Možná patříte k těm, kteří v nižší střední třídě netouží po pohledném voze a spíš budou preferovat nízkou cenu. Gratuluji, udělali jste zbytečný klik a laskavě odejděte. Vy ostatní ale čtěte dál. Dnes tu totiž mám něco přesně pro vás. Krásku jako z románu od Shakespeara. Alfa Romeo (a) Giuliettu.

Vozy Alfa Romeo byly vždy výstavními kousky. Ne co se týče spolehlivosti, ale hlavně vzhledu. Platilo o nich, že je nemůžete mít jen rádi. Musíte se do nich bezhlavě zamilovat. A pak jim odpustit i to, že když se s nimi chcete projet, pravděpodobně váš výlet skončí v nejbližším servisu. Ta doba je už ale pryč a vad na kráse ubývá. Alfa Romeo už je svéprávným výrobcem, který se za své kousky po technické stránce rozhodně stydět nemusí. Pravý čas pokusit se o nový útok na nižší střední třídu.

V toto segmentu to není vůbec jednoduché. V Česku ho ovládla Škoda Octavia, která sem jinak vlastně vůbec nezapadá. Liftback? Tady jde jen o velký kufr a ne o vzhled. Alfa Romeo Giulietta se po svém předchůdci Alfě 147 zařadí do boje s těmi ostatními. Znáte je moc dobře: Renault Mégane, Citrën C4, Seat Leon. Ne, záměrně jsem nejmenoval Golf. Skvělé to auto, nicméně vzhledově studený německý čumák. Ti ostatní se aspoň troch snaží vzhledem zaujmout.

Pro milovníky Itálie

Aby jste se dostali k Alfa Romeo Giulietta, muselo vás to troch táhnout k Itálii. K módním značkám, lahodnému espressu, tiramisu či profiterole. Jestli si na těchto lahodných delikatesách rádi v kavárně pochutnáte, pak si můžete dát nohu přes nohu u kovového stolečku a z chodníku obdivovat své nové auto. Je přesně pro vás. Jen se podívejte na ty tvary! Jednoznačně inspirované supersportem 8C, ale i svým předchůdcem. Kdo si ještě dneska dovolí trojúhelníkový kryt chladiče a vysoké světlomety na bocích, zapuštěnou kliku druhých dveří, kterou neznalí spolujezdci budou marně hledat a ty parádní brzdovky? Znáte jiné auto u kterého je potřeba si SPZ vpředu dát na bok, protože doprostřed nepasuje? Tohle je doména jen extravagantních vozů.

Když pak otevřete dveře, můžete zůstat chvíli v obdivu. Světle hnědé kožené sedačky s profilací podobnou starým italským klasikám. Jsou příkladně perforované a samozřejmě vyhřívané. Škoda jen, že jsou na delší sezení až trochu moc tvrdé, uvítal bych měkčí. Vpředu je místa dost, o tom se snad ani pochybovat nedá, ovšem vzadu nic moc. Chtělo by to hlavně více prostoru před koleny a nad hlavou. Ale nebudu si příliš stěžovat, jsem v nižší střední. A tady se cení i zavazadelník, který pojme 350 litrů nákladu (1045 po sklopení).

Všehochuť

Trochu zvláštně na mě působí palubní deska. Na jednu stranu je z jejího designu cítit, že by chtěla být jednoduchá a tím i báječná, stejně jako italská kuchyně, na druhou stranu je přeplácaná různými tlačítky. Moc se mi nelíbí úzké výdechy klimatizace uprostřed. A teď se podívejte pod ně. Jiná tlačítka na ovládání rádia, dvojitá vystouplá tlačítka na vypínání systémů a mlhovek, velká kulatá na klimatizaci a ještě ke všemu otočná a pod nimi kolébkový přepínač podvozku DNA. To to ti Italové podivně spatlali. A pak se zlobí na nás za špagety s kečupem!

Ale musím se vyznat, miluji budíky Alfy Romeo Giulietta. Dostála totiž tradici svých předchůdců. Nejen že rychloměr a otáčkoměr dala do samostatných tubusů. Jako jedna z mála značek má číslo nula umístěné na nejspodnější části budíku, což vypadá sexy. Stejně jako originální nápisy v italštině. Hlídat tak můžete teplotu Acqua a řadit podle aktuálních Giri. Přesně takové drobnosti dotváří atmosféru opravdového italského žihadla.

