadelníku mezerou mezi nimi. Pokud se zadní sedadla vyjmou, což jde poměrně snadno, nabízí Doblò skvělých 790 litrů prostoru, ovšem v sedmimístném uspořádání se místo radikálně zmenší a pojme stěží tři nákupní tašky. Zato po sklopení prostřední řady máte k dispozici hned 3200 litrů. Obří zadní víko se vyklápí do naprosto dostatečné výšky, na jeho zavření je však potřeba značná dávka síly. Nepotěší absence roletky, která se zřejmě dodává jen v pětimístné úpravě, takhle jsou zavazadla kolemjdoucím na odiv.

Rosso, nero... všude

Spolu s barvou laku bordó a vrcholnou výbavou Emotion se nabízí jen jedna barevná kombinace interiéru, to jest černo-červená. Rudá barva si našla cestu jak na čalounění sedaček, tak na panely dveří a měkčené části palubní desky. Na první pohled působí interiér velmi stylově a čiší z něj snaha maximálně se přiblížit osobním vozům, při bližším ohledání bohužel jednoznačně prozradí užitkový původ a tendenci uspořit maximum nákladů.

Především je to patrné na plastových výliscích odkládacích prostor, které se táhnou pod větší částí palubní desky, a také na kapsách v předních dveřích. Rovněž textilie použitá na loketní opěrce působí velmi lacině. Detailem odkazujícím na dodávky je police nad čelním sklem, kam lze umístit i objemnější předměty. Volant původem z Fiatu Bravo má možná až zbytečně výrazné tvarování pro palce, řadicí páka je umístěná na výstupku středové konzoly, takže je dobře při ruce, ale obšívání koženého potahu je hrubé a dře do prstů.

Mezi pozitiva patří poměrně dobrý audiosystém s přehráváním MP3, stále ještě ne zcela běžným konektorem USB a příplatkovým telefonním systémem Blue&Me, tempomat a přehledný a snadno čitelný přístrojový štít. Jen palubní počítač má lacinou dvouřádkovou grafiku a navíc zobrazuje požadované hodnoty s prodlevou. Odkazem na často zatěžovanou užitkovou verzi jsou tlačítka ovládající sklon předních světlometů na středové konzole. Denní světla si zaslouží bod za automatické rozsvěcení a zhasínání.

Dvoulitrem k úspěchu

Fiat se pokouší mezi francouzskou a německou konkurencí prorazit mimo jiné i nabídkou motorů. Nová generace má k dispozici jak pohon na benzín nebo LPG, tak i moderní turbodiesely. Pod kapotou testovaného vozu se nacházel ten nejsilnější o objemu dva litry a výkonu 99 kW (135 k), který disponuje velmi dobrým točivým momentem 320 Nm již při 1500 otáčkách.

Při jízdě je patrný původ vycházející ze staršího 1.9 Multijet, narozdíl od menší stopětikoňové jedna-šestky má o něco hrubší chod a citelnější turboefekt. Doblu s jeho velkou čelní plochou poskytuje adekvátní dynamiku až do dálniční stočtyřicítky, za ni se už příliš ochotně nepouští. Je velmi dobře odhlučněn, takže do akustiky uvnitř kabiny promlouvá až ve vyšších otáčkách, případně krátce po studeném startu, o hluku si však povíme ještě něco dále.

Motor je spojen s šestistupňovou manuální převodovkou, která má přesný chod, ale delší dráhy. Řazení trpí hrubším přechodem přes neutrál než německá produkce, tu francouzskou však deklasuje jasně vymezeným pohybem v kulise. Řazení a ekonomice provozu napomáhá indikátor přeřazení na přístrojové desce, který se snaží důsledně držet otáčky motoru v oblasti pod patnácti sty.

Za objem se platí

U Dobla platí nezměněnou mírou, že spotřeba je přímo závislá na jízdním stylu. Udávané hodnoty kombinované spotřeby 5,7 litru/100 km dosáhnete, jedině pokud zcela rezignujete na jízdu v tempu běžného provozu. Předpisová jízda po okreskách si vyžádá 5,5 litru, dálniční stotřicítka pak 7,9 litru, jakmile zvolníte na stále přijatelných 110 km/h, spotřeba poklesne pod 7 litrů. Ve městě pak počítejte s 8-9 litry podle hustoty provozu.

