Když se mluví o kategorii sedanů-kupé, snad nikdo nevynechá Mercedes-Benz CLS. Vůz, který tento segment v podstatě založil. Až donedávna se mu vedlo skvěle, o tom mimochodem svědčí i vynikající prodejnost, která představovala 170 tisíc vozů první generace. Jeho druhá verze to ale už nebude mít tak lehké. Do útoku totiž přichází Audi A7 Sportback.

Označení Sportback u Audi rozhodně není ničím novým. Nejdříve se objevilo u nejmenšího modelu A3, který pod tímto názvem dostal trochu větší kufr. Následně se designéři značky se čtyřmi kruhy ve znaku rozhodli, že jím vylepší kupé A5 a udělají z něj velmi praktické auto – liftback. Zároveň ale neopustí od luxusního stylu a nechají i takové „vychytávky“ jako jsou bezrámové dveře. Totéž se teď událo u Audi A7 Sportback, na rozdíl od předchůdců je ale samostatnou modelovou řadou. Zatím.

Označení vozu přesně zapadá mezi ostatní modely. Nedávno představená Audi A6 a o něco starší manažerský sedan A8 spolu s novou A7 souzní jako velmi blízcí příbuzní. Laik je bude jen stěží odlišovat. Přesto si dovolím tvrdit že testovaný vůz vypadá z této trojice nejlépe. Má totiž nízký profil, dlouhou příď a parádní hranou zakončenou záď. Je to prostě stylové auto, ovšem v mezích daných koncernovou unifikací. To se bude líbit hlavně stávajícím zákazníkům Audi. Noví ještě budou mít nad čím váhat a nápaditější CLS je možná bude lákat víc. Vše je ale hlavně na osobních preferencích toho kterého jedince.

Interiér skrytý za bezrámovými dveřmi je samozřejmě nadmíru luxusní. Použité materiály i kvalita jejich slícování jsou špičkové. Palubní deska je moc pěkná, Audi A7 ji sdílí s menším modelem A6, shodné jsou i některé prvky, které se objevily poprvé u nové A8, jenž debutovala před rokem. Jde zejména o touchpad, nebo velkou obrazovku vysouvající se ze středu palubní desky.

Velmi se mi líbil dekor z matného dřeva, který nevypadá nevkusně a béžová kůže na sedadlech. Stačilo ovšem jen pár tisíc kilometrů a sedadla se pomalu začala měnit na modrá – to jak se o ně otíraly džíny nejrůznějších redaktorů z českých médií.

Hliník se odstěhoval do Audi

Sedačky jsou to nicméně vynikající. Sedí se v nich hodně nízko, takže má řidič pocit jako ve sportovně zaměřeném kupé. To neomezuje výhled, snad jen šikmo vzad by to mohlo být lepší. Křesla mají skvělé boční vedení, které se dá navíc upravovat pomocí elektrického nastavení bočnic. Svůj správný poměr mezi komfortem a držením těla si tu tak najde občas jakékoliv velikosti. Vzadu není problém před koleny, vždyť Audi A7 Sportback se svým rozvorem pomalu ale jistě blíží ke třem metrům. Problém nastane u vyšších jedinců jen nad hlavou, což jsem vzhledem ke svažující se střeše očekával.

Velkým překvapením je zavazadelník. Takový se jen tak nevidí. A slovíčko „vidět“ je v tomto případě velmidůležité. Tabulková hodnota 535 litrů působí dobře, rozhodně vás ale nikterak neohromí. Když pak ale uvidíte obrovský kufr pod mohutným víkem liftbacku naživo, nebudete tomu chtít uvěřit.

Na jeho konec snad ani nedosáhnete a pokud sklopíte zadní sedačky, můžete se klidně pustit do stěhování. Problémem je, že je kufr situovaný spíše na délku, než na výšku (opět kvůli tvarům karosérie). Nicméně jsem musel ocenit elektrické otevírání pátých dveří. Na ruční pohon by manipulace s nimi nebyla právě nejlehčí.

Když už jsme u lehkosti, Audi na A7 (podobně jako na A8) aplikovala svou hliníkovou konstrukci, kdy se snažila jít cestou co největší úspory hmotnosti. Vzhledem k tomu o jak velké auto jde a čím vším je vybavené, se jí ale podařilo spíše jen jeho váhu na ještě jakž-takž snesitelné úrovni. Hodnota 1770 kg prázdného vozu není kdovíjak úchvatná. Na jízdě se to ale projevuje jen minimálně.

To je dáno už tím, že jsem k testu dostal prozatím nejsilnější dostupnou verzi. Audi A7 Sportback bylo vybaveno šestiválcem 3.0 TFSI disponujícím silou rovných 300 koní a maximem točivého momentu 440 Nm. Přdejme k tomu sedmistupňovou automatickou převodovku S tronic, pohon všech kol quattro poslední generace a máme tady vůz naladěný na velmi drsnou sportovní jízdu. Vždyť stovka dokáže na rychloměru nastat za 5,6 sekundy a maximální rychlost musí být jako obvykle omezena 250 km/h.

A7 vás dostane

Opustím ale čísla a raději nastartuji. Motor se na volnoběh nikterak neprojevuje ve vyšších otáčkách umí sice zazpívat, ale jen decentně. Odhlučnění kabiny je totiž na vysoké úrovni. Každé přeřazení pak okomentuje štěknutím do výfuku. Nemá cenu řešit plynulost či neplynulost zátahu této pohonné jednotky. Ať už je to jak chce, automat a plynový pedál s bleskovou reakcí se postarají o to, že dostatek síly bude vždy k dispozici.

A7 umí raketově vystřelit vpřed a vysoké tempo si udržet neomezeně dlouho. I v rychlostech, ve kterých se už pomalu můžete chystat na bolestné loučení se svým řidičským průkazem je Audi stále lačné po další akceleraci. A kdo by počítal, že při takové jízdě může spotřeba vyletět k 18 litrům na 100 km? S udávanou tabulkovou kombinací rozhodně nepočítejte.

Audi A7 Sportback má elektromechanické řízení, to by mělo poskytovat lepší ovladatelnost. Mám pocit, že tomu tak skutečně je, i když tlak v posilovači se mi pořád zdá více umělý. Auto se ale bezesporu skvěle vede a řízení je velmi strmé. A to ani nemusíte nastavovat systém Audi Drive Select na sportovní režim. Zejména díky pohonu všech kol quattro s diferenciálem Torsen je i jízda po klikatých okreskách nezapomenutelným zážitkem (což u Audi nebývalo zvykem).

Nedokázal jsem během testu pochopit, jak se takto těžké auto dokáže do zatáček vrhat s takovým nadšením. Do limitu se mi ho podařilo dostat jen minimálně. Podvozek je skvostný. Pětiprvkové zavěšení vpředu a příčná a podélná ramena vzadu se vyplatila. Musím tedy prohlásit, že je to v současnosti nejlépe ovladatelné Audi (opomenuli supersport R8). Je fakt, že jsem se ale ještě nedostal k nové A6. Uvidíme.

Suma sumárum, Audi odvedlo skvělou práci. Model A7 Sportback se do CLS zakousl jako Lyška do kořisti a je otázkou času, kdy ho také začne pořádně rdousit. Vzhledem k tomu, že jsem si CLS před testem Audi A7 mohl vyzkoušet, můžu porovnávat. A ač to někteří zastánci značky s hvězdou ve znaku neuslyší rádi, Audi jede lépe. A i když Mercedes vzhledově nepřekoná, věštím jí světlou budoucnost. A to i přes cenovku, která však nikoho už nemůže zarazit. Za 1 549 800 korun tohle auto předvádí více než odpovídající výkon.

Plusy: jízdní vlastnosti, převodovka, podvozek, komfot, dynamika
Mínusy: malo místa vzadu, vyšší cena příplatků, kufr situovaný podélně

Základní cena: 1 549 800 Kč

Text: Jan Markovič
Foto: Zuzana Procházková