Ono se tak říká, že Fiat umí dělat pouze malá auta. Něco na tom asi bude, protože největším trhákem byla jednoznačně malinkatá pětistovka. Croma ale představuje snahu prorazit mezi větší zástupce. U první generace se to moc nepodařilo a zdá se, že i v tomto případě se historie bude opakovat.

Nová Croma se objevila poprvé na ženevském autosalonu v březnu roku 2005. Na italskou značku působila nečekaně konzervativně a v počtu prodaných kusů díru do světa rozhodně neudělala. A tak musel přijít facelift a jak jinak, než ve stylu povedeného Brava nebo Grande Punta. Z trochu fádního kombíku se rázem stala celkem pohledná dáma.

Vzhled vozu je zvláštní. Nechci říkat špatný, ošklivý nebo naopak výborný. Asi nejvíce ho vystihuje slovo netradiční. Už na první pohled působí Croma jako velké auto. Vysoká stavba karoserie kontrastuje s nízkou přídí. Naopak záď zase vypadá, jako kdyby se designéři nemohli rozhodnout, zda udělají klasické kombi nebo nějaký liftback. Výsledek je něco mezi.

Zmíněným faceliftem se kromě tváře vozu změnila i zadní část. Nový je nárazník a pár detailů. Tím to ale končí. Vše ostatní zůstalo. Interiér by také potřeboval trochu zvýraznit. U italských vozů jsme zvyklí na něco trochu jiného. Vnitřek vozu je jednoduchý a přehledný, na druhou stranu bych řekl skoro až nudný.

Udělejte si pohodlí

Na celkově povedená sedadla se dostanete přes dveře rozměrů MPV. V tomto stylu je udělán i posaz. Sedí se vysoko a z toho vyplývá velký přehled a zároveň snadné nastupování a vystupování. Řidič ani spolujezdec si opravdu nemají na co stěžovat. Kožená “křesla“ jsou vyhřívaná, elektricky seřiditelná a hlavně pohodlná. Postrádají však boční vedení. Při divoké jízdě se budete sunout z jedné strany sedadla na druhou. Jenže sport není hlavní prioritou tohoto vozu a vzhledem k jeho charakteru se křesílka docela hodí.

Zadní cestující také nebudou strádat. Velká střešní okna dělají z této dámy vyhlídkový vůz. Prostor ve všech směrech se ale týká jen dvou cestujících. Tři dospělí budou trpět nedostatkem v příčném směru. Druhá řada sedadel by si také zasloužila trochu lepší tvarování, ovšem pokud se zase podíváme na zaměření vozu, můžeme to Cromě odpustit.

Zavazadlový prostor hodnotím jako dostatečný. Objem 500 litrů už dokáže převést hodně věcí, ale musím říci, že z venku to vypadá nadějněji. Potěší jednoduchý systém falešného dna, které se nemusí vyndavat ale jednoduše se spustí na  podlahu. Nechybí také detaily pro uchycení nákladu. Po sklopení sedadel nevznikne rovná plocha.

Ještě že je tak silný

Největší model značky si zaslouží největší motor. Tím je v tomto případě pětiválcový dieslový agregát se čtyřmi ventily na válec. A má síly na rozdávání. Přesněji řečeno má dost síly na papíře. Maximální výkon 147 kW a nejvyšší moment 400 Nm dostupný od 2000 otáček za minutu vypadají velice slibně. Realita sice nepatrně zaostává za očekáváním, pravdou ale zůstává, že motor se příliš s vozem nebaví ani při plném zatížení.

Multijet vás pěkně zatlačí do sedačky, ale vkrádá se pocit, že by to mohlo být ještě lepší. A jsme opět u toho. Prioritou není raketové zrychlení ze zatáčky, tento Fiat působí jako požírač kilometrů. Dálnice je totiž jeho parketa. Tam vám nebude vadit malé boční vedení, velký poloměr otáčení ani větší hmotnost vozu. Při dodržování předpisů motor snad ani neuslyšíte a velice komfortně můžete cestovat kam se vám zlíbí. A že máte občas hodně naspěch? Žádný problém. Italské kombi to umí rozjet i přes dvě stě kilometrů v hodině a tváří se, jako by se nechumelilo. Zadní cestující o tom ani nemusí vědět (jak jsme se sami přesvědčili).

No jo, automat...

Lví podíl na tom, že výsledná dynamika úplně neodpovídá papírovým hodnotám, má zcela určitě automatická převodovka. Pokud máte zájem o nejsilnější diesel, tak se jí prostě nezbavíte. Původně jsem si zoufal nad tím, jaké by to bylo s klasickým manuálem skvělé, ale nakonec jsem si zvyknul. Totiž člověk zleniví poměrně rychle a ve městě se automat docela hodí. Ostrou jízdu rád nemá a často z ní má zamotanou řídící jednotku. Pro "sportovní" jízdu je daleko vhodnější sekvenční režim řazení.

