Nový Citrën C4 mě velmi mile překvapil. Musím se přiznat, že takové zlepšení po všech stránkách jsem rozhodně od francouzské automobilky nečekal. Má to je jeden malý háček. Výborný motor 1.6 THP si můžete pořídit jen s robotizovanou převodovkou, která vám radost z dobrého auta záškodnicky překazí.

Citrën jsem měl vždycky rád. Ne, nechci vám tady vylívat své srdíčko, ovšem z francouzských automobilek to byla v poslední době asi jediná, která si zachovávala své kouzlo. Jeho extravagantní modely napříč všemi segmenty dokázaly uchvátit. Pokud se vám líbí třeba Citroën C6, víte o čem mluvím. Jde o perfektní navázání na legendární DS. S příchodem nového desetiletí se ale Citroën trochu umravňuje. Mám ovšem pocit, že to rozhodně nebude naškodu.

Je fakt, že zavalitá novinka nepůsobí zas tak extravagantně, jako když se objevila poprvé na silnici její minulá generace. Obzvlášť pokud mluvíme o třídveřové variantě, chcete-li kupé.  O designu mi psát nikdy nešlo, ale mohu podotknout, že na mě C4 teď působí usedleji, přesto troch agresivně. Má to za následek zejména mohutná příď s dravě vyhlížející maskou chladiče. Zbylé oblé tvary boků a zádě ho ale opět umravňují. Auto bezesporu vypadá dospěleji, než předchozí model.

Uvnitř luxusně

A to se vztahuje i na interiér. Ten byl pro mě opravdu šok. Palubní deska ve srovnání s tou předchozí působí jako krok o desetiletí kupředu. Už jen její zpracování je na špičkové úrovni, kterou bych se nebál aplikovat ani do vozů luxusního segmentu. Podobně jako třeba u Audi má totiž C4 palubku vylisovanou z jednoho kusu měkkého plastu příjemného na pohled i na dotek. Do něj jsou zasazeny futuristické budíky i multimediální systém a ovladače klimatizace. C4 se konečně zbavilo koncernového rádia. Třikrát hurá!

Vrátím se ještě k přístrojům, které jsou po citroënovsku futuristické. Každý je v samostatném tubusu a má v sobě ještě vložený displej. Pomocí tlačítka můžete měnit barvu jejich podsvícení, pokud patříte mezi hračičky. Ručičku má jen rychloměr a to ještě velmi malou. Objem palivové nádrže a otáčky motoru musíte odečítat přes digitální ukazatele. Jde to trochu hůře. Naštěstí palubní počítač informuje o všech důležitostech.

Další hurá, byť jen poloviční, směřuje směrem k volantu. Ten opustil pevný střed, který byl v předchozím provedení C4 jedněmi vyzdvihován do výšin a druhými zatracován. S klasickým kormidlem určitě přijde více zákazníků. A když jsem použil slovo kormidlo, mělo to svůj význam – volant je opravdu velký. Až moc. A taky se na něj musí vejít kupa tlačítek ovládajících tempomat, rádio, telefon a další libůstky. To abyste kvůli tomu studovali speciální vysokou školu. Starší generace, která má problémy s běžným počítačem (znám takové padesátníky), bude lamentovat.

Prostor s výhradami

Palubní deska je opravdu velkorysá, co do velikosti. Ale může si to dovolit. Kabina C4 je totiž opravdu prostorná. Tedy pokud hovoříme o předních sedadlech, která jsou velmi komfortní a v mém případě byla vybavena i masážní funkcí (zapínala se i občas samovolně, asi jsem o tlačítko na boku zavadil kabátem). Problém není ani s koleny, i když je středový tunel vpředu poměrně široký. Vzadu už to hlavně pro delší postavy není žádná sláva. Nad hlavou je opravdu málo místa. Před koleny ale problém není.

A zavazadelník? Má své pro a proti. Pochválit můžu jeho objem, který činí 380 litrů, což je nadprůměrná hodnota. Dobrá, ale už v mnoha jiných autech vídaná „vychytávka“ je přisvěcovací dioda, kterou můžete vyjmout a použít jako baterku. Škoda jen, že nákladová hrana je poměrně vysoko, takže se vám bude hůře manipulovat s velkým a těžkým předmětem. Přivítal bych také podlahu kufru srovnanou s hranou. Bylo by o hodně méně práce.

