Dostat se k Ferrari není žádná legrace. Zatímco kolegové z branže se v USA nebo Velké Británii vozí snad denně v supersportech, český novinář by zaplakal. Naštěstí se nade mnou v pražské Scuderii smilovali a jednoho jarního rána jsem si převzal pěkný klíček. A na celý den je jenom moje! Ha!

Nejsem náfuka, co by odmítl. Ano, spíš jsem doufal ve Ferrari 458 Italia nebo žhavou novinku Ferrari FF. Dostal jsem Californii. Nejlevnější, nejpohodlnější, nejúspornější model. Nezní to možná moc lákavě. Ale jakmile jsem usedl za volant, přivoněl ke kůži a ohmatal neuvěřitelný volant s koníkem uprostřed, zjistil jsem, že jsem v ráji.

I když California tedy není nejnovější, nějaký důvod proč před pražským showroomem stál supersport na italských značkách přece jen existuje. Pro modelový ročník 2011 si totiž v Maranellu připravili neuvěřitelnou novinku. Ekologický systém start-stop. Ano, nelžu vám. Už i sem, do rodiště slavných aut, které pozná snad každý na světě, přišla ekologie. Možná si odplivnete, ale ono to snad opravdu funguje!

Ale abych nebyl uražen, byla California vybavena neodolatelným lakování poeticky nazvaným Rosso Fuoco, nebo-li rudý požár. Nádherná červená na kapotě, černá na skládací střeše. Cena? Pěkných 17.500 eur bez daně. Za to by byl Superb, přátelé!

Uvnitř Maranello

Uvnitř sedím v opravdovém Ferrari. S opravdovým volantem, který je vybaven otočným voličem jízdních režimů nazvaným manettino. Pod ním parádní pádla na manuální řazení a budíky. Samozřejmě se žlutým otáčkoměrem uprostřed. Postranní rychloměr je skoro nečitelný, ale koho to zajímá? Palubní počítač má místo vlevo a udává kromě jiného i důležité teplotní údaje na dvou virtuálních budících. California je hodně civilní. Nechybí tu navigace (taková dost obyčejná) a dvouzónová klimatizace.

Když si pořizujete Ferrari California, můžete si vybrat ze dvou uspořádání. Buď z auta bude roadster, tedy s místem pro dva a za sedadly bude prostor pro zavazadla. Ale můžete z něj mít také kupé-kabriolet. Zadní lavice se dvěma místy je samozřejmě nouzová. Ale když jedete na golf, můžete je sklopit a vejde se vám sem v pohodě i druhý golfový bag. A na hory tudy protáhnete lyže. Tohle je Ferrari na celý rok!

Start!

Dost bylo řečí. Moje pozadí se uvelebilo v parádních sedačkách s hnědou kůží. Klíček je potřeba vložit do zapalování, otočit a v tu samou chvíli stisknout obrovské červené tlačítko na karbon-koženém volantu. Jak poetické! Zážeh a osmiválec zahřmí do výfuků. Jsou umístěné po stranách zadního nárazníku, to aby udělaly místo pro účinný difuzor. Na středové konzole je třeba zmáčknout A jako automat a vyrazit pěkně plouživě po Praze až k jejímu okraji.

Ferrari California je neuvěřitelně civilní auto. Opravdu, je pohodlné snad jako Ford Focus, tedy ne příliš měkké, ale duši z vás nevytřese. Sedmistupňový automat řadí vysoko a motor se jen tak převaluje v nízkých otáčkách. Zastavuji na světlech a najednou motor zhasne. Ano, to je ten start-stop, vzpomínám si. Jakmile naskočí zelená, sundám nohu z brzdy a motor opět naskočí. Tentokrát už jemně a v klidu. Že by první nastartování bylo přehnaně teatrální?

Ale to už jsem za Prahou a městské ulice se pomalu mění v klikatou silničku směřující ke Karlštejnu a dál na Beroun. Volím manuální režim a manettino přepínám do sportovního režimu. Reakce plynu by teď měla přitvrdit, stejně tak podvozek a řízení. Poslat pedál plynu až úplně na zem je ve Ferrari neskutečný zážitek. Atmosférický osmiválec exploduje životem a začne drát koně na zadní kola vozu. V tu samou chvíli se z výfuků rozproudí řev, který vám pronikne kůží až do morku kostí až vám naskočí husí kůže i na posledním centimetru vašeho těla. Je to neuvěřitelné. A pak už jen brutálně zrychlujete a zrychlujete...

Prásk! To byla změna převodovky na trojku. Na můj povel pádlem reagovala bez jediného protestu a takřka okamžitě. Nohu mám na plynu celou dobu a jen to na nepatrný moment cukne. A to cuknutí mě popostrčí kupředu. Během necelých 4 sekund jsem na stovce a kdybych byl blázen, skončím vysoko nad rychlostí 300 km/h. To ale tady nejde. Blíží se totiž zatáčky, do kterých ale není ani kousek vidět. Ze čtyřky postupně podřazuji na dvojku, což je doplněno ještě o zajímavější zvukové efekty. Rány, dunění, až se bojím, aby na mě nespadla skála, co stojí vedle. V ní se totiž odráží zvukové vlny a ještě se zesilují. 

Orgie za volantem

Je to velká symfonie, protože mám staženou střechu. V kufru umí zmizet během 14 sekund, což je na pevnou skládací střechu opravdu velmi dobrý čas. Takže i když u toho musíte celou dobu stát na místě, nikoho zdržovat nebudete. A když ano, ukojí se alespoň pohledem na to divadlo, že si před ním Ferrari rovná krovky. Právě to je velký přidaný bonus tohoto supersportu, bez střechy si totiž vychutnáte zvuky motoru na plnou.

A co že je to vlastně za nádobíčko. Atmosférický osmiválec Ferarri poprvé uložilo vpředu doprostřed, tedy až za přední kola. Má objem 4,3 litru, výkon 338 kW (460 koní) a maximální točivý výkon 485 Nm. Maximu je 310 km/h, zrychlení pod 4 sekundy a průměrná spotřeba prý jen 13,1 litru na 100 km. Nevím, to jsem fakt neměřil. To byste ode mě ale ani chtít nemohli. Pravdou ale je, že když se budete snažit, vydrží vám 78 litrová nádrž docela na dlouho.

No ale zpět na silnici. Mířím si to do zatáčky ve více než přiměřené rychlosti. Naštěstí tu jsou karbon-keramické brzdy s obřími disky. Nejsou moc zahřáté takže vřískají jako rychlík na vršovickém nádraží. Ale jsou silné. Hodně silné. Na pedál je potřeba tlačit, to kvůli postupnému nástupu. Na konci jsou tak silné, že vám klidně vytrhnou obličej z lepky.

Divím se, protože do zatáček stejně můžete letět jako šílení. Řízení je totiž extrémně přesné a citlivé. Je příkré a upovídané. Dokonalé, přesně takové, jako má u supersportu být. Přiznám se, že jsem ještě nikdy za volantem necítil takové splynutí s vozem. Ani v Porsche ne (rouhám se!). Klidně můžu letět tak, že spolujezdec odříkává otčenáš, já ale jen tak kroutím volantem sem a tam a auto drží stopu dle mých roztodivných přání. Neuvěřitelné. Do toho podvozek, který působí na omak měkce, ale v ostrých situacích je neskutečně pevný. Prostě řidičské orgie.

Nebudu vás dlouho napínat. Když jsem večer vracel klíčky, chtělo se mi smát i brečet. Tohle auto je neuvěřitelné a jestliže je to nejlevnější a nejcivilnější ze všech Ferrari, jak asi jezdí ty ostatní. Snad si to někdy budu moci vyzkoušet. Mezitím se ale v mokrých snech budu vracet ke dni, který jsem prožil za volantem Ferrari California.

Plusy: absolutně všechno!
Mínusy: není moje

Základní cena: 146 622 eur bez DPH Kč

Text: Jan Markovič
Foto: Zuzana Procházková