Činnost automatu pocítíte také u stojanů čerpací stanice. Po městě překonává spotřeba paliva desítku. Naopak mimo město se blíží šesti litrům, to ale pouze v případě, že nechcete zkoušet, co dokáže 400 Nm. Pokud je budete naplno využívat, dvanáctka nebude problém. Expresní jízda po dálnici znamená hodnoty okolo devíti litrů na sto kilometrů.

Stále směr komfort

Kromě zmíněných důkazů komfortního charakteru vozu je tím posledním řízení a naladění podvozku. Prostřednictvím pěkného a výborně tvarovaného volantu máte ,pro většinu běžných řidičů, dostatek informací o dění mezi koly a vozovkou. Podvozek opět bere na vědomí nejvíce komfort cestujících. Rychlé průjezdy zatáček nutí karoserii k citelným náklonům a zadní část vozu je z tohoto stylu jízdy poněkud neklidná. Tato poznámka ale patří jen tak na okraj, protože nepředpokládám, že si někdo koupí Cromu, aby s ní jezdil Barum rallye.

Kde se vzala?

Croma přišla na trh v roce 1985 jako výsledek spolupráce s Lancií, Alfou Romeo a Saabem. Původní verze se vyráběla pouze jako pětidvéřový hatchback. Karoserii navrhoval opět Guigiaro. V roce 1988 přibyl k původním motorům turbodiesel o objemu 1929 ccm s mezichladičem stlačeného vzduchu. Rok 1989 přinesl decentní facelift, který se dotknul jen mírně vnějšího vzhledu. Výraznější úpravy se odehrály v interiéru a hlavně se na přání začala dodávat čtyřstupňová automatická převodovka. V roce 1991 byla představena druhá řada tentokrát už mnohem více zaoblena. Další přepracování se odehrálo v roce 1993 kdy byla předělána mřížka chladiče, začaly se standardně montovat brzdy s vnitřním chlazením a úpravy se odehrály také pod kapotou. Poslední model sjel z výrobních linek v roce 1996. Rok 2005 pak přinesl překvapení v podobě obnovené výroby tohoto modelu. Tentokrát s karoserií  na pomezí MPV a klasickými kombíky. Vyráběla se do roku 2007 a následně byla nahrazena současnou verzí.

Takže tady máme prostorný, komfortní, zajímavý a výkonný vůz. Jenže za týden příjemných chvil strávených za volantem největšího Fiatu jsem potkal jediné auto stejného typu, ovšem starší verze. Ptáte se proč? Upřímně by mě to také zajímalo. Důvody budou zřejmě dva. Fiat ještě před pár lety nebyl v dobré situaci a image značky dostala tvrdé rány. Zákazníci ještě stále nevzali na vědomí, že zlé časy jsou pryč a v současná produkce už stojí za úvahu. Druhým důvodem je zcela určitě cena. Za milion si mohu vybrat podobně vybavený vůz konkurenční značky, která má daleko větší prestiž.

Pokud si dobře vzpomínám, tak Croma před faceliftem byla propagována pod sloganem "toto auto by jste od Fiatu nečekali." Tenkrát to na mne působilo, jakoby se Italové snažili vyrobit auto v německém strohém (nudném) styl.Nejnovější verze to částečně zastírá povedeným designem. Během testu jsem se poměrně často setkal s otázkou, cože to je za Fiata. Bohužel i přes facelift je na ní trochu znát, že pochází z doby, kdy se italské značce ještě tolik nedařilo.

Za dobu strávenou s touto kráskou jsem se do ní tak trochu zamiloval a to i přes nějaké ty nedostatky. Jenže jakkoli se mi tohle auto nakonec líbí, poslední slovo není dobré. Italská kráska se totiž dostala do nesnází a vypadá to, že jí z toho nikdo nevytáhne a nakonec skončí s počtem pár prodaných vozů. Je mi to moc líto, ale je to prostě tak. 

Základní cena: 909 900 Kč

Objem motoru    2387 ccm
Maximální výkon    147 kW/200 k při 4000 ot/min
Maximální točivý moment    400 Nm od 2000 ot/min
Převodovka    automatická - 6 rychlostí
Maximální rychlost    216 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h    8,5 s
Udávaná spotřeba město    10,3 l/100 km
Spotřeba mimo město    5,4 l/100 km
Kombinovaná spotřeba    7,2 l/100 km
Spotřeba během testu    8 l/100 km
Provozní hmotnost    1650 kg
Délka / výška / šířka    4783/1623/1775 mm
Rozvor    2700 mm
Zavazadelník / po sklopení    500/1610 l

Text: Lukáš Dittrich
Foto: Zuzana Procházková