V Ingolstadtu už se nemohli dívat na to, jak Mini sbírá body za malé a zábavné auto a rozhodli se postavit vlastní malý vůz. Poslední pokus v této oblasti, lehké a úsporné Audi A2, skončil jako propadák. Jenže malé A1 má našlápnuto mnohem více a mnohem výš.

Audi pochopitelně nemůže stavět na ikoničnosti britské motokárové klasiky, ale současný technicistní designový styl umožňuje vytvořit vůz jakékoli velikosti, který zároveň na první pohled neodmyslitelně zařadíte ke čtyřem kruhům. Veškeré známé prvky tu jsou. Přední světlomety jsou evolucí ostřeji řezaného stylu, který nastartovala a-pětka, diody denního svícení nejsou instalovány jednotlivě, ale v trubici, která je zakroucena do šviháckého oblouku. Přední maska pochopitelně zůstala singleframe, ale nyní má komplikovanější tvar šestiúhelníku díky seseknutým horním rohům.

Při pohledu zezadu a ze zadoboku vypadá A1 neméně působivě. Mohutný výřez pro registrační značku, jehož horní hrana navazuje na linku táhnoucí se od kapoty přes celý bok, ještě zvýrazňuje světla, která jsou po vzoru těch předních zespodu zkosená. Nízké zadní okno, střešní spoiler a dvojitá koncovka výfuku v náznaku difuzoru říkají: se mnou není radno si hrát.

Nakonec nejspornější pohled je na boční partie. Nemůžu si pomoct, ale stříbrně lakované oblouky střechy na mě působí laciným, skoro až tunerským dojmem. Dokážu si je představit v čistě bílé barvě nebo v barvě zbytku vozu, ale zvolený stříbrný odstín mi vůbec nesedí. Nadto zbytečně zvýrazňuje maličkou kabinu jakoby nelícující s mohutným pontonem. To je však subjektivní dojem, který se od většinového vkusu může lišit a myslím si, že Audin se stříbrně lakovanými oblouky střechy ještě určitě několik potkám.

Decentně hravé

Uvnitř se kombinuje typický geometrický design s prvky, které mají malému vozu dodat šmrnc zejména v očích něžnějšího pohlaví. Palubní deska je přirozeně důsledně měkčená a má zajímavou povrchovou úpravu. Ozvláštňují ji kruhové výdechy klimatizace s lamelami ve tvaru zaměřovačů, jejich nedostatkem však je, že středový ovládací knoflík nemá označené polohy otevřeno-zavřeno. Lemování výdechů bylo v testovaném voze stříbrné, ale lze si vybrat z několika dalších barev, chromovaných a stříbrných doplňků je tu ostatně více, ale naštěstí ne přespříliš.

Přístrojový panel je klasicky uspořádaný a výborně čitelný, ztvárněním kopíruje ostatní modely koncernu Volkswagen. Výklopný displej navigace a audiosystému se nachází přímo ideálně v zorném poli a není utopen nikde u kolen. Ovládání prostřednictvím kruhového spínače a čtyř tlačítek kopírujících rohy obrazovky je však trochu nepřehledné, u Mini je to řešeno lépe, shodným problémem jsou špatně dosažitelná tlačítka pod klimatizací. Odkládací prostory odpovídají velikosti vozu.

Chválili jsme příplatková sportovní přední sedadla s dobrým tvarováním a dostatečným bočním vedením, jdou totiž snížit skutečně kousek nad podlahu, což činí posaz za volantem příjemnější. Kombinace černo-šedého potahu jim sluší. Věnec volantu je sympaticky silný, ale zploštění v oblasti příčných ramen si designéři mohli odpustit. Řadicí páka dvojspojkové převodovky nese název S-Tronic, jde ovšem o dobře známé sedmistupňové DSG.

Co se prostoru na zadních sedačkách týče, na koncernové sourozence mu schází především v oblasti hlavy a kolen, kde se projevuje menší délka vozu i zaoblení střechy. Průměrně vysoké postavy se tu však usadí celkem pohodlně. Zavazadelník objemem 267 litrů neurazí ani nenadchne, ale hlavním problémem tu je malá výška, takže rozměrnější předměty budou chtě nechtě nadzvedávat kryt (pokud jej nevyjmete). Zajímavostí jsou nedělená zadní světla, která se s širokým víkem vyklápějí celá, takže jsou pod nimi schovaná druhá, která vůz osvětlují v noci podobně jako třeba u Insignie ST.

Draveček

Testované Audi A1 poháněl momentálně nejsilnější motor v nabídce, kterým je přeplňovaný benzínový čtyřválec 1.4 TFSI 90 kW (122 k) dostupný například ve Volkswagenu Golf. Jak již bylo řečeno, sílu přenáší na kola přes sedmistupňovou dvojspojkovou převodovku DSG, která disponuje i řazením pádly pod volantem. Bezpochyby jde o tu nejlepší kombinaci, kterou si můžete objednat – minimálně do příchodu Audi RS1, která se nejspíš dočká dvoulitru s výkonem přes 200 koní.

Motor i převodovka se chovají přesně tak, jak od nich člověk žádá. V městském provozu lze  korzovat poklidnou rychlostí při 1500 otáčkách, ale i odsprintovat od semaforů tempem, nad kterým klidnější řidiči jen pohoršeně zvednou obočí. DSG řadí hladce, rychle a na kickdown reaguje podřazením o dva stupně i v režimu D. Po přepnutí do sportovního režimu navíc nechá motor vytáčet přes šest tisíc otáček. Zvukový projev v horním spektru je ale možná až zbytečně kultivovaný.

Při střídmějším využívání jeho schopností se navíc motor odvděčí i spotřebou. Ve městě si bere mezi 7-7,5 litry, na okreskách padá spotřeba k 5,3 litru. Na dálnici se pozitivně projeví sedmý stupeň, který při 130 km/h udržuje otáčky na 2600/min. a omezuje spotřebu na 7,4 litru. Výsledkem našeho testování, které obnášelo i dynamičtější partie, bylo nakonec 6,8 litru, což považujeme za zcela přijatelné.

Mini Light?

Inženýři Audi se netajili tím, že by rádi malou A1 zkonstruovali jako přímého konkurenta britské značky spadající pod BMW. Motorovou nabídkou se jim to rozhodně podařilo, ale jak se vypořádali s naladěním podvozku a motokárovým chováním nového Mini? Tedy – z větší části slaví úspěch, máme ale i výtky.

Jestli se občas „drsnějším“ Mini Cooperům a Cooperům S něco vytýká, je to přílišná tuhost na úkor komfortu ve městě, což nakonec na krátkém rozvoru není nic překvapivého. Tady má Audi navrch: i bez adaptivního podvozku se dokáže přizpůsobit celé škále povrchů. Vyrovná se s hrbolatým asfaltem, dlažbou i podélnými nerovnostmi, pouze na sledu příčných puklin a výstupků se trochu roztřese. Ovšem celkové pohodlí si nezadá s nejlepšími vozy o třídu výše.

Pokud navíc A-jedničku vytáhnete do zákrut s kvalitním povrchem, užijete si téměř perfektní sladění náhonu na přední kola s výborně pracující zadní nápravou, která nemá problém auto podržet i v situacích, kdy už slabší povahy na místě spolujezdce blednou a nebezpečně poškytávají. Ve zkratce řečeno, v zatáčkách se malé Audi za Mini Cooperem rozhodně neztratí, i když na předjetí mu přece jen něco schází.

Bohužel totiž celkový dojem kazí řízení, které je podobně jako u větších sourozenců sice poměrně tuhé, ale postrádá upovídanost a hlavně přesnost okolo středové polohy, kde je vysloveně mrtvé. Zážitky ze zatáček jsou umělým pocitem z posilovače o třídu níže, než by mohly být. Audi asi dává přednost naladění pro průměrného řidiče nad snahou o sportovnější vyznění. K brzdám ale nelze mít výhrad, fungují rychle a jdou dávkovat s velmi dobrou přesností.

Chceš Audi, tak plať

Prémiové čtyřkruží ale posouvá cenovku mnohem výše, než by kdo u malého auta (a Audi je z těch menších malých) očekával a leckdy i byl ochoten akceptovat. Za vrcholný model ve výbavě Attraction zaplatíte v základu 559 000 Kč, ovšem cena příplatků vyhnala finální sumu hodně vysoko přes 700 tisíc! A to je suma, kde už můžete získat dobře vybavený model střední třídy s o poznání silnějším motorem.

Dobrá, pokud vám záleží na image a nemáte problém si připlatit za vůz vysloveně pro zábavu a dělání dojmu, vcelku není obtížné vyhnat cenovku malé Audi k devíti stům tisícům. Individualizační program, který ingolstadští nabízí, je na to dostatečně dimenzovaný. Ale jestli vám víc sejde na tom, co auto dokáže a chcete opravdu maximální porci zážitků za volantem, jsou tu racionálnější volby. Polo GTI se stejnou převodovkou, motorem o polovinu silnějším a větší užitnou hodnotou pořídíte už za dvě třetiny toho, co dáte za A1. Tak či tak, těšíme na bonbónek jménem Audi RS1. Kolik asi bude stát?

Plusy: živý motor, rychlé řazení, zpracování interiéru, přední sedadla, umístění navigace
Mínusy: řízení, cena s příplatky, ovládání navigace, zbytečně utlumený zvuk motoru

Základní cena: 559 000 Kč
Cena testovaného vozu: 771 400 kč

Text: Vojtěch Horáček
Foto: Zuzana Procházková