Pozdrav z Mnichova

Pod kapotou testovaného kousku běžel benzinový čtyřválec s přeplňovanáním 1.6 THP. Netřeba snad dodávat, že agregát vzniklý ve spolupráci PSA a BMW patří mezi ty nejlepší co znám. Řadový motor uložený vpředu napříč je velmi kultivovaný, ať už se bavíme o volnoběžných otáčkách, nebo chodu pod plnou zátěží. Takřka o sobě ani nedává vědět a přispívá tak ke komfortu jízdy. S výkonem 156 koní (200k verze čeká asi na nějakou speciální edici) má přijatelnou spotřebu – naměřil jsem mu v průměru 8,5 litru na 100 km, což odpovídá údaji městské spotřeby v tabulce.

A C4 je vynikající i podvozkově. U hatchbacku nižší střední třídy jsem, vyjma Volkswagenu Golf, nezažil tak tichou a příjemnou jízdu. Podvozek je francouzsky komfortní ale v zatáčkách je to přesto držák. Jistě, o sportovnosti asi nemůže být řeč, to by muselo být citlivější i řízení, ale strávit pár set kilometrů za volantem C4 patří k těm lepším řidičským zážitkům. Nejen pro šoféra, ale i pro jeho posádku. Zvlášť, když máte k dispozici výbavu Exclusive. Jiná ani s tímto motorem nejde.

Všechno by to bylo hezké a já bych nadšeně skončil s konstatováním, že jde v tuhle chvíli o jednu z nejlepších voleb v segmentu, kdyby mě najednou něco neprásklo přes záda. Je to robotizovaná převodovka. Ta se totiž chová jako nepřítel řidiče číslo jedna. Za volantem této testovací C4 jsem tak přestal nadávat na policejní hlídky a nesmyslná silniční opatření. Svůj vztek jsem obrátil na převodovku.

Pryč s robotem!

V podstatě jde o běžný šestikvalt, jen je vám zakázáno řadit pákou. Dělá to za vás robot. Na středovém tunelu najdete posuvný volič, kde si můžete vybrat z automatického a manuálního režimu. V automatu si převodovka dělá co chce. Většinou se jí ale povede zařadit v nejnevhodnější chvíli – třeba při předjíždění. Prásk! A všechny newtonmetry jsou v tahu! A vy jste je tolik potřebovali k předjetí toho hloupého autobusu. Proti vám se řítí jiné auto a vypadá to na bouračku. Doba je to snad nekonečná, nakonec tam padne vyšší stupeň a vy můžete pokračovat v předjíždění. Zařadíte se jen tak tak.

Z hlediska bezpečnosti a dobrých nervů je tak proto nejvhodnější vybrat manuální režim s tím, že budete používat jen pravou páčku pod volantem, tedy plus. O minus se robot umí postarat celkem slušně při brzdění. Pokud zrychlujete, musíte se chovat jako s běžným manuálem. Je potřeba pustit nohu z plynu, zařadit výš, počkat a pak znovu na plyn. Celá akce je rozhodně pomalejší, než kdybyste řadili manuálně. Nechápu tedy, jaká je vlastně výhoda robotizované převodovky.

Proč lze tedy Citroën CD 1.6 THP pořídit pouze s robotem? Mám jednu takovou teorii. Dříve byl robot jako volitelná převodovka. A PSA jich nadělala mraky. Nikdo ho nechtěl a tak má teď plné sklady. Nezbývá, než ho zákazníkovi vnutit. Proto se objevuje ve verzi 1.6 e-HDi i 1.6 THP a C4 není sám. Třeba i takový Peugeot 508 ji má v motorizaci 1.6 e-HDi povinnou. Katastrofa!

Závěr je tedy takový: Citroën vyrobil výborný hatchback nižší střední třídy. Vypadá pěkně, má kvalitní zpracování, slušný podvozek, výborný motor, je prostorný a pár drobných chybiček bych mu odpustil. Dokud ale bude jako jediná volba robotizovaná převodovka, tak dávám palec dolů. Až bude manuál nebo běžný automat, berte ho všemi deseti. Do té doby se podívejte po jiné motorizaci, nebo konkurenci. Nenechte si zkazit jízdu hloupým robotem!

Plusy: kvalita zpracování, kultivovaný motor, jízdní komfort
Mínusy: robotizovaná převodovka, 1.6 THP nemá ani jinou možnost

Základní cena: 309 900 Kč
Cena testovaného vozu: 509 900 Kč

Text: Jan Markovič
Foto: Zuzana Procházková