Povedené retro autíčko okouzlilo řadu řidičů už před třemi lety. Velmi dobře totiž kombinuje odkazy na svého dávného předchůdce s moderním stylem. A když teď navíc přišlo o střechu, je ještě více sexy! Myslím si to já i lidé, co se za mnou otáčeli a pouštěli se do družného hovoru. Tohle se Italům povedlo, tedy až na ty občas odbyté detaily.

Když designéři přemýšleli, jak sundat Fiatu 500 střechu, rozhodli se pro netradiční, avšak v motoristické historii ne neznámé řešení. Model 500 C totiž není opravdový kabriolet, jde spíše o karosérii pasující někam mezi definice "landaulet" a "targa". Díky tomu si povedené auto zachovalo svůj původní tvar a pokud se na něj díváte zepředu, v podstatě netušíte, že jde o otevřený vůz. Z bočního pohledu už vám to začne pomalu docházet.

Možnost nejrůznějšího individuálního vyžití je díky stahovací plátěné střeše ještě vyšší. Můžete si tak v konfigurátoru vybrat kombinaci barvy karosérie, střechy a ještě ke všemu polepů. Věřím, že někteří hračičkové stráví nad svým budoucím Fiatem 500 C mnoho bezesných nocí, ale to je kouzlo tohoto retra. Kousek, který jsem dostal do ruky já, byl opravdu povedený. Černou karosérii zdobil červený pruh v zadní části přecházející do kostek a skvěle ladící s červenou střechou. Paráda!

Střechu dolů!

Samotná střecha se ovládá spíše jako střešní okno a v prvních fázích stahování opravdu i tak působí. Po jednom stisknutí tlačítka se odsune nad hlavy cestujících v druhé řadě. Pak musíte ovladač stisknout ještě jednou, aby se složila až nad víko zavazadelníku. V tu chvíli začne do kabiny proudit čerstvý vzduch, ale díky nezvyklé konstrukci vás na předních místech nebude obtěžovat. Minimálně do dálniční rychlosti. Dozadu začne foukat mnohem dříve, a okolo 100 km/h už budou lidé vzadu troch nervózní. Nevadí, můžete zpomalit a střechu opět natáhnout. Z půl cesty plátna už ale musíte tlačítko držet po celou dobu, což je troch nepříjemné.

Stahovací plátěná střecha má ale hned několik nevýhod. Pokud se zastaví na půl cesty, tedy jen nad druhou řadou, ve vyšších rychlostech je jízda poměrně hlučná. Když se složí až nad kufr, velmi brání ve výhledu vzad. Kompletně natažená zase občas zavibruje a její konstrukce vydává otravné pazvuky. Italové by měli na kvalitě ještě zapracovat. Potěší však "vychytávka" v podobě otevírání zavazadelníku – když je střecha dole, stisknete tlačítko kliky a plátno se automaticky vysune do střední polohy. Pak se teprve uvolní kufr.

Vejdeme se čtyři

Pokud je už řeč o prostoru pro zavazadla, ten zůstal díky speciálnímu řešení stahovací střechy stejný – vejde se sem 185 litrů. To stačí tak pro dva na víkendový výlet, ale designové auto je vždy o určitých kompromisech. V nehorším lze zadní sedadla sklopit a převážet i větší předměty. Víko se vyklápí velmi nezvykle, je na něj zajímavý pohled.

Dovnitř se v pohodě vejdou čtyři dospělí, na delší vzdálenosti ale cestujte raději ve dvou. Vyšší posaz za volantem je sice fajn, ale v kombinaci s nulovým bočním vedením má člověk občas pocit, že opustí kabinu oknem. Palubní deska vypadá velmi dobře, zvlášť její krémově bílé části, které jsou odkazem na starý Fiat 500. Bohužel se její lesklé plasty odráží v čelním okně. Trochu zmatené je také ovládání některých funkcí vozu. Stejně tak si budete chvíli zvykat na sdružený budík spojující rychloměr, otáčkoměr a informační displej dohromady. Orientaci nepomáhá ani retro font. Ale znáte to, je parádní...

Jezděte na sport

Na přední kola posílá sílu šestnáctiventilový benzínový řadový čtyřválec s objemem 1,4 litru. Má výkon rovných 100 koní (74 kW). S tím samým jezdí i "nadupaný" Fiat Panda 100 HP, který daroval pětistovce i platformu. Když nebudu počítat s Abarthem, jde o nejsilnější možnou jednotku, kterou můžete dostat. Stovku dává za 10,5 sekundy, maximální rychlost je 182 km/h. Reálně ale nelze doporučit letět rychleji než nějakých 160 km/h na tachometru. Pak je jízda na dálnici docela nestabilní. I když tabulky informují o 6,1 litrech benzínu na 100 km, pokud budete alespoň z poloviny využívat jeho dynamických schopností, připravte se zhruba na 8 litrů.

Motor je slušně odladěný s kvalitním odhlučněním. Protože se pojí se 6stupňovou manuální převodovkou, v limitu 130 km/h točí ještě snesitelně. Velmi dynamicky působí při rozjezdech od světel, ve městě je ale třeba více řadit. Nevadí, páka totiž v kulise chodí velmi přesně. Problém byl jenom se zpátečkou, která se mi občas zadrhla.

Na palubní desce najdete tlačítko Sport. To je sice troch zavádějící, po jeho stisknutí ale doje k lehkému zrychlení reakce motoru na plyn a ztužení posilovače řízení. Vřele vám doporučuji nechat tento režim po celou dobu zapnutý. Auto se mnohem lépe ovládá a jízda s ním je i celkem zábavná.

Co zkusit Francouze?

Do zatáček se městké mini vede kupodivu poměrně slušně, počítat ale musíte s lehkou nedotáčivostí a mnohdy výraznějšími náklony. Dal bych si tak pozor na nerovnosti na silnici. Kvůli rozvoru jen 2300 mm po nich Fiat 500 C trochu hopsá a v nerovné zatáčce by vám mohl nepříjemně odskočit. Rozhodně ale nikdy nemůžete čekat takovou zábavu jako za volantem Mini Cabria, to je s geny od BMW trochu někde jinde (i když v povrzávání konstrukce střechy pětistovku bohužel předběhne).

S Fiatem 500 C naděláte parádu. Pokud vám na tom záleží a máte rádi jízdu pod otevřenou střechou, nebude vám ani vadit trochu vyšší cena. Jestli se vám nechce platit 461.900 korun (v akci za 449.900 korun), zkuste sáhnout po slabší verzi 1.2 (361.900 Kč). Po městě to zas takový rozdíl nebude, ale mimo něj asi budete trpět. Zajímavou alternativou je dvoumístný Renault Wind. Ten začíná na 399.900 Kč, ale rovnou s turbem 1.2 Tce (100 k). Je mi ale jasné, že v této kategorii se vybírá srdcem.

Plusy: vzhled, široké možnosti individualizace, systém stahovací střechy
Mínusy: nejistá jízda po nerovnostech, odfláknuté detaily, vrzání střechy

Základní cena: 361 900 Kč
Cena testovaného vozu: 461 900 kč

Text: Jan Markovič
Foto: Zuzana Procházková