Moderní pětistovka je mimořádně povedený návrat klasiky v podobě stylovky. Už to, pravda, není levný, masově rozšířený vůz, ale o to větší v něm uděláte parádu. A když chcete zahrát na nostalgickou notu, co lepšího si přát pod kapotou než maloobjemový dvouválec?

Azurově modrý Fiat 500 si nepořídíte jen tak na přesun z bodu A do bodu B. Tohle autíčko pořád budí dost pozornosti, i když už nejde o úplnou novinku, a v modré barvě to platí dvojnásob. Na tvářích kolemjdoucích i ostatních řidičů vyvolává téměř bez výjimky úsměv a není se co divit. Designérům se povedlo na původní „cinquecento“ navázat víc než zdařile - počínaje roztomile kulatým čumákem se zvýrazněnou kapotou přes výrazně klenutou střechu až po uťatou záď s madlem zavazadelníku, které evokuje dřívější „bobek“ tehdy kryjící motor. Nová pětistovka ovšem stojí na podvozku sestřenice Pandy a tudíž spoléhá na klasickou koncepci vše vpředu.

Uvnitř je to pořád hodně stylový vůz, ale už je více znát, kde se šetřilo. Parádní palubní deska v retrostylu je lakovaná v barvě vozu, přístrojovka v soustředném provedení sice sází spíše na estetično než na maximální funkčnost, ale dekory v barvě slonové kosti k modrému laku vážně sedí. Sedačky jsou sice tvarované podle subtilnějších postav, ale vynahrazují to rovněž mimořádně zdařilým designem. Škoda jen pár detailů: výplně dveří by mohly být odvážněji tvarované, tlačítka stahování oken na širokém středovém výstupku pod převodovkou (proč právě tam?) jsou vysloveně nehezká a šišatě střižené čalounění zavazadelníku spolu s plechovými zády opěradel zadních sedaček celkový dojem trochu kazí.

Fiat 500 to však dorovnává příplatkovým panoramatickým střešním oknem, které je výklopné i výsuvné. Dva dospělí se vpředu usadí bez větších obtíží, ale instalaci dětských sedaček a jejich osazenstva na zadní sedadla bychom nepřáli nikomu. I přes dlouhé dveře je přístup dozadu zákonitě omezen a nabídka prostoru uspokojí nejvýš průměrně vysoké cestující, což však mezi minivozy není nijak překvapivé. Zavazadelník pojme 185 litrů, díky rozměrným třetím dveřím a spíše horizontální orientaci pojme překvapivě i větší tašky.

Ani ne dvě piva

Přesně tak by se dal popsat objem motoru, který se do Fiatu 500 letos dostal. Downsizing, jak se patří: dva válce dohromady o objemu 875 cm3 se nezdají být zrovna schopnými pracanty, ale pozor! Tohle je motor zcela moderní, doplněný o turbodmychadlo a nadto hydraulické variabilní ovládání ventilů MultiAir. Ve výsledku tak ve Fiat Powertrain Technologies z těch „ani ne dvou piv“ dostali 63 kW (85 k), a to ještě přijde silnější verze 77 kW (a také atmosférická 48 kW). Třeba shodně naladěný 1.2 TSI z produkce VW je pořád o třetinu objemnější, což se ovšem musí někde projevit. Točivý moment malého 0.9 TwinAir je přeci jen nižších 145 Nm, tlačítko Eco vlevo pod klimatizací jej dále omezí na rovných 100 Nm.

Majitele starých dvouválců, ať už ve vozech východoněmecké, polské nebo přímo italské provenience asi napadne, jak je na tom TwinAir s vibracemi a hlukem. Odpověď je jednoduchá. Překvapivě dobře. Vyvažovací hřídel pracuje, jak má, takže až na úzké pásmo kolem 1500 otáček a moment těsně po nastartování (se systémem stop-start poměrně častý) do interiéru žádné otřesy nepronikají. Akustický projev je až do 2500 otáček výborně utlumený a dvouválec by uvnitř hádal jen málokdo. Po vytočení za tuto hranici se však přece jen dočkáte vrčení, které je však navýsost příjemné a navozuje velmi nostalgickou atmosféru. Oba válce pracují synchronně, jsou totiž vůči sobě posunuté o dvě doby podobně jako u polského „Malucha“.