Jízda samotná je daná komfortním naladěním podvozku, který díky zavěšení zadní nápravy bi-link s příčnými vodícími rameny tlumí nerovnosti lépe než v této třídě obvyklá vlečená ramena. Daní za komfort je poddajnost a větší náklony, které jsou nepříjemné hlavně na sledu krátkých nerovností, které auto rozvlní. Větší boční plocha má za následek zvýšenou citlivost na boční vítr, ale díky těžkému turbodieselu vpředu není obtížné ji korigovat.

Řízení si zaslouží pochvalu, je přesné a má poměrně dobrou zpětnou vazbu, jen občas do něj promlouvá síla točivého momentu na přední nápravě. Chod spojkového a brzdového pedálu odpovídá standardu, ale pedál plynu trpí nectností v podobě silného nástupu po krátkém úseku bez odezvy.

Ve vysokých rychlostech bohužel Doblò posádku obtěžuje nadměrným aerodynamickým hlukem. Kromě svistotu od zrcátek se ozývá horní roh rozměrných předních dveří, od kterého vycházely i při slabším větru zvuky, jako kdyby proudící vzduch odchlipoval těsnění dveří. Akustická pohoda je vedle spotřeby dalším důvodem, proč je lepší nevyužívat auto na hranici povolených rychlostních limitů.

Co na to protihráči

Doblò je i mezi malými dodávkami, které se od sebe příliš neliší, poměrně specifické. Boduje hned v několika oblastech, ale osloví jimi spíše menšinové skupiny lidí. Většina asi oželí zátah naftového dvoulitru ve prospěch úspornějších a kultivovanějších jedna-šestek, dvě zadní místa zase ubírají cenný prostor v zavazadelníku. Ne každý také potřebuje tak extrémní objem pro náklad a spíše dá přednost kompaktnějšímu vozu, ve kterém si nad hlavou nepoveze třicet a více centimetrů vzduchu.

V testované konfiguraci Doblò výrazně přesahuje částku půl miliónu, za niž je možné vybírat nejen mezi konkurenčními dodávkami, ale také mezi středními MPV. V sedmimístném uspořádání by mělo jasný úspěch – kdyby na trhu nebyly Renault Grand Scénic, který za srovnatelnou částku nabízí lepší zpracování a atraktivnější design, nebo Dacia Logan MCV, která naopak získává zákazníky nízkými cenovkami a úspornějšími motory. Pro průměrnou rodinu zcela postačuje pětimístné Doblò s naftovým 1.6 Multijet, dvoulitr je spíše třešničkou na obřím dortu, kterému místy chybí trocha krému.

Plusy: vnitřní prostor, přesné řízení, výkonný motor, komfortní podvozek
Mínusy: zpracování interiéru, kličky předních dveří, aerodynamický hluk, opěrky hlavy ve 2. a 3. řadě

Základní cena (2.0 Multijet Dynamic): 449 900 Kč
Cena testovaného vozu (2.0 Multijet Emotion): 536 600 Kč

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec
Objem: 1956 cm3
Výkon: 99 kW/135 k při 3500 ot./min
Točivý moment: 320 Nm při 1500 ot./min
Převodovka: manuální šestistupňová
Maximální rychlost: 179 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 11,3 s
Délka x šířka x výška: 4390 mm x 1832 mm x 1845 mm
Rozvor: 2715 mm
Objem zav. prostoru min/max: 790 l / 3200 l
Pohotovostní hmotnost: 1480 kg
Spotřeba město/mimo město/kombinace: 6,7 l / 5,1 l / 5,7 l
Spotřeba v testu: 7,5 l

Děkujeme Lanovému centru Proud Praha za umožnění focení uvnitř areálu. Pro informace o možnostech sportovního vyžití navštivte www.lanovecentrum.cz/praha.

Text: Vojtěch Horáček
Foto: Zuzana Procházková