Když na trh vyrážel nejnovější model Citroënu v kategorii MPV, nabízel pohodlné svezení s rodinou ve skvěle postaveném voze. Na dokonalosti mu ale ubírala ne příliš oblíbená robotizovaná převodovka a zákazník mohl sáhnout ještě po manuálu. Před nedávnem se proto konstruktéři rozhodli, že jeho nejluxusnější provedení Exclusive se silným naftovým dvoulitrem obdaří automatem.

Pokud postavíte vedle sebe staré Picasso s novým Grandem, nestačíte se divit. Tohle že je předchůdce? Grand C4 Picasso dostalo moderní design po vzoru staršího a mnohem menšího bratříčka C4. Designéři se inspirovali zčásti protáhlým tvarem čelních světlometů a sjednotili i výraz masky chladiče. Podobné inspirace jsou cítit i vzadu, ale tím vše končí. Grand je mohutnější, vyspěl. A je to vidět jak na materiálech, tak na jeho proporcích.

Linie Grandu jsou dílem opravdu mistrovské ruky návrhářovy. Světlomety navazují na roztáhlé A sloupky, které díky bohatému prosklení umožňují dobrý výhled do boku. Souvislá skleněná plocha pokračuje až k víku od zavazadelníku a během svého tahu vzad se mírně zužuje. Dodává tak Grandu dynamický výraz. Když se na vůz díváte přímo zepředu, zdá se čelní sklo takřka nekonečné. Tato lahůdka dává řidiči a spolujezdci zažít neopakovatelný pocit z volné jízdy.

Královské apartmá v hotelu Grand

"Mám se zouvat?," proběhla mi první myšlenka hlavou, když jsem otevřel rozměrné dveře a nahlédl do interiéru Grandu. Testoval jsem totiž vůz v nejluxusnější výbavě Exclusive. Kvůli ní se cena vozu vyšplhá až k milionu korun, ale rozhodně to stojí za to. Velká, bohatě tvarovaná sedadla nabízí svou voňavou náruč. Jsou potažena světlou Alacantarou – ano, je to ta látka, která se poslední dobou objevuje i ve vozech Lamborghini nebo Ferrari. Jen po prvním posazení mne trošičku zklamala. Od pohledu jsem čekal, že budou měkčí, tak, jak ve francouzských vozech bývá zvykem. Tahle by si se svou tvrdostí zasloužila místo ve sportovnějším voze. A příliš nepomůže ani kolečko na regulaci pevnosti na jejich boku.
 
MPV nabízí, jak se už od něj dopředu očekává, velký prostor pro posádku s možností značné variability. Na nedostatek místa si nemůžou stěžovat lidé vepředu ani vzadu. Dobře volnosti je i nad hlavou. Protože Grand nabízí svezení až pro sedm lidí, neváhal jsem a zpod dna zavazadelníku jsem vytáhl dvě další sedačky. Ty jsou poměrně užší, ale nedají se s plnou odpovědností označit za "nouzové", jak se to často dělá u konkurence. Pokud budou cestující druhé řady ochotni obětovat trochu prostoru pro kolena a přesunou svá místa o pár čísel vpřed, nebude problém ani pro dospělého člověka středního vzrůstu, aby v nich několik stovek kilometrů absolvoval.

Pokud si ale na cesty budete chtít vzít s sebou větší množství zavazadel, musíte poslední dva cestující nechat doma. S vyklopenými sedadly třetí řady se do auta mnoho věcí navíc nevejde. Zato bez nich je kufr ideálně veliký pro pětičlennou rodinu. Vejde se do něj 893 litrů bagáže, a když sklopíte i druhou řadu, najdete zde místo pro 1951 litrů věcí.

Uvnitř Grandu se cítíte bez nadsázky jako v kokpitu malého letadla. Příjemný dojem dělá jemné podsvícení stropu, hran palubní desky či boční odkládací přihrádky, která se sama rozsvítí, když do ní pro něco sáhnete. Žárovičky nechybí ani ve dvou odkládacích boxech na vrchu palubní desky, v přihrádce spolujezdce nebo v chladicím boxu uprostřed, kam se vejde několik litrových lahví s pitím. Jeho chladící účinek je však bohužel spíše symbolický. Cestující v druhé řadě mají k dispozici sklápěcí stolek s diodovou lampičkou na čtení. Její účinnosti jsem ale za jízdy nemohl vyzkoušet, protože všichni mí spolucestující trpěli kinetózou.