Ve městském tempu dokáže být 500 TwinAir velmi zdatným soupeřem-sprinterem především díky vrcholu točivého momentu v 1900 otáčkách. I přes pokyny ukazatele řazení je také lépe motor držet právě v této oblasti, odkud se sbírá výrazně ochotněji. Poslat jej do vysokých otáček mu dělá vysloveně radost, nad třemi tisíci totiž ještě více ožívá, není dokonce výjimkou, že přední kola několikrát prohrábnou naprázdno a kontrolka stabilizace se rozbliká jak žárovička na vánočním stromku.

Ovšem ani výlety mimo hranice města malý Fiat nijak nedeklasují: je sice potřeba intenzivněji pracovat s pětistupňovou převodovkou, jejíž páka má příjemně krátké dráhy, ale zároveň trochu vůle. Až do nějakých 140 km/h je pětistovka zcela rovnocenným účastníkem silničního provozu jako vozy s kubaturou i dvakrát vyšší. Několik cest na trase mezi Benešovem a Prahou zvládla bez ztráty kytičky. Je však třeba počítat s krátkým rozvorem a tím pádem horší stabilitou na nerovnostech. I zásluhou měkčího odpružení se často Fiat nechtěně zhoupne směrem, kterým jste zrovna jet nezamýšleli, ESP však podobné situace bedlivě kontroluje. Řízení zjevně cílilo na dámskou ruku, je strmé, ale vláčné a kdovíjakou přesností neoplývá.

Máš-li žízeň...

Argument downsizingu je už notoricky známou záležitostí: nižší spotřeba a tím i nižší emise. V případě motoru 0.9 TwinAir to však platí jen zčásti. Pokud jde o konzumaci ve městě, velmi záleží na vašem jízdním stylu. Citlivá noha na pedálech s velmi měkkým chodem se dostane k pěti a půl litru, ostrý jezdec nemá problém jít k osmi. Mimo město se taktéž vejdete do širšího rozsahu 4,4-7,5 litru. Umírněnou jízdou se v kombinaci dostanete na zhruba 5,2 litru, což není špatné, ale od malého dvouválce by se pocitově dalo čekat i méně. Počkáme si na superúspornou atmosférickou verzi.

Spíše než „velký spořil“ je tedy TwinAir mimořádně komfortní volbou, rozhodně řidičsky přívětivější než základní letitá 1.2 Fire. K relativně nízké spotřebě se není problém dostat a nemusíte se ani zatěžovat zapínáním režimu Eco, který možnosti auta zbytečně ořezává. Naopak systém stop-start funguje srovnatelně rychle jako u lepších dieselových modelů konkurence. Bonusem, který k tomu dostanete, je i charakteristický zvuk, který zaujme především okolí, aniž by pasažéry nějak zásadně obtěžoval. A za ty pohledy tatínků, kteří svým ratolestem na Fiat 500 TwinAir ukazují a sevřenými pěstmi ukazují, jak oba válce „buší“ současně (někteří mylně „boxují“ na střídačku), to přece stojí.

Když už jsme u toho slova stojí: TwinAir rozhodně není levným základem. Nabízí se výhradně od střední výbavy Lounge a v základu za něj dáte 362 tisíc korun. Dovybavení prvky typu střešního okna či automatické klimatizace postupně jeho cenu vyhnalo až ke 420 tisícům a to je za městské „přibližovadlo“ přeci jen dost. Pětistovka si ale evidentně věří a na délce tři a půl metru nabízí dostatek stylu, aby to vydalo na vůz o pořádný kus větší. Dámám, ale i pánům, co chtějí kompaktní a zároveň líbivé auto, tak Fiat přidal s TwinAirem další důvod, proč nad tímhle modrým bambinem uvažovat.

Plusy: charakter a zvuk dvouválce, stylový exteriér a interiér, spotřeba při klidném jízdním stylu, řazení
Mínusy: ošklivé ovladače oken, čalounění zavazadelníku, stabilita na nerovnostech, ovládání audiosystému

Základní cena: 361 900 Kč
Cena testovaného vozu: 420 800 Kč

Text: Vojtěch Horáček
Foto: Zuzana Ptáčková