Pokud jste si chtěli pořídit BMW řady sedm s naftovým motorem a systémem xDrive, měli jste dlouhou dobu smůlu. Co na tom, že se takto vybavený Mercedes S-Klasse i Audi A8 nabízely už delší dobu, BMW si tvrdošíjně „jelo svou“. Změna přišla až při představení novinek modelového roku 2011. Nakonec i mnichovské vedení muselo uznat, že kombinace dieselu a pohonu všech kol je minimálně v Evropě čím dál žádanější. Zrodilo se tedy BMW 740d xDrive. 

Jako první si jej prohlédli v Pekingu, kde mělo toto provedení světovou a absolutně „tichou“ premiéru. Aby ne, když kousek vedle postávala nová generace X3. Spolu s pohonem všech kol pro 740d se v nabídce objevila ještě jedna zásadní novinka – sedmička ActiveHybrid. 

Pan majestát

Vlajková loď automobilky BMW budí respekt všude, kam přijede. Může za to její majestátný vzhled, i když pravdou zůstává, že se ne každému líbí. S tím, jak přicházely nové a nové generace, neustále narůstaly typické přední ledvinky. Ty rostly a rostly, až nám trochu přerostly. Svou nespokojenost nad tím, že to BMW už není tak pěkné, jak bývalo, vyjádřila během testu celá řada lidí. Ale „čert to vem“. Tenhle drobný detail na výsledku nemůže změnit vůbec nic. 

Sedmička budí respekt ve všech možných situacích: když se pomalu nese ulicí, když parkuje před divadlem nebo když se vám objeví její nebezpečně vyhlížející přední světlomety ve zpětném zrcátku. Oproti Mercedesu-Benz S-Klasse nebo Lexusu LS vypadá vlajková loď značky BMW daleko dravěji. Audi A8 sice také chce být sportovní, ale na BMW mu přeci jen ještě kousek schází.   Aktuální BMW 7 ovšem už nějaký ten pátek na trhu máme, takže není potřeba se detailněji zabývat tvary karoserie, rovnou přejdu k rozdílům souvisejícím s pohonem všech kol. Kdo by to byl řekl, téměř žádné tu nejsou. Objevilo se akorát malé logo xDrive za předními blatníky. To je vše. 

Luxus vs. sport 

Do interiéru sedmičkového BMW jsem neusedal poprvé, takže mi bylo dopředu jasné, že bych se na tento test měl těšit. Jakmile otevřete dveře, ucítíte příjemnou vůni kvalitní kůže, po usednutí se budete kochat kvalitou zpracování a strohým nebo také čistým designem všech prvků. Má to ovšem jeden problém. Toto je u automobilů dané cenové kategorie vyloženě povinnost, protože něco podobného najdete všude od Mercedesu, přes Jaguar (kde by se dalo trochu polemizovat nad tvrzením o čistém designu), až po A8, Lexus LS a nakonec také Phaeton. Všichni jsou kvalitní, všichni jsou pohodlní, všichni dokážou být, když máte dostatek financí, pořádně luxusní. V čem je sedmička jiná? 

Odlišnosti BMW 7 od konkurence pramení z podstaty automobilu, který má přinést i přes své rozměry také určitou porci radosti z jízdy (za radost z jízdy nepovažuji 250 km/h na rovné silnici). Sedačky vás příjemně obejmou, tříramenný volant padne skvěle do ruky, potěší také středový panel natočený k řidiči. Vše je dobře po ruce. Abych nevzbudil dojem, že mi BMW učarovalo a že nic lepšího na světě není, musím přiznat, že i Audi A8 umí solidně zabrnkat na sportovní city řidiče. Znovu ale zopakuji to, co jsem napsal o tvarech karoserie. Na BMW to nestačí. Rozdíl je sice malý, ale stále je tam. 

Jakkoliv je interiér testovaného korábu povedený, kvalitní, prostorný a tak dále, pár nedotažených drobností by se našlo. Vím, že iDrive už prošel rozsáhlou evolucí a že je ve svém posledním vydání podstatně lepší než dřívější verze, jenže ani šest testovacích dní (a věřte, že jsem během této doby byl za jeho volantem opravdu často) mi nestačilo k tomu, abych se v obsáhlém menu dostal pokaždé tam, kam chci.

Problém zřejmě nebude v samotném systému, ale pouze v tom, že nabízí obrovské množství funkcí (nebo také připadá v úvahu varianta, že se problém nacházel někde mezi volantem a sedačkou). Druhá věc, kterou bych BMW vytknul, souvisí s head-up displejem nadstandardní velikosti. Kromě klasické rychlosti dokáže promítat pokyny navigace. Vše je v naprostém pořádku do doby, než dojedete ke křižovatce a na předním skle se vám k ostatním informacím přidá ještě její náhled. V tu chvíli toho má řidič v zorném poli opravdu hodně. 

Nejlepší naftový šestiválec

Z číselného označování jednotlivých řad a jejich motorizací se stal menší guláš. Tak třeba namátkou (když to vezmeme od nejmenších) 116d má dvoulitr, 523i má třílitr, 550i využívá motor o objemu 4,3 litru a konečně BMW 740d nemá čtyřlitrový osmiválec, jak by se mohlo zdát, ale (ve velkých uvozovkách) jen šestiválec. Každopádně kdyby mi někdo nabulíkoval, že mám v autě osmiválec, klidně mu to uvěřím, protože se mu řadový motor svým projevem dost podobá. 

Vím, že se budu opakovat, protože něco podobného jsem psal v testu 535d xDrive GT, ale já to prostě musím napsat znovu. Nikdo jiný než BMW neumí vyrobit tak dobrý naftový přeplňovaný šestiválec.  Čtyřicítka d pak znamená jeho vůbec nejsilnější verzi. Výkonem 306 koní se mu žádná stejně objemná konkurence nevyrovná. Mercedes S350 CDI má vyšší točivý moment (650 Nm oproti 600 Nm) a Audi A8 4.2 TDI je lepší v obou parametrech, jenže to už se bavíme o osmiválci. 

Stovka za šest vteřin a maximálka elektronicky omezená na 250 km/h mluví za vše. BMW 7 sice na délku měří přes pět metrů a váhou překračuje dvě tuny, motor s tím ale nemá nejmenší problém. Posádku zatlačí do sedadla vždy, když na to řidič pořádně šlápne a je úplně jedno, jestli zrovna jedete 40, 140 nebo 240 km/h. Pružné zrychlení je famózní. V kontextu toho, co jste si právě přečetli, nepůsobí průměr testu 8,8 l/100 km moc věrohodně. Dvoustupňově přeplňovaný motor je nečekaně úsporný a dokáže v tomto ohledu udělat opravdové zázraky. Když na něj budete hodní, ukáže vám palubní počítač čísla začínající číslem 7. Tleskáme. 

Pro xDrive výhradně osm

BMW 740d xDrive posílá nemalých 600 Nm na všechna kola přes osmistupňovou samočinnou převodovku. Pokud sáhnete po „dvoukolce“, dostanete o dva rychlostní stupně méně. Na testovaném automatu se hledají chyby dost těžko. Rád bych nějaké zmínil, ale na nic zásadního si jednoduše nevzpomínám. Řadí totiž rychle, inteligentně, nezmatkuje a svou činností z částí přispívá k nízké spotřebě (při 130 km/h točí motor necelých 1800 ot./min). 

Samotný xDrive, to už je obehraná písnička a ani u BMW 7 není jiná. Preferována je zadní náprava, tak aby si i vlajková loď ponechala jízdní vlastnosti typické pro vše, co mnichovská automobilka vyprodukuje. A jízdní vlastnosti jsou přesně ten faktor, který dělá sedmičku originální a který ji od zbytku konkurence odlišuje. Jsou totiž prvotřídní, obzvlášť v kombinaci s pohonem všech kol. 

Díky systému Drive Select si můžete nastavit charakter automobilu od pohodlného a houpavého až po tvrdý sportovní. Sportování na úrovni hothtachů samozřejmě nečekejte, ale konkurence v porovnání s BMW výrazně zaostává. Už potřetí napíšu, že asi nejblíže je Audi A8 a už potřetí zdůrazním, že je BMW zase o kousek lepší. Auto se suverénně drží silnice a nenechá se rozhodit ani odstředivým silami neustále útočícími na jeho stabilitu. 

Řidič si tak za volantem docela užije, akorát si musí najít silnice odpovídající rozměrům automobilu. Řízení je citlivé, ve sportovním režimu tuhé. Když si budete věřit, můžete zcela deaktivovat stabilizaci a užít si přetáčivost pětimetrového drobečka. Jen při tom nezapomínejte na zákony fyziky. Svou nervovou soustavu byste totiž mohli vystavit vysoké zátěži tak, jak se to stalo mě, když jsem poněkud přecenil přilnavost auta na sněhu a doslova o pár centimetrů minul zadním vnějším kolem obrubník. Uf!

Za základní BMW 740d zaplatíte 2 062 500 Kč, jestliže toužíte po xDrivu, přihodíte přijatelných 85 000 Kč. Podobnou sumu zaplatíte za daleko méně důležité příplatky, takže mé konečné doporučení jasně zní, berte čtyři (samozřejmě je myšleno čtyři hnaná kola). Dostanete osmistupňovou převodovku, na stovce budete o 0,4 s rychleji a získáte jistější jízdní vlastnosti.

Plusy: motor, pružné zrychlení, řízení, chod převodovky
Mínusy: složitější iDrive, občas příliš mnoho informací promítajících se na přední sklo

Základní cena: 2 062 500 Kč

Text: Lukáš Dittrich
Foto: Zuzana Procházková