Pro Ford je třetí generace hatchbacku Focus velmi důležitým modelem. A projevuje se to i na něm samotném. Auto je totiž až po strop nadité nejrůznější elektronikou, která ještě do nedávna byla výsadou nejdražších aut. A navíc velmi dobře jezdí. Tedy alespoň podle našich prvních jízdních dojmů.

Když přišla před dvěma lety nová generace Golfu, vzhledově šlo jen o lehkou evoluci. Ford na to šel jinak. Auto kompletně změnil a zachoval tak význam slova generace, které se v dnešní době dost často smazává. Focus se snaží být akční, dramatický a velmi moderní. Auto s relativně dlouhým rozvorem vypadá perfektně. Velké nasávací otvory na přídi pak vyvolají vzpomínku na ostré modely RS z předchozí generace. Čas prověří, zda jeho vzhled nezestárne.

Uvnitř je také vše jinak. Interiér totiž na první pohled působí trochu stísněným dojmem, palubní deska je velmi mohutná a výrazně vstupuje do prostoru. Když se otevřou přední dveře, aby se člověk málem bál, že se napíchne na její ostrý hrot. Výrazná členitost se mi líbí, každému by ale nemusela padnout do oka. A i když je materiál špičkový, celá řada zákazníků má raději více měkkých plastů a méně lesklých ploch.

Volant je vyloženě sportovní a dobře padne do ruky. Je na něm ale až příliš mnoho tlačítek. Sportovní charakter podkreslují přístroje v tubusech s ostrými hranami. Jde o stejné rozložení, jako u modelu C-Max, který stojí na stejné platformě. Trochu jsem se ztrácel i v ovládání rádia a ve velkém množství displejů.

Vše ale zachraňují sedačky, které jsou velmi pohodlné i pro cestující vyšší postavy. V interiéru je opravdu těsno, dal by se nejlépe přirovnat k Opelu Astra. Malý je i zavazadelník. Základních 316 litrů je na české poměry hodně málo.

Elektronika se stará

Ztrátu pár kytiček ovšem Focus nahání na výbavě. Je to první vůz nižší střední třídy, který zavádí celou řadu elektronických asistentů. Ty zatím dominovaly hlavně v prémiové vyšší střední. Ve Focusu tak můžete mít aktivní tempomat. Navíc i aktivní asistent pro jízdu v pruzích, který umí i zasáhnout do řízení.

Auto je schopné sledovat řidiče, zda není unavený (podle jeho chování). BLIS známý z Volva sleduje mrtvý úhel. Navíc je zde i systém proti „ťukancům“ v kolonách, který dokáže zabrzdit v případě hrozícího střetu až do rychlosti 30 km/h. Také dárek od Volva.

Největší dojem ale ve mně během prvních kilometrů zanechal TVC, nebo-li systém stranového přesměrování točivého momentu. Jeho elektronika je schopna 100 krát za sekundu zkontrolovat rozdělení síly motoru na přední poháněná kola a pokud se někde nedostává (v zatáčce), sama bleskově přidat. Jde v podstatě o alternativu k elektronické uzávěrce diferenciálu (používané hlavně u "předokolek" s vyšším výkonem), v tomto případě ale kola nemusí dostávat sílu stejně, naopak potřebné kolo dostane víc.

V praxi to znamená, že řidič lačný po sportovním svezení se k Focusu musí chovat skoro tak, jako by to byla čtyřkolka. Kompletní průjezd zatáčky pod plynem totiž v tomto případě znamená lepší obratnost a ukázkové vykroužení.

Nedotáčivost se přitom dostavuje o dost později, než by u vozu s předním náhonem člověk očekával. Tato elektronika skvěle podporuje sportovní jízdu, a i když se mi zdál posilovač až příliš účinný, přesnost a strmost řízení myšlenky na ostrý styl svezení podporují.

A podporuje je i podvozek. Ten dodává potřebnou stabilitu při zachování vysoké míry komfortu. Velká 17“ kola nedělala žádné problémy, na palubě bylo i za vysokých rychlostí ticho jako v autě vyšší třídy. Focus se v tomto případě tedy jeví jako všestranný vůz pro klidné cestování na delší vzdálenost i víkendové vyjížďky, kdy cesta je cíl.

Nabídky je široká

Ford nabízí velký výběr zážehových jednotek. Všechny mají objem 1,6 litru, patří do sérií Duratec a EcoBoost. Turbodiesely Duratorq pak mají objem 1.6 a 2.0 litru. Já jsem si k prvnímu svezení vybral srdeční záležitost v podobě pohonné jednotky EcoBoost 1.6 s nejvyšším možným výkonem 182 koní. Tichý přeplňovaný tahoun má velké množství síly na rozdávání.

Přitom se neprojevuje výrazným zvukem ani ve vysokých otáčkách, tedy hlavně neruší. Vysoký točivý moment 240 Nm je dostupný v nebývale širokém rozpětí otáček – od 1600 do 5000. To znamená, že síla motoru je k dispozici skoro vždy.

S manuálním šestikvaltem není potřeba často řadit. Tedy, zde bude záležet hodně na vašem stylu řízení. Můžete preferovat převalování v nízkých otáčkách, pak je jízda úsporná a v průměru dosáhnete i na 6,5 litru benzinu na 100 km. Motor se ale rád nechá i vytáčet vysoko. To když máte chuť na trochu „divočiny“ okresního charakteru, nebo se potřebujete spěšně přesunout po německé dálnici.

Letět nad 200 km/h není problém, s průměrnou rychlostí 160 km/h a následným páděním po "klikatkách" jsem Focusu změřil něco málo nad 10 litrů. To vůbec není špatné. V průměru budete jezdit zhruba za 7 litrů.

Ford Focus je velmi vyvážené auto. Má výborné jízdní vlastnosti, pěkný design a nabízí opravdu velké množství výbavy. Nepříjemností je tedy hlavně menší interiér a velmi malý zavazadelník. Na druhou stranu se nabízí jako hatchback, sedan a i kombi. Problémem se může stát cena. Ta je na nižší střední docela vysoká.

Základní model za 424 990 korun má jen šestnáctistovku s výkonem 105 koní a manuálním pětikvaltem. První turbodiesel stojí 479 990 korun. Zkoušený nejsilnější EcoBoost je jen ve výbavě Titanium za 545 900 korun. Přitom jde ještě o zaváděcí cenu se slevou 65 tisíc Kč.

Text a foto: Jan Markovič