Pevný střed se vyplatil

Když jsem před nedávnem testoval malého sourozence C4, vadilo mi, že pevný střed volantu nenašel dostatečné využití. V modelu Image na něm byly jen ovladače rádia a tempomatu. V Grandu je ale všechno jinak. Pevný střed je rozdělen do čtyř logicky upořádaných částí. Vlevo nahoře najdete tlačítka tempomatu, pod ním je část vyhrazená pro ovládání handsfree, či rychlého osvětlení interiéru vozu. Vpravo jsou už klasické ovladače rádia a pod nimi několik tlačítek palubního počítače. Vespod nemůže samozřejmě chybět nepostradatelný klakson. Zdálo by se, že je tu nějak „přetlačtkováno“. Dalo by se souhlasit, ale vše je tak logicky rozmístěno, že si na ovladače během pár jízd hravě zvyknete a budete s nimi zacházet i poslepu.

Pod volantem nemůžou chybět tradiční koncernové páčky pro osvětlení a stěrače. Za nimi pak ještě po vzoru amerických vozů do prostoru trčí volič samočinné převodovky s označením stupňů. Uvítal bych, kdyby se aktuální poloha rozsvítila přímo pod volantem. Volba se musí ale sledovat na středovém displayi, kde se zobrazuje vprostřed otáčkoměru.

Zajímavě je řešeno umístění klimatizace. Ta se z klasického středu palubovky přesunula na levou stranu k řidiči. Spolujezdec má vlastní voliče teploty i s obrazovkou. Řidič může ovládat buď jen sebe, sebe a spolujezdce nebo všechna místa ve voze. Možnosti jsou dobré. Topení mělo ale pomalejší nástup a to jsem pocítil při ranních startech. Navíc klimatizace příliš "neuvažuje" – po navolení vysoké teploty na vás začne chrlit vzduch co nejrychleji, aniž by si uvědomila, že ještě není dostatečně teplý.

Na středu palubní desky našly své místo vypínače ESP a zamykání. Mezi nimi je rádio se schopností čtení MP3. Bohužel se na něm projevuje koncernová snaha šetřit a používat stejné díly, a tak v luxusním voze působí černá krabička s nevzhlednými tlačítky jako pěst na oko. Naštěstí se dá skrýt pod zavíracím krytem a pak už ho můžete obsluhovat jen z volantu. Co se týče zvuku, byl jsem naprosto spokojen. Navíc je k rádiu i možnost bluetooth handsfree. Stačí jednou spárovat váš telefon s vozem a pak už se pokaždé připojí, jen co nastoupíte. Z volantu se dá ovládat hlasové vytáčení a nezaznamenal jsem se svou Nokií 6120 classic žádné potíže. Zvuk přenášený z telefonu do reproduktorů byl správně hlasitý a dobře srozumitelný.

Přes integrovaný osvěžovač vzduchu se dostáváme k samotnému multifunkčnímu displayi, který dominuje celé palubní desce. Standardně zobrazuje rychlost, otáčky, zvolený rychlostní stupeň a stav paliva. Jednotlivé prvky ale můžete povypínat, stejně jako změnit barvu jeho podsvícení. Palubní počítač zobrazuje údaje v odděleném obdelníku pod rychloměrem a pracuje s okny, ne nepodobnými těm v prastarých Windows. Vše je výborně čitelné za jakýchkoliv světelných podmínek, však je také display zakryt masivním plastovým dílem.

Připoutejte se, odlétáme…

Start letadla připomíná i samotný rozjezd vozu. Na svých místech musí být všichni připoutáni, jinak okamžitě spustí nepříjemný varovný signál. Do pneumatického odpružení se načerpá vzduch, vůz tak zajistí, aby byla jeho zadní část ve stejné rovině s předkem (hodí se hlavně při větším nákladu). Jemný mechanický hluk doprovází i odjištění elektronické parkovací brzdy, jejíž nepřehlédnutelné rudé tlačítko trůní na středu palubní desky. Řadím zpátečku, zapojuje se parkovací asistent a zrcátka se automaticky sklopí tak, abych viděl, co se děje u zadní nápravy. Když pak volím D, auto vyráží kupředu. Skoro neslyšně, jakoby ani pod kapotou nemělo dvoulitrový HDi agregát. Neskutečně velké čelní sklo umožňuje nebývalý kontakt s okolím. A já letím vpřed. A když si zamanu, zatlačím své spolujezdce nečekaně do sedaček – dvoulitr s výkonem 138 koní nabízí totiž velmi solidní zátah.

Citroën u modelu Grand nezanevřel na svou historii a i zde připravil proslulé vzduchové odpružení podvozku. Výsledkem je plavná jízda přes nerovnosti, což je komfortní, neduhem je ale to, že plavnost zůstává i v zatáčkách. Karoserie má tendenci ke značnému náklonu a při ostřejším tahu volantem jsem měl horší povědomí o tom, co se mezi vozovkou a mnou vlastně děje. Do jízdy proto musí docela často zasahovat elektronika, která ji ale dělá bezpečnou. Sportovní vlastnosti od tohoto vozu ale očekával málokdo.

Přesto naftový dvoulitr nezklame ani ostřejší řidiče. Díky solidnímu tahu není předjíždění nebezpečné ani s tak velkým vozem, jakým Grand je. Zprvu tichý motor se ozývá až ve vyšších otáčkách, a není to zvuk nikterak špatný. Navíc dravému agregátu asistuje šestistupňová automatická převodovka, která navíc nabízí možnost manuální volby.

Na řadiči pod volantem tak - u automatů běžné a pro většinu uživatelů zbytečné rychlosti 1 a 2 - nahradila poloha M, kdy si můžete pádly pod věncem označenými + a – volit manuálně rychlost. Pokud vás to omrzí, přepnete zpátky na automat D. Přitom se ale stále na display zobrazuje stupeň, který si automat vybral. Pádly ho navíc můžete regulovat stejně jako v poloze manuální.

Dobrá volba ale za velkou cenu

Automatické převodovky musí umět předvídat, co řidič od auta potřebuje. Často se jim to nepodaří a zbytečně podřazují, nebo naopak nechají rychlost dlouho běžet v nízkých otáčkách. Právě s možností manuální volby nebo korekce převodů se dá docílit hladké jízdy s nízkou spotřebou, nebo i agilnějšího chování. Regulovaná automatická převodovka je proto dle mého názoru trefou do černého pro všechny, kteří mají chuť být pohodlní a občas si i připomenout léta, kdy jejich auto mělo místo dvou pedálu tři.

Inženýři udělali dobře, že se rozhodli nabídnout uživateli automatickou převodovku. Je dobrou alternativou ke kritizované robotizované i k obyčejnému manuálu. K dostání je automat ale pouze se nejsilnějším motorem 2.0 HDI a v nejvyšší výbavě. Její cena se blíží k milionu, proto si jej nebude moci každá rodina dovolit. Tohle MPV patří k těm nejluxusnějším, co na našich silnicích mohou jezdit a proto zůstane exkluzivní volbou pro více majetné. Štítek Exclusive není na sloupku C přimontován nadarmo.

Základní cena v provedení Exclusive: 945 900 Kč

Obsah: 1997 ccm
Maximální výkon: 100 kW/ 138 k (4000 ot./min.)
Točivý moment: 320 Nm (2000 ot.)
Převodovka: 6tirychlostní automatická (s manuální volbou)
Maximální rychlost: 190 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h: 12,1 s
Udávaná kombinovaná spotřeba: 7,4 l/100 km
Spotřeba během testu: 8,8 l/100 km
Objem nádrže: 60 l
Provozní hmotnost: 1660 kg
Délka: 4590 mm
Šířka: 1830 mm
Výška: 1660 mm
Rozvor: 2728 mm
Objem zavazadelníku (nejmenší/po sklopení): 893 litrů / 1951 litrů

Text: Jan Markovič
Foto: Zuzana Procházková