Alfa Romeo MiTo je po stránce designu jeden z nejhezčích automobilů vůbec. Italská škola v tomto ohledu nemá mnoho konkurentů a v případě nejmenšího z nabídky Alfy Romeo to platí dvojnásob. K tomu si přidejme benzinovou jedna-čtyřku, která využívá přeplňování a tak trochu revoluční systému MultiAir. Pomyslnou třešničkou na dortu je moderní dvouspojkový automat. Jedná se o harmonický pár nebo půjde spíše o “italské manželství“ plné neustálých hádek? 

Jak už to tak chodí, jednoznačné odpovědi se nedočkáte. Během testovacího týdne jsem ale dospěl k názoru, že Alfa Romeo MiTo s převodovkou TCT se přeci jen více blíží k hádajícím se milencům a hned vám řeknu proč. 

Bella bellissima

Než se ovšem pustíme do hodnocení nové převodovky a její spolupráce s motorem 1.4 MultiAir, musím vám sdělit něco velmi důvěrného. Alfa Romeo MiTo se mi líbí a to dokonce tak moc, že bych ji po prvním setkání jednoznačně chtěl. Typická maska chladiče, vystouplé blatníky, bezrámové dveře, kulaté zadní svítilny... To vše působí na okolí (a nakonec také na vás) jako magnet. 

Podobně povedený jako exteriér je interiér. Také tady se projevil italský cit pro eleganci a pro každý sebemenší detail. Jakmile se posadíte dovnitř, určitě na vás silně zapůsobí palubní deska potažená jakousi tkaninou jejíž struktura připomíná karbonová vlákna (bohužel se ale odráží v čelním skle). Naše verze měla barvu odpovídající laku karoserie, tedy tmavě fialovou.

A aby toho nebylo málo, stejný odstín najdete i na výborných sedačkách s vyšitým logem automobilky. Alfa Romeo MiTo je malý a dynamický vůz, což v interiéru poznáte například podle sportovně střiženého volantu nebo přístrojového štítu s dominantním otáčkoměrem a rychloměrem ambiciózně číslovaným až do 260 km/h. 

Italský charakter

Že jsou italská auta krásná, to je známá věc a v podstatě o ní ani nikdo nepochybuje. Jenže stejně tak známou věcí je fakt, že mají své chyby a mají jich více než například německá konkurence. Pravda, v posledních letech se Fiat hodně zlepšil také v tomto ohledu, ale stále má co dohánět. Jinak řečeno, když podlehnete vizuálnímu kouzlu tohoto malé Alfy, musíte se smířit hned s několika fakty. 

Kvalita zpracování není na první pohled špatná, jenže povrzávající plasty dokazují, že se stále může ledasco zlepšovat. Moc velkou radost mi také nedělalo umístění páky ruční brzdy, která je příliš blízko konzole s ovladačem automatické převodovky. Když si odbrzdíte a necháte ruku na páce více vpředu, skřípnete si mezi konzoly a páku prsty. Dobrou vizitku italské práci neudělaly ani aktivní světlomety. Ty se z neznámého důvodu neustále přestavovaly a natáčely všemi možnými směry. Ale co, aspoň si můžete s přáteli udělat na ulici diskotéku. Samozřejmě, závady se dějí u všech značek, u auta s najetými přibližně osmi tisíci to je ovšem poněkud zvláštní. 

Perfektnímu designu byly logicky podřízeny další atributy. Do zavazadelníku toho moc nenaložíte. Malý vstupní otvor a vysokánská nakládací hrana jsou řekněme problematické, nicméně na kabelku nebo sportovní tašku to stačí. Zvyk také vyžaduje jízda především po městě. Přední nárazník je poměrně nízko, takže je dobré být při parkování k obrubníku obezřetný.

Poslední jakousi podstatnější daní, kterou po vás MiTo bude vyžadovat, je vystupování ve stísněných prostorech, které taktéž není kvůli rozměrům dveří ideální. Sečteno a podtrženo, všechno má svá pro a proti. Otázkou je, jak velkou váhu budou mít výše popsaná negativa pro jednoho každého konkrétníhozákazníka. 

Malý, rychlý

Pomalu se dostáváme k důvodu, proč kombinace pohonné jednotky 1.4 MultiAir a automatické převodovky TCT připomíná spíše hádající se italský pár. O samotném motoru už jsme několikrát psali, takže to vezmu stručně. Benzinový čtyřválec díky možnosti řízení zdvihu a doby otevření sacích ventilů pro každý válec zvlášť nemá škrtící klapku, která působí určité ztráty a hlavně trochu zpomaluje reakci na sešlápnutí plynového pedálu. Díky tomu, že je v sací části motoru konstantní tlak, je odezva na pokyn řidiče bez nadsázky okamžitá. 

Maximální výkon testované jedna-čtyřky činí 135 koní, což je na malé MiTo opravdu velká porce. Navíc nabídne konstantní zátah a ve vyšších otáčkách také příjemně sportovní zvuk. Nemá ovšem valný význam vytáčet ho až k omezovači, protože nad 6000 ot./min už nic moc nepředvádí. Nicméně maximální rychlost a hlavně zrychlení z nuly na sto za 8,2 s mluví jasně. Tohle MiTo je velmi rychlé. 

Automat s výhradami

Tedy pokud budete mít aktivovaný režim Dynamic, který je součástí systému DNA . Ten mění odezvu na sešlápnutí plynového pedálu a činnost posilovače řízení. Další možností je neutrální Normal a All weather. První jmenovaný se hodí do města, kdy teoreticky nepotřebujete okamžitý přísun výkonu na přední nápravu a All weather přijde vhod za snížených adhezních podmínek, kdy vám je velká porce koní úplně na nic. 

Nová dvouspojková převodovka je taktéž ovlivněna systémem DNA. Nedá se sice říci, že by motor vyloženě brzdila, ale občas se s ním a hlavně pak s řidičem poněkud hádá. Jako každá jiná dvouspojková skříň umí přeřadit rychlostí blesku, jenže pouze v momentě, kdy si je naprosto jistá tím, co bude následovat za další převod. Tedy konstantní zrychlení z nuly na x km/h je dílem okamžiku a automat tam sází jednotlivé rychlosti takovým stylem, že by se i Chuck Norris nestačil divit. 

Jenže při jízdě v běžném provozu si občas není jistý a na rychlosti změny převodů to není těžké poznat. Děje se tak především v režim Normal, u Dynamicu je jasné, že řidič s velkou pravděpodobností bude chtít točit motor až do nejvyšších otáček, takže podle toho automat jedná a to až překvapivě dobře. Veškeré problémy se ale dají vyřešit velmi jednoduše. Stačí zvolit režim pro  řazení pádly pod volantem (nebo klasicky pomocí voliče převodovky). V tomto režimu se chová TCT (Twin Clutch Transmission) naprosto ukázkově a bez odmlouvání řadí dle pokynů řidiče. Uposlechnout odmítne pouze v případech, kdy zvolíte nějaký nesmysl typu podřazovat v 70 km/h na jedničku. 

Celá věčnost

Celkově se mi TCT docela líbí. To, co mě nejvíce rozčilovalo se neodehrávalo za jízdy, ale během parkování. Změna z volby D (jízda vpřed) na R (zpátečka), případně naopak, trvá bez přehánění celou věčnost. Na toto si musíte zvyknout, protože člověk šlape na plyn a ono se nic neděje, aby následně převodovka sepnula spojku a vy jste s autem poskočili vpřed. Tyto “hádky“ mezi motorem, převodovkou a řidičem prostě a jednoduše zamrzí. 

Zmínit musím ale ještě další nadmíru otravnou záležitost. Systém Start/Stop známe už poměrně dlouhou dobu a víme, že někteří výrobci umí udělat i relativně neotravnou, rychlou a nehlučnou verzi. Tím spíš, že se bavíme o autě s automatem,kde odpadají problémy s řidičem a samotné ústrojí by si mělo počínat ještě rychleji a jistěji.

Ne tak tomu ovšem je u MiTa. Opět, než motor naskočí a auto se rozjede, si budete muset dlouho počkat. Samozřejmě si budou muset počkat také ti za vámi a jak známe české řidiče, ti pro takové situace moc pochopení nemají. Garantuji vám, že první, co po pár městských kilometrech uděláte, bude deaktivace tohoto systému. Bohužel, jakmile motor vypnete klíčkem a pak jej zase nastartujete, ten “gaunerský“ systém se opět aktivuje. 

Za krásu se musí platit

Alfa Romeo MiTo není dokonalý vůz, nicméně k největšímu problému jsme ještě nedošli. Je jím pořizovací cena, protože italská automobilka si zřejmě pod heslem, že je nutné za krásu platit, neváhá za testovaný exemplář říci o půl milionu korun. Automat je k dispozici pouze k přeplňované jedna-čtyřce a ta je pro změnu k dispozici pouze v kombinaci s výbavou Discinctive. Základní cena je 457 000 Kč, za převodovku TCT přihodíte dalších 40 500 Kč. 

Alfa Romeo MiTo je především o designu, ovšem s nejsilnější verzí motoru 1.4 MultiAir dokáže uspokojit také touhy po okresních radovánkách. Chyby najdeme v kvalitě zpracování, v pár nedomyšlených detailech, na české silnice příliš tvrdém podvozku a systému Start/Stop. Jo a abych nezapomněl, tlačítko pro jeho deaktivaci se nachází vlevo pod volantem. Až usednete do nějakého MiTa, určitě se vám tato informace bude hodit. 

Plusy: design, jízdní dynamika, chování převodovky v "manuálním režimu"
Mínusy: nedostatky ve zpracování, cena

Základní cena: 497 500 Kč
Cena testovaného vozu: 548 200 Kč

Text: Lukáš Dittrich
Foto: Zuzana Procházková