Nafta, která stojí zato

Možná si odplivnete, když vám řeknu, že pod kapotou černé Giulietty se také spalovala černá tekutina. Vždyť do italské klasiky patří jedině benzín! Tak si, prosím vás, skočte do bazaru pro GTV s zážehovým V6, které stojí pakatel, ale nečekejte, že s ním daleko dojedete. Naftový dvoulitr JTDM je ovšem parádní motor a vůbec nevadí, že netankujete „Benzina“. Vždyť je přeplňovaný turbodmychadlem s variabilní geometrií a má výkon 170 koní! Maximum točivého momentu leží ve 350 Nm. A jezdit s ním je zážitek. Žádná turbodíra, jen čistý zátah!

Ovšem pozor, budete si muset hrát s příplatkovým podvozkem DNA. Ten nabízí tři jízdní režimy: Dynamic, Normal a All Weather. Poslední jmenovaný asi nevyužijete, ale rozdíl mezi prvníma dvěma je opravdu citelný. V Dynamicu je reakce na plynový pedál mnohem rychlejší a motor pracuje na plné obrátky. Fakt je, že pak má trochu vyšší spotřebu. Na delší cestě jsem se načapal, jak neustále přepínám režimy, když chci předjíždět. Pak už mě to ale začalo otravovat a zůstal jsem na Dynamicu. A radím to i vám. Vždyť 7,8 litrů na 100 km v závěru testu dokazuje, že vám peněženku rozhodně nevysaje.

Alfa Romeo Giulietta vypadá jako ideální auto pro ženy, ale není tomu tak. Určitě by si po delší době stěžovaly, že je bolí celé tělo. A není to jen tuhými sedačkami, ale i tvrději naladěným podvozkem. Ten si vybírá daň za to, že je auto ukázkově stabilní, přes naftový motor nedochází k nedotáčivosti a můžete se tak v klidu oddávat sportovnímu průletu okreskami. Jakmile ovšem přijde na cestování po městě se všemi jeho nástrahami (čti retardéry, kočičí hlavy, atd...), není to zrovna ideální nástroj. Aspoň, že výborné řízení a perfektně do ruky padnoucí řadící páka dodávají neustálé impulsy k dalšímu výletu na klikaté silničky. A diferenciál Q2 také, to jen na okraj.

Když jí milujete...

Na testované Giuliettě mě ale vyloženě rozčilovaly tři věc. Za prvé to bylo neustálé povrzávání v interiéru. Stačilo přejet menší nerovnost a plasty o sebe začaly skřípat. A to mělo auto najeto jen pár tisíc kilometrů. Jaké to asi bude za 20, 50 tisíc? Nechci si snad ani představovat. Za druhé je to hloupý systém start-stop, který se k naftovému motoru nehodí. Nastartování trvá příliš dlouho a doprovází ho vibrace. A bohužel, i když ho vypnete, po každém nastartování se zapíná znovu. A poslední je už jen příliš viditelná snaha o co největší počet bodů v testech Euro NCAP. Obří diody signalizující nepřipoutání svítí do noci jako vánoční stromeček. Navíc stačí jen přísnější přišlápnutí brzdového pedálu a Alfa spustí výstražná světla. To se mi u jiného auta příliš často nestávalo.

Jenže já dobře vím, že tahle kritika je zcela zbytečná. Když někoho milujete, dokážete přehlídnout spoustu nedostatků. A jestli vás tohle auto chytlo za srdce, ani si jich nevšimnete. Tak už to má příroda zařízené a každé zboží má svého kupce. Ten u Giulietty musí rozhodně patřit k těm lépe situovaným. Testovaný vůz totiž přišel na 652 tisíc korun (nejlevnější základ stojí 454 tisíc) a to už  svá slova "Miluji tě, Giulietto" musíte myslet opravdu od srdce.

Plusy: vzhled, motor, převodovka, systém DNA
Mínusy: systém start-stop, horší slícování, někdy příliš tvrdý podvozek

Základní cena: 454 000 Kč
Cena testovaného vozu: 652 000 kč

Text: Jan Markovič
Foto: Zuzana